Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Earl Gray rock-hard rock / Praha
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Zpěv,
Syntezátor / Sampler
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Naše internetové stopy:
Nacházíme se na Facebooku, Myspace, Rajčeti, či na naší oficiální homepage, kde je těch informací asi nejmíň.
Pro neznalé je tu info:
Jsme rocková kapela a hrajem na hudební nástroje. Každej je ovládá, jak umí a všichni dohromady uděláme moc.
Tramtadá, tramtadá, tramtadáda, tramtadá.... :)
Vašek s mikrofonem
Lukáš s kytarou
Jan s kytarou
Hejzy s tou basovou
Mára s paličkama
Bio a historie
Rok 2024
Tyjo už? To to letí.
Rok 2020
To to uteklo, nějak jsem dlouho nic nenapsal. Byly jiné starosti a na základě těch starostí se dokonce narodily i nějaké děti. A my zfotrovatěli a zešedivěli a začali tak splývat s okolím. Výhoda je ta, že jdeme ve stejných šlépějích jako naši fanoušci, takže vlastně si rozumíme a nacházíme tak k sobě bližší vztah, že?
Rok 2016
Čekali jsme dlouho, ale bohužel se nevyplnilo to co jsme zamýšleli. Neomádli jsme. Přávě naopak. Ubylo vlasů, přibylo vousů. A kdo ví kam to půjde dál...
Nicméně pořád se snažíme hrát na nástroje a rozčilovat mrtvé či nemrtvé muzikanty tím, že se jednou za rok snažíme hrát jejich písně. Více v současné době nekoncertujeme, páč žijeme dospělý život plný radostí spojených s nedostatkem času na koníčky. Zase se na nás můžete těšit, že? A s frekvencí s jakou koncertujeme, se na nás můžete těšit prakticky po celý rok.
V podstatě se snažíme držet dvě akce s nálepkou "tradiční". Jedná se o čarodky v hospodě U Karla Hašlera (kterou před nedávnem zrušili - takže nic), a koncert Na Slamníku po vánocích. To už jste všichni natěšení po celém roce čekání. A tak se tam snažíme šířit dobrou atmosféru a povánoční pohodu.
Rok 2014
Zjistili jsme, že jsme už dlouho nepsali Biografii na Bandzonu. Co se za tu dobu událo?
Pár nových skladeb, pár úprav stávajících skladeb, Našeho dema jsme udali pár kusů a pak zbylé CD někam zašantročili. Ale už delší dobu se věnujeme pátrací činnosti vedoucí k jejich nalezení, takže na koncertech už je opět pár kusů k sehnání.
Od roku 2010 se udály i personální změny. Bubeník Martin a basák Honza šli za závratnou kariérou. Zbytek kapely náhodou objevil zbytek kapely Her Majesty, kde zbyl bubeník Mára a basák Hejzy. Tak jsme se sloučili a pokračujeme dál.
Naše zaměření se rozšířilo i na svatby kamarádů. Pro ty, jenž nechtějí poslouchat na svě svatbě pop z elektronických kláves jsme našprtali pár rockových pecek a zahráli jsme je, tentokráte i k tanci, pravděpodobně ke zděšení všech rodičů a prarodičů, k radosti novomanželů, v rámci svatbního večera. Rozhodně to byla zábava a poprvé jsme se za naší hudbu i dobře najedli. :)
Koupilo se pár nových kytarových krabiček, jedna kytara, jedny bicí a alkohol.
I před tuto úpornou snahu o zasvěcení životu hudbě se narodilo pár dětí, takže naše tvorba je od té doby ovlivněna melodiemi z elektronického medvěda pro děti do 3 let.
V současné době se připravujeme na nahrávání našich skladeb v nějakém dalším studiu a shánění prostoru kde by se tato příprava dala absolvovat lépe než v prostoru současném.
Rok 2010
Začátek roku 2010 jsme přečkali poměrně bez úhony. Nikdo se neoženil ani nevdal. Jak rok pokročil začalo se přiostřovat. Nahráli jsme demo s názvem First StEP ve studiu DOXI a následně jsme se zůčastnili dvou větších festivalů které bohužel nedopadly co se účasti moc slavně. Věřím ale že všem fanouškům se produkce líbila, i když kapela měla nad nimi silnou početní převahu. Koncem září se Martin rozhodl že se na těchto úspěších nebude podílet a odehraje s námi domluvené koncerty a pak končí. Rest in peace.
