Federsel Muž, 50 let / Kamenický Šenov

Moje nová deska/My new solo work:

neo-musique concréte & chamber noise music.

Stahujte a poslouchejte zde:

http://meteorismo.bandcamp.com/

Poté, co byla jeho kapela B4 nominovaná na výroční hudební cenu Vinyla, stíhá muzikant a divadelník „Federsel“ Procházka vydat další, výrazem zcela jiné album. Když na nějaké desce ňafá pes do extatického kytarového sólování, může jít buď o takzvaný „hudební humor“, anebo o pokus novátorsky experimentovat. Tady je to ještě jinak.

Hráč na akustické i elektronické nástroje, věčný kramář, kutil a vynalézač Procházka vytvořil tajemný a absurdní amalgám postrockového jamování, jehož proud se přelévá od hravých momentů k dosti temným. Albové setkání s finským přítelem, nazvané An Evening With Federsel&Mäkelä, bylo v pondělí pokřtěno v Praze.

Tedy upřímně řečeno, není úplně jisté, zda druhý finský protagonista není čistě imaginární (webové pátrání o tom mnoho nenapovědělo), nakonec se zdá, že spíše ne a Pasi Mäkelä, vedoucí údajné finské skupiny Läski, skutečně existuje. Ale ta nejistota je dobrou součástí Federselovy hry, v níž se potkává fantazírování s pozapomenutými faktoidy a všednostmi, které se nikdy neproslaví. Zřetelné rytmy se tu rozmývají do změti bez kontur a zase vyplouvají na povrch: jako by se tu zaplétalo několik kapel do sebe, a ještě s několika rozhlasovými stanicemi.

Necítíme to ale jako chaos: spíš jako psychedelický zvukový obraz, který je plodem jasné koncepce. Federsela Mäkelä jako by sčítali, co všechno ze zvuků, stylů a médií se nám za ta léta napromítalo do hlavy: nechybí, byť v detailu, scratchování gramodesky s Vladimírem Menšíkem. Copak nás v dnešním světě pořád nebombarduje kanonáda podnětů a nabídek? Copak všechno to, co máme rádi, neznečišťuje pět dalších věcí, které ve stejnou chvíli usilují o naši pozornost?

Intenzivní a nejnervnější jsou „šamanská“místa (Underwater Excitement), jakési zaklínání, kde muzika hraje role poltergeista i vymítače. Jsou tu ale vlastně i příjemné plochy – bluesový riff, do nějž bzučí analogové zvuky a zněle bručí hrdelní zpěv. Když se vynoří přehlednější varhany a staré syntezátory (Joy, Dead Mans Shoes), připomene se v jejich groovech Procházkova skupina B4, která přes všechno chytré novátorství zůstává u formátu písní. An Evening je na rozdíl od ní spíš neklidný sen o písňovém albu, „těžká“ deska, jejíž dikci nejlíp porozumějí lidé kolem klubových alternativ a současného výtvarného umění. I ti ostatní by však mohli cítit, že Procházka nevytváří přehnaně ambiciózní a vážností zatěžkanou muziku: v krajině krajností je doma.

Camping ve Veletržní ulici

Nové album je střípkem v rozmanité a intenzivní činnosti Tomáše Procházky. Ten celek je mnohem podstatnější než tato konkrétní deska a neměl by ujít pozornosti nikoho, kdo si přeje poznat zásadní tvorbu v dnešním Česku. Pásmo aktivit je dost široké: od členství v divadle Buchty a loutky přes vynikající „krautnoisovou“ kapelu B4 po pořádání řady pražských improvizačních koncertů Wakkushoppu. Procházka je ale hlavně zakládajícím členem scénické jednotky Handa Gote Research & Development, která (nostalgicky i objevitelsky) ráda provádí industriální i mediální archeologii, hrabe se v trochu směšných starých počítačích a normalizačních antikvitách.

