Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Sine Nomine rock / Poděbrady
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
...a máme rok 2011 a sice nás to baví, ale z rozličných důvodů to vypadá na spánek...
Bio a historie
Název Sine Nomen se objevil už na demu Kéž by nezemřel. Vlastně se z Distillery už tenkrát v r. 1991 na SN přejmenovali. Rok a půl po trashové nahrávce hrají něco úplně jiného. "Potkávali nás fanoušci a říkali: Já mám ňákej Váš
demáč a tam hrajete trash," objasní na úvod Marek Ďurčanský. Sine Nomen je špatně latinsky beze jména. "Chyba je záměrná (správně je Sine Nomine), název je po morgensternovsku upraven, ale v latině je to takové H2SO5. Zkoušet
jsme začali v dvaadevadesátým. Poměrně rychle jsme nazkoušeli sedm písní, který jsme zase u Míly Pohla v Nymburce natočili. Venku začly hrát nový kapely, kytarovější."
První koncert odehrají na festu na Střeleckém ostrově, který pořádala sestra Ondřeje Soukupa, tehdy gymnazistka Bára.
Sestava zůstává stejná z dob Distillery, tedy Marek Ďurčanský (ex Craimon, T. P. D., Distillery, Do vykotlané vrby, Frank & Friends; New Balls) - kytara, zpěv; Jakub Spěváček (ex Distillery, Mamatea) - basa, zpěv; Jan Havelka (ex Distillery) -
kytara a Richard S. (ex Distillery; Negligent Collateral Collapse) - bicí. A zatímco v trashovém období zpíval Jakub, v Sine Nomen zpívá Marek, Jakub jen málo.
"Koncertů bylo dost a hlavně na krásnejch místech, který už dneska neexistujou: Klub U chcípáka, starý Belmondo, U Zoufalců v Celetný a jedinečnej Bunkr," zavzlyká Richard.
"Začli jsme lítat, jezdit na všechny možný místa a Zoufalci a Bunkr z toho výčtu byly asi nejzajímavější," upřesní leader. "Když jsme nahrávali demo s Distillery, koncipovali jsme ho jako desku, protože jsme tušili, že už se
k tomu nikdy nevrátíme. Ale když začali fungovat Sine Nomen a natáčet dema, vždycky to bylo s nadějí, že se vyberou písně a natočí regulérní deska," doplní Marek ideu, která se však nikdy nenaplnila.
V r. 1993 natočí další demo v profesionálním studiu u Zdeňka Šikýře (ex kytarista General Lee) v Hostivaři. "Čekali jsme, že se něco stane. Demáč byl velmi příznivě přijat i v Rock & Popu Petrem Korálem v Korálkách,"
vzpomene Richard a analyzuje: "Pravděpodobně u nás chyběla osobnost, která by kapelu táhla k pořádnýmu úspěchu, protože našlápnuto jsme měli." Marek dodá: "Je otázka, jestli to někdo až tak daleko táhnout
chtěl. Celá kapela byla postavená na demokratickým základě, když jsem řekl takhle a takhle, nějak se to upeklo. Nebyl jsem vůdčí typ."
Hudebně se shodnou vždycky. I když každý z členů funguje paralelně i v jiných kapelách. Odkrývají další důvody, proč nevystoupili na vrchol: "Sám sobě manažerem býti, na mysli sejíti, zapsal jsem si do deníku. Nemůžeš být zároveň
autorem hudby, textu atd. a ještě zařizovat koncerty, dělat šoféra. Vyčerpává to." "Teď to vypadá, že jsme nějaký velký depresoři, ale vždyť jsme si to užívali, bylo to super," rozzáří se Richard. "V r. ´94 vyšel další demáč,
téměř ´tajně´ jsme ho nahrávali u Dana Matějky v ČT na Kavčích horách. Jeden jsme ještě pořídili na zkušebně. Celkem to je asi 30 písniček, který by mohly za něco stát. Mraky koncertů, i 15 za rok, to bylo tehdy dost," vypočítá bubeník.
Koncertně se často potkávají s místními kapelami jako Lucidum Intervalla (Lysá), Oliverova dálka (Nymburk) nebo Nový hrábě (Křinec). Pak s pražskými partami The Rookers a Pijáky absintu, s kterými si padli do oka. "Krásný byly tři Ulítlý
Nymburky na hřišti, to bylo super, pro mě to tehdy byly největší festivaly, jaký jsem viděl," vyzná se Richard.
Texty píše hlavně Marek, přispějí Riško (tak si Richard nechá říkat - pozn. aut.) a Óňa Urbanec. Aranžují všichni společně, základní riff přinese kytarista. "Vystřídali jsme hodně druhejch kytaristů. Kapelou prošli Honza Havelka,
Štěpán Urbanec, Lukáš Zíta." V pětadevadesátém prodají rodiče Richarda S. dům, kde měli zázemí zkušebny. "Navíc jsme dodělávali školy, já byl víc v Praze," kalkuluje Riško. "Nebylo to jen zkušebnou, byla
to obecná ztráta vůle. Přestalo se pravidelně zkoušet, jen před akcí. Ale měli jsme to tak nazkoušený, že jsme po dvou zkouškách byly schopný koncert odehrát velmi slušně. Richard založil svou mlátičku NCC, ale to by nevadilo," doplní frontman. "Je to
bludnej kruh, muzikou se u nás neuživíš, máš k ní svý občanský zaměstnání. Ani Mišík se neživí jenom hudbou." Vzpomenou na třídenní akce "Rozsviťte" v baru Pod zámkem v Poděbradech, Bunkr, kde vystoupili po boku belgických gotiků Breath Of
Life. "Rekordní účast a vynikající koncert jsme zažili na kolejích Zemědělský fakulty v Suchdole napůl s Dětma z Kouřový hory. Bylo tam neuvěřitelných 800 platících." "Pro mě byla zásadní Katka, první písnička toho nového typu, kterou se mi
podařilo dát do kupy. Nejdřív jsme ji hráli v pomalý verzi, pak jsme z toho udělali bigbítovější záležitost a pak se zase vrátili k původní, kterou hrajem doteď. Hráli jsme ji v Litoměřicích na vinobraní. Takovým způsobem jsme ji dali, že naši kamarádi,
největší fanoušci, za námi nosili sklenky s vínem a řvali: My chceme Kateřinu. Pak z toho vzniknul slogan: Ještě jednu Kateřinu!," vrátí se do roku 1992 Marek. Traduje se tehdy i zajímavá definice o stylu kapely: Něco jako Mňága a Žďorp s
bubeníkem od Napalm Death.
"V současnosti hrajeme opět ve třech bez druhé kytary a je třeba zmínit, že pokud by jeden z nás odpadl, už to nikdy Sine Nomen nebudou."
Tak to je z knihy Lukáše Trejbala, který takto mapuje rockovou scénu na Nymbursku.
