Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Entuziasté folk-jazz / Přerov
Playlist kapely
-
Nobody KnowsNezařazeno
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Bio a historie
ENTUZIASTÉ (*1970 - ?)
Mimořádně tvůrčí atmosféra kolem studentů novojičínského gymnázia počátku "normalizačních" let dala vzniknout kromě aktivit divadelních, recitačních a časopiseckých také několika hudebním seskupením. Vedle bigbeatového Paradoxu a country&westernových Samotářů to byla folková skupina ENTUZIASTÉ (v překladu Nadšenci). Tvořili ji kamarádi z Junáka Stanislav (Slávek) Žalud, Michal Vacek, Ivan Junášek a Michael Gregor, kteří po příchodu na střední školu v roce 1970 začali nejen pravidelněji zkoušet, ale také rozšiřovat počet zpívajících, především o dívčí hlasy svých přítelkyň a sester. Repertoár byl zprvu ovlivněn hity tehdejší doby (Míle od W. Matušky, Dylanovy Časy se mění), tvořily ho také vícehlasé úpravy lidových písní (např. scatované Sil jsem proso na souvrati), tradiční i umělé spirituály (Kainarovo Sunday Down aj.).
Nástrojové obsazení bylo obvyklé: akustické kytary, kontrabas, banjo, doplněné zobcovými flétnami, foukací harmonikou a jednoduchými perkusemi. V době gymnazijní docházky vystoupili Entuziasté kromě školních rovněž na několika veřejných akcích (samostatné pořady v novojičínské knihovně, hudební přehlídky v Suchdole n. O., Příboře apod.) a uskutečnili první demonahrávání v suchdolském evangelickém kostele na čtyřstopý magnetofon příznivce Jiřího Pehe. Začínající skupinu tehdy vzal pod svá zřizovatelská křídla novojičínský turistický oddíl, lvím podílem MUDr. Milana Vacka, nadšeného fotografa, díky němuž se zachovalo mnoho dobových snímků. V roce 1973 donutil normalizační tlak tehdejšího městského architekta ing. arch. Stanislava Žaluda a jeho rodinu k odchodu do Přerova. Kapelník Entuziastů, jeho syn Slávek celý maturitní rok 1974 dojížděl na hudební zkoušky a vystoupení do Nového Jičína.
Po absolvování gymnázia se zakládající členové rozprchli po vysokých školách na Moravě. Skupina se však o víkendech stále scházela v rodném městě, mimo jiné proto, že její vedoucí byl na podzim 1974 přijat k nástavbovému studiu na zdejší pedagogické škole. Po několika měsících ale ani on neunikl pozornosti městských orgánů KSČ a byl nucen školu opustit. Působiště Entuziastů se pozvolna přesunulo do Přerova, což následně ovlivnilo personální složení, nástrojové obsazení a stupňující se důraz na vlastní tvorbu.
Na její začátky vzpomíná kapelník a téměř výhradní autor hudby i textů Entuziastů Slávek Žalud:
"Moje první písničky vznikaly kvůli nějaké holce, takže byly patřičně nyvé, štkavé."
Tehdejší aranžmá písní vycházelo z nekomplikovaného akustického doprovodu, neomylným poznávacím znamením se ale stal vícehlasý zpěv, postavený na kombinaci mužských a ženských hlasových barev. "Myslím že hlavně kvůli tomu si nás na nějaké přehlídce všiml dramaturg ostravského rádia Vašek Bělohlavý a pozval nás v roce 1976 k natáčení do jejich olomouckého studia," pokračuje vedoucí skupiny. "K prvním rozhlasově nahraným písničkám patří milostné Úsměv na tvář, Poslední den, ale i civilní Vlaky. Kromě lásky jsem tak objevil další témata - vlaky, nádraží, město."
V Přerově se Entuziastů zřizovatelsky ujala zdejší chemička, do jejíhož závodního klubu se členové o víkendech sjížděli na zkoušky a kde se také uskutečnily první komponované pořady, kombinující písně a mluvené slovo. Vznikaly ve spolupráci Žalud ml. - Žalud st. a jednalo se vlastně o besedy s architektem na témata Jak žít na zeměkouli, ve městě a v bytě, prokládané písničkami.
Kromě toho skupina objížděla hudební festivaly a přehlídky (Dostavník ve Valašském Meziříčí, Pony Express v Příboře). Po úspěších v krajských kolech Porty obdrželi Zelenou Portu (r. 1979) v celostátním kole v Olomouci. Mezi další aktivity kapely patřil hudební doprovod vernisáží výtvarníků z Přerova a okolí, pokračovalo také nahrávání tentokrát již ve špičkově vybaveném studiu Československého rozhlasu v Ostravě. Zde se Entuziasté seznámili s hudebním režisérem Jiřím Pospíšilem, nadšeným propagátorem menšinových žánrů, s nímž spolupracují dodnes.
Na začátku 80. let skupinu zaštítil přerovský Městský dům kultury, který kromě větší zkušebny nabídl slušnější zřizovatelské podmínky a širší propagaci. Entuziasté začali objíždět kluby celé Moravy, měli první vlastní plakáty, nahráli gramofonovou SP desku. Za téměř desetiletí do sametové revoluce se ve skupině vystřídalo na šedesát členů, počet zpívajících a hrajících se přitom pohyboval mezi dvanácti až sedmnácti. Patřila k nim i nynější popová zpěvačka Leona Machálková. "Přerov byl tehdy hodně hudebně soudržný, takže jsme se na podiích setkávali s Jardou Wykrentem, Pavlem Novákem, nejlepším hráčem na foukací harmoniku na světě Lubošem Plevou a dalšími," vybavuje si některé osobnosti Ivan Junášek. Na jednom z četných vystoupení v "Měšťáku" jim dělali "předskokany" začínající písničkář Jarek Nohavica nebo folková formace AG Flek.