Nejnovější představení Handa Gote nazvané Mraky je překvapivě adresným vyprávěním o dvacátém století v Čechách: performerka, tanečnice a choreografka Veronika Švábová rekapituluje reálný osud své rodiny, jíž se během předchozích generací dotklo idealistické zakládání komunistické strany, nacismus, udávání, mučení i popravy. Vynikající Mraky jsou tím nejkonkrétnějším ve spektru Procházkových aktivit: An Evening With Federsel & Mäkelä zastupuje druhý, abstraktní pól. I když v chytrém mixu osobního a společenského jde nakonec o podobné podstatné věci.

Příznivci Handa Gote by si neměli nechat ujít jejich druhý „urban camping“. Poté, co vloni strávili čtyřiadvacet hodin rituály, prací i všedními úkony na piazzettě Národního divadla, letos (28. února) budou pokračovat v tomtéž duchu mimo městský ruch: na kontroverzním staveništi u Veletržní ulice Holešovický trojúhelník.

Pavel Klusák

Link na článek:

http://www.lidovky.cz/seznamte-se-federsel-talent-sezony-dub-/ln_kultura.asp?c=A120207_170510_ln_kultura_btt

An Evening With Federsel & Mäkelä
Polí5 (www.polipet.cz)

Čím dál tím plodnější pražský label Polí5 po dvojalbu skupiny B4 vydal i jeden z bočních projektů jednoho z jejích členů. „Lídři formací Läski (FIN) a B4 (CZ) se sešli a nahráli společně několik nečekaných písní, křížících psychedelii s post-hippie atmosférou, ambientem a nejlepší tradicí freak-outu,“ informuje text na obalu a k tomuto vymezení vlastně není třeba cokoli dalšího dodávat. Už samotný název, odkazující k uvolněné, domácké atmosféře tvůrčího procesu, zřetelně osvětluje pohnutky i cíle celého počinu: daly by se shrnout spojením udělat si dobře, které je vztáhnutelné jak na autory, tak i na správně naladěné posluchače.
Album mi připomíná fyzický pocit, kdy člověku není úplně nejlíp – z vyčerpání, alkoholu, přesycenosti apod. – a rozhodne se tento stav zvrátit tím, že si objedná obrovskou porci zmrzliny, přestože až příliš dobře ví, že mu na 90 procent bude ještě hůř. Ona desetiprocentní šance září před očima jako Svatý grál, který stojí za to následovat: ve chvíli, kdy to vyjde, těžce zkoušené tělo se dokonale rozteče a zbude jen čistá slast. Nemá tím být řečeno, že by po tomto albu měl sáhnout jen ten, kdo v sobě objevil sklony k hédonismu – ostatně s požitkářstvím není nikdy pozdě začít –, každopádně ale nemůže být pochyb o tom, že užít si večer s Federselem a Mäkelou znamená přijmout tuto podmínku. Pro každého, kdo ví, že tajemství života spočívá ve schopnosti udělat si každý den alespoň jednu radost, bude cesta jednoznačně schůdnější.
Hravě hédonické vyznění umocňuje background obou hudebníků: díky jejich univerzálnosti a instrumentálním schopnostem je výsledná podoba hudby mnohem arbitrárnější, než bývá zvykem. Není až tak podstatné, s jakými styly či polohami si Federsel s Mäkelou pohrávají, jde spíš o eleganci, s níž si oba multiinstrumentalisté předávají hudební formy z ruky do ruky, a o hladkost přechodů. Navzdory tomu, že je materiál vědomně inspirovaný hudbou, která si podivínství vetkla do jména, na albu není nic „divného“ – k tomu chybí určitá dávka urputnosti. Federsel a Mäkelä jsou zkrátka příliš hraví a příliš schopní. Pohybovat se v „botách mrtvého muže“ může být velmi vyčerpávající, česko-finské duo to dokáže s takovou lehkostí, jako by to byla nejjednodušší věc na světě.

k!amm

http://www.hisvoice.cz/clanek_763_recenze-23-1-2012.html