Rok 2008 - 2009
Zde se kapela co se příspěvků na Bandzone poněkud odmlčela. Kapela si toho však všimla až roku 2010 kdy už bylo pozdě. Tato poznámka byla napsána pouze kvůli historikům.
Rok 2007
Od března 2007 je kompletně obměněna rytmická sekce a nynější sestava tudíž vypadá následovně. Vašek se stále drží mikrofonu, Lukáš slonové kytary, a čas od času ze sebe při koncertu vydá zpěvnou hlásku, a Honza svojí dřevočervené kytary. Vydávání zpěvných hlásek při koncertu mu bylo zakázáno již zmíněným panem V :). Post čtyřstrunné kytary, co hraje o pár oktáv níž, zaujal na podzim 2006 již v pořadí druhý Honza, který se zatím sice nepokoušel o vydání zpěvné hlásky, nicméně něco si tam vzadu brumlá pořád. A nakonec ten, co je většinou vždy vzadu zakryt nástroji (a zpěvákem) je mladý nadějný bubeník Martin, o kterém z oboru zpěvných hlásek prozatím nevíme opravdu nic. V oboru nezpěvných (beatbox nepočítám do zpěvu:) ) má ale velmi jisto :)
Rok 2003 - První koncert
"Klucíí máme možnost si zahrát". Byla to skvělá novina se kterou přišla naše milovaná zpěvačka. Po pár měsících agónie ve zkušebně kdy uz jsme nevěděli roupama co dělat to bylo jako vysvobození. Když jsme se dohodli že na to máme čas a ujistili se, že nikdo nejde ten den zrovna nakoupit, neznala naše radost mezí. Probudili se také první obavy. První koncert? To bude trapas, ty bývají nejhorší! No a tak jsme se jednoho krásneho dne naposledy sešli ve zkušebně a začali se připravovat. Udělali jsme práce ještě méně než obvykle ale flašku vína jsme dorazili v rekordnim čase. K večeru jsme šli na vlak. Listek za 90kč napovídal, že o výdělečnou akci nepujde. A vědí tam o nás? Prý jo, všechno je zařízený, je to přece přez známý.
V Kutné Hoře jsme byli k večeru. Cesta proběhla příjemně, akorát Filda se pořád znepokojoval, zdali to nebude hospoda plná pankáčů. Tam by jsme se trošku nehodili. "Nebude". Ujišťovala nás Mája. Na nádrazí jsme se potkali s prvními účastníky festivalu. Číro az do prdele, hadry oškubané jak po rvačce v průjezdu a na rameni symbolicky zavěšenou konev. Zřejmě byl ve svém volnu kdy zrovna nepankáčoval zahradníkem. Poté co jsme Fildovi řekli, že tam hrajou taky a poskytli mu následně první pomoc, začali jsme shánět po aparatuře. "Komba tam jsou, mikrofony taky". "A co bubny?" špitl s nádechem zoufalství Filip. "V pohodě Fildo, neplaš, jsou tam Pearly". Ujišťovala Mája. "Jo Pearly, hlavně aby toho bylo vic, a ne jen kopák a virbl". Řekl jsem. Filda se zasmál, ačkoli netušil že jsem se o mnoho nespletl.
Dorazili jsme do hospody. Hospoda byla k prasknutí narvaná, občas i lidi přišli. Večer začal. Když dohrála asi čtvrtá kapela jsme se začali ptát "Už si taky zahrajem?". "Jo já to zařídím" prohlásila Mája a zmizela v davu. Filda s Petrem se dovalili na bar a po jednom pivu se dovalili zpět s nepopsatelným výrazem ve tváři. "Tak jsme tam tak seděli a slyšíme jak se Mája baví s tím zvukařem. A mezi tím šumem a bordelem jsme jenom zaslechli - my nevědeli- šššššhšušhšhš - že vy přijedete šhšh". Pak přišel zvukař k nám. A co hrajete? "Máš rád Black Sabbath?" Vypálil Petr na zvukaře s tričkem Ozzyho Osbourna. Překvapivě měl. škoda, protože my jako Black Sabbath nehrajem. Na řadu jsme přišli až v půl jedné v noci, kdy obecenstvo spalo uhledně naskládané na hromádkách pod stoly.