Vedle častého hostování na festivalech a přehlídkách (Porta, Folkový kolotoč, Klubová tvorba, Olomoucký tvarůžek aj.) vznikaly další komponované pořady, např. Entuziasté někde jinde s hostem Eduardem Pergnerem, Den ve městě, Internát (zaznamenaný na rozhlasový magnetofonový pás v ostravském Divadle hudby). Písničky do nich začali skládat kromě kapelníka také další členové (Jan Pavlas, Oldřich Kapoun). Repertoár se žánrově rozšířil, trvalé místo v nástrojovém obsazení zaujala kompletní bicí soustava, příčná a zobcová flétna, sólová kytara, příležitostně housle, trubka a foukací harmonika.
Ani vokálně skupina neustrnula. Vedle vlastních klubových pořadů někteří její členové vystupovali jako doprovodný sbor na Přerovském jazzovém festivalu, Sovětské písni a Talentu. Významnou kapitolou bylo skifflové (?) Studio Entuziastů, sdružující mladé přerovské pěvecké talenty, doprovázející šermířská vystoupení na hradech a zámcích.
Konec devadesátých let zastihl skupinu na vrcholu tvůrčích a interpretačních sil, všimla si jí také československá televize (Televizní klub mladých, Aréna, Zpívánky). V roce 1988, už v uvolněnější politické atmosféře si zahrála na Rockfestu v Praze, v Sokolově a poté v Karlových Varech po boku Jiřího Suchého, kanadského písničkáře Toma Paxtona, brněnských Poutníků a dalších. V aranžmá Jiřího Pospíšila nahrála spolu s Ostravským rozhlasovým orchestrem několik písniček do pořadu Halleyova kometa s astrologem Jiřím Grygarem.
Po roce 1989 si Entuziasté ještě stačili párkrát zahrát a zazpívat na velkých pódiích, např. na pražském koncertu Moravský folk v Lucerně a celostátním kole Talent rovněž v Praze. "K tomu se váže neuvěřitelná historka," vybavuje si Ivan Junášek.
"Ubytovali jsme se v hotelu Olympic a večer zašli do poloprázdného hotelového baru. Jak bylo naším zvykem, dovolili jsme se barmana a zašli si do pokoje pro kytaru, že si zazpíváme. Před půlnocí se přihrnula taková anglická partička obstarožních mániček a my si uvědomili, že jsou to Uriah Heep, kteří ten den hráli Praze. Přihrnuli se k nám a společně jsme se vokálově trumfovali na několika celosvětových evergreenech."
Na počátku devadesátých let ubývala poptávka po komponovaných klubových pořadech, některé členy skupiny semlelo porevoluční dění a tak vystupování i zkoušek ubývalo. Zbylé jádro 6-8 členů nastudovalo v roce 1992-3 pásmo koled, se kterými objíždělo předvánoční kostely, mimo jiné i v rakouské Vídni. Zakrátko se kapela dohodla na ukončení činnosti. Nevydrželo to dlouho. Návrat se podařil už v roce 1996, kdy Slávek Žalud svolal pilíře skupiny k oživení několika písniček na přerovskou vernisáž malíře Kristiána Kodeta. V následujících čtyřech letech Entuziasté koncertovali příležitostně na přehlídkách či sponzorských akcích, samostatně jen několikrát (N. Jičín, Přerov, Olomouc, Kojetín aj.).
První léta nového století vyvolala rozhodnutí využít modernější a různorodější aranžmá, podpořené elektronickými nástroji, stabilizovat počet okolo 15 členů a věnovat se studiové práci na vlastním profilovém CD. Skupina vyzvala ke spolupráci přerovské rockové muzikanty (basová kytara, bicí, sólová kytara), se kterými nastudovala polovinu celovečerního repertoáru, druhou zůstala dřívější akustická podoba, doplněná o klávesy. Repertoár tvořilo několik nových, převážně však remixy starších písniček. Z občasných veřejných prezentací je třeba připomenout oslavy 75. výročí novojičínského gymnázia na zdejším Masarykově náměstí a přerovské bienále k výročí Josefa Kainara, na kterém se skupina podílela také organizačně a kde si zazpívala po boku E.T.C Vladimíra Mišíka, Jiřího Suchého, Zuzany Navarové, Karla Plíhala, Folk Teamu a dalších.
"Naší tvrdošíjnou metou byl vícehlasý zpěv a písničky na civilizační nebo osobní témata, bez ohledu na žánr a poplatnost vkusu či režimu. A samozřejmě také spojení hudby a slova v komponovaných pořadech, které se tak začaly obecně nazývat až později," pokouší se o charakteristiku vedoucí skupiny Entuzisté Slávek Žalud. "Co dál? Chceme pokračovat v hledání moderních doprovodů a občas si před někým zahrát. Dokdy? Dokud nás to bude bavit!" uzavírá.
Objevitelství ve vícehlasém zpěvu a žánrová různorodost je koneckonců hlavním poznávacím znamením pětatřicetileté kapely, která je díky vzniku a trvalém bydlišti dvou ze tří zakládajících členů v Novém Jičíně stále považována za reprezentantku tohoto regionu. O tom, že nikoliv nevýznamnou, svědčí 45 nahrávek v archivu Českého rozhlasu v Ostravě a úctyhodný počet okolo devadesáti veřejně uvedených písniček.