Hráli jsme na půjčenou apraturu, která předčila veškeré strachování před koncertem. Dojem profesionality budily dva odposlechy na kraji podia a plešatý Ozzy zvukař. Z odposlechů lezlo chvili to, po chvilce ono, ale ne naše skladby. Nikdo neslyšel nikoho, takže kooperace při hře nulová. Nutno říct, že posluchačům to nevadilo. Kdyby vypukl požár nejenže by neutekli, ale hořeli by alspoň týden. "We gonna do what?" Snažila se navázat kontakt s publikem Mája. "Huhly huhly". Ozvalo se z publika. Tak jsme zahráli Paranoid aniž by to kdokoliv věděl. Akorát zvukař si během naší produkce liboval že slyší konečně něco co zná. Přišli se podívat i lidé z vedlejší místnosti. Normální, střízliví posluchači. Bůh jim žehnej. Tak jsme nakonec měli alespoň nějaké obecenstvo. Dohráli jsme a byl pokoj. Teď teprve legrace ale začala.
Honza s Petrem si šli sednout do místnosti, kde se skladovaly věci kapel a kecali ještě s dalším chlapkem. Po chvíli se přitočil totálně na mol nějaký týpek a začal huhlat, že má holku a že "víš já bych, kdyby ste mohli huhlu.. chvíli ven. Vono totiž huhlu". "Ty si chceš s ní zamrdat co?" Odtušil Petr. "No víš, to je huhlu, huhulu a vono hu". Zablekotal s nejistým výrazem ve tváři. "Vona si chce zamrdat". Na pankáčově tváři se rozlil úsměv porozumění a začal huhlat že mam naprostej recht. "Kdyby jste mohli za chvili odejít, byl bych vám vděčnej. Ne teď ne, ....nenápadně. Jinak by si mohla myslet že huhlu". Tak za chvíli jsme s vypadli a šli se projít ven. Po tak čtvrthodince jsme se vrátili před hospodu a viděli rozsvícený okno. Světlo nejadnou zhaslo. Chvíli se nic nedělo a pak bylo slyšet zvuk otevření dveří, hroznej řev a nakonec bylo slyšet jenom sorry sorry. Ozval se opět zvuk dveří a světlo zhaslo. To samé se opakovalo ještě tak třikrát, pokaždé s jinou intenzitou řevu a omlouváni. Nakonec byl klid. Když se konečně vrátil Lukáš s Filipem, rozhodli jsme se, že pojedem domů. Vyhrabali jsme Máju a šli si pro věci.
Vzali jsme za kliku a bylo zamčeno."Huhlu di do prdele huhulu". Ozvalo se zevnitř. Po marném přemlouvání se dal i Ozzy do práce a nakonec otevřeli. Týpek stál ve spodkách za dveřma s koštětem, kterým zapíral dveře a opilecky pomrkával. Jeho holka seděla na zablešenym gauči a držela si nohy u sebe. No radost pohledět. Když jsme se přestali smát a sbalili si věci, rozloučili jsme se s Ozzym a vypadli ven. Na nádraží jsme mrzli asi dvě hodiny, ale nakonec jsme se do Prahy dostali živí a zdraví. První koncert byl tedy výborná zkušenost. A honorář? 120kč pro kapelu. Ještě že to nemusíme platit daň z přijmu.
Rok 2001
Po roce přišlo vysvobození. Kapela Her Majesty nám nabídla, že s náma bude sdílet protiatomový kryt na Ládví. Zkušebna to byla super. Hráli jsme na jejich aparaturu, měli vlastní zkoušecí čas, klíče a vlastní koutek s plísní na zdi, která mi málem sežrala tužku. Po urputném zápase jsem ji však dostal zpět a tak hodnotím pobyt v této zkušebně za velice přínosný. V tomto období jsme na inzerát vzali i zpevačku a za rok byl 1. koncert (kutná hora - Debilfest). Druhý koncert se konal za další půlrok na Ládví, v dnes již plamenem sežehnuté hospodě Na Viktorce. Hráli jsme asi moc pekelně. :-) Koncert byl úspěch a večer byl slavnostně ukončen příjezdem policejní patroly. Po čase nás zpěvačka opustila a nově příchozí adepti zdaleka nenaplnili naše očekávání. Přesunuli jsme se do garáže kapely A co dál a tam jsme pořád. A čekáme na zpěváka na bujném oři, který nás vysvobodí a umožní nám zase koncertovat.
Rok 2000
Nápad si jen tak zahrát přišel od Lukáše a Honzy, kteří chvílema jamovali u Lukáše na chatě na elektrickou a el.akustickou kytaru připojenou do hrůzu nahánějícího komba a mučící celé okolí. Slovo dalo slovo a za pár měsíců byl na světe i basák a bubeník. Za první místo ke zkoušení byl vybrán pražský Guitarpark na Jungmannově náměstí. Vzhledem k tomu, že bubeník (tj. ten co si zkoušel bubny) je viděl témeř poprvé v životě a aparatura a hudební vzdělanost všech členů nebyla z nejlepších, zkouška se myslím "skoro" povedla. Resp. na tehdejší poměry byla výborná. Nevím proč, ale už nás tam nezvou. Po několika zkouškách jsme začali hledat jinou zkušebnu, protože v Guitarparku bylo pořád plno. Nadšení ale neopadlo. Po čase se nam podarilo sehnat chlápka jménem Jirka. Podivný zjev s poameričtěnou mluvou zahalenou v alkoholovém kuřácko-drogovém oparu. (Nadšení opadlo :-)).
Zkušebna předělaná z jakési velké garáže v Horních Počernicích. Zkoušeli jsme tam zhruba pravidelně 1 - 2x týdně. Až na světlé výjímky, kdy Gogy (Jirka) přišel včas, jsme víc času proseděli před zkušebnou čekáním na něj, než zkoušením. Charismatický pejsánek Lobo byl take rád z naší přítomnosti a dával to najevo vytím, cvakaním zubama a štekáním, čímž rušil naše zkoušky. V této zkušebně se po chvíli z psíka vyvinula nasraná bestie schopná sežrat nás i se zkušebnou a z našeho bubeníka se vylíhnul kytarista, který k bicím už moc netíhnul. Po asi půl roce k nam přišel Filip, který na kytaru naštěstí neumí ani sáhnout, ale s paličkama je jedna ruka. Po času plném čekání před zkušebnou a občas toho jamovani, nám odešel basák, řka že hrajeme hudbu pro starý dědky a že jde dělat něco jinýho, co ted letí. Co? Nevím, ale teď už na basu asi dva roky, možná víc nehraje. Nový basák přišel do kapely jako člověk který nikdy na basu předtím nehrál, ale zlanařili jsme ho a je u nas doposud. Koupil si vlastní basu a ačkoliv to není Magnus Rosén, tak mu to docela šlape. Kapela byla sestavena.
Po následující rok co jsme hráli v počernicích se nic zvláštního nestalo, jen Gogy se sjel někde venku a my zůstali zavřeni ve zkušebně s charismatickým psíkem. Kdyz se Gogy vrátil, určite se divil proč jsou všechny kliky podepřené dřevenýma klackama. Po nějakém čase měl majitel Gogy potíže. Přišli jsme na to, ze o tom, že je tam zkušebna ví pár zasvecených, Gogy, charismatický psík Lobo, ne však ochranka areálu. Gogy se přestěhoval do podkroví klubu Fresh na Smíchově. Zkoušení v podkrovní místnosti 5x4m mělo sice něco do sebe, ale rušili jsme zábavu v patře a sedící na zahrádce venku. Diky odrazivosti stěn však nejvíce sami sebe. Lobo nám byl stále v patách, protože Gogy si usmyslel že pejsek má vojenský výcvik a že ho v Počernicích nenechá.