Viki (Viktorie Horáková) - zpěv, piano
Vojta Svoboda - bicí
cd: " Naučit se milovat" (2015)
cd: The Best of ( 2014)
D. I. O - summer ( 2012)
EP: In These Days ( 2012)
vickeymouse@seznam.cz
viktorie.horakova@centrum.cz
Viki
Zpěvačka, klavíristka, autorka hudby a textů. Byla označena za nejpodceňovanější
a zároveň nejtalentovanější tuzemskou zpěvačku současné popové scény. Její silně emotivní
projev, intimní sdělení a vlastní tvorba zaujala i agenturu 10:15 PROMOTION,
Michala Hrůzu a RichardaKrajča.
Už na počátku své dráhy prorazila v hitparádách na hudebních serverech
s písněmi „Sooner“ a „ Be Careful“. V novinových článcích byla
označena jako nový objev tohoto desetiletí. Viki dnes nemá žádné vlivné
zastoupení, zvolila si raději svou vlastní cestu. Její původní doprovodná
kapela ve složení Vojtěch Jindra – akustická kytara (Bran, Taliesyn),
Viktor Čermák - basa, Petr Tichý – kontrabas (Bran, NTS, Vesna Caceres,
Tonya Graves) a Radim Chrobok – bicí (Taliesyn), dokázala svou
profesionalitou, nadšením a především citem pro muziku podtrhnout to,
co se Viki snaží vyjádřit.
Současně Viki vystupuje v doprovodu s klavírem a bubeníkem Lukášem Vincourem (Pipes and Pints)a hostujícím Stanilavem Matouškem (Kapela Hrůzy)
V melancholicky laděných písních líčí složité vztahy, existenční
pocity, ale i svůj pohled na dnešní svět. V každé z nich je cítit naděje, jíž
chce inspirovat své publikum a ukázat mu směr.
Něco z historie:
Viki působí čtyři roky, hraje po klubech a festivalech po celé ČR. Své rané
nápady se snažila zhudebnit již v devatenácti letech, ale reálně se jim začala věnovat od 22 let, kdy dala dohromady první kapelu. S touto kapelou nahrála dvě demo nahrávky, které hned zaznamenaly úspěch. Zastupována agenturou 10:15 ve
spolupráci s Jaroslavem Stankem dává dohromady kompletní repertoár, píše nové písně a po dobu spolupráce vzniká něco přes šedesát písní. Viki se po čase s agenturou rozchází a zakládá další kapelu, která by se více přiblížila akustické podobě. Postupně se
zpěvačka ve svých textech více otevírá a v tomto období skládá své nejsilnější skladby, například „Utopia“, „Dream“, „Daylight“ nebo „Sen“, s nimiž se dostává do povědomí fanoušků. Po spolupráci s Michalem Hrůzou se Viki ještě více odhodlává dělat si věci
„ po svém“ a soustředí se na novou etapu své hudební dráhy. Jak v osobním, tak profesním životě „dospívá“ a spolu s ní i její texty a písně.
V roce 2011 natočila první oficiální EP s pilotním singlem „In these Days“,
(http://www.youtube.com/watch?v=SMjAdov3kis), ke kterému natočil videoklip mladý
talentovaný kameraman a režisér Vít Hradil.
Její druhý vizuální počin, singl s názvem“ La petite Femme“ (ve volném překladu
„panička“), je zpíván s nadsázkou a pojednává o skutečných lidských hodnotách. Klip natočil
kameraman Jiří Diviš. V tomto klipu můžete spatřit i členy kapely High Five nebo Olivera
McGillicka, zpěváka a klavíristu http://www.youtube.com/watch?v=U3vxtGD_eQ8.
V rámci kompilace DIO 2012 vydala, ve spolupráci s High5 a dvěma členy kapely Hrůzy,
nový singl a zároveň duet s Oliverem McGillickem „Me and My life“. Produkce Jakub
Alexa.
V současné době připravuje singl a videoklip s názvem „Po tmě“ a chystá se vydat stejnojmenné
album, které bude celé v češtině. K dnešnímu dni má Viki něco přes 80 písní, píše texty pro interprety a skládá další písně.
Viki je právě ten příklad interpreta, který si navzdory vnějších vlivů a tlaků komerční
scény zachovává svojí tvář a jde si za svým vysněným cílem. Její písně rozhodně stojí za
poslech …
Booking: Viktorie Horáková, tel: 608 381 880, e-mail: viktorie.horakova@centrum.cz
www.bandzone.cz/viki
V současné době doprovází Viki talentovaný bubeník Lukáš Vincour ( Pipes and Pints) a hostující bubeník Stanislav Matoušek ( kapela Hrůzy)
Praha
14. února 1983
Nejukřičenější dítě z celé porodnice, vážící necelá čtyři kila, právě spatřilo svět a dostává jméno, přesně vystihující její osobnost - Viktorie. Veškerá "připravovaná" jména byla v tu chvíli zapomenuta a reakce na strašný řev utvrdila mamku v tuto
jedinou možnost...
Rodiče se snažili od mých pěti let vést mne a mojí sestru k nějaké mimoškolní činnosti. Začínala jsem s houslemi, ale vyhodili mě po čtrnácti dnech se slovy: "hází po dětech ohryzky" a "nesoustředí se…". Po krátké odmlce jsme se sestrou začaly chodit do
souboru Bambini di Praga, o kterém nám bylo na základní škole řečeno, jak úžasná je to škola s všestranným zaměřením pro děti, aneb: „každý si tam najde to své". Po pár dnech jsme to nenáviděly, ale tvářily jsme se, že tam chodíme rády, jelikož za nás
maminka zaplatila nehorázné peníze. Když jsme na slavnostním vánočním koncertě po třech letech zazpívaly pouze dvojhlasé písně „Old MC Donald", maminky přítel (s hudebním vzděláním) se rozzuřil a okamžitě jí rozmluvil naše další působení v tomto
vyhlášeném sboru. Mimochodem, dodnes mi není jasné, proč jsme se nelíbily panu Bohumilovi… Myslím, že jsme byly opravdu hezké holčičky a bylo nám už skoro 12 let!
V pátém ročníku základní školy jsem se přihlásila jsem se do pěveckého sboru "Mládí", který byl rozdělen na prípravné oddelení a na hlavní sbor, do kterého se musely absolvovat celkem náročné zkoušky. Ze čtyřiceti uchazeček jsem prošla jen já a moje
kamarádka.
Před zhruba pěti lety přivezl mámin přítel domů klavír a já podle sluchu začala zkoušet písničky od Alanis Morissette. Přezpívávala jsem je do vlastní podoby a jednou je zahrála tátovi, který uměl trochu na kytaru. On se strašně rychle nadchnul a nabádal
mne, abych zkusila napsat něco vlastního. Začaly moje první pokusy něco složit a k mému překvapení i docela úspěšné. S tátou jsme pak založili kapelu The Compromise. Sehnali jsme basáka a bubeníka, nazkoušeli asi 17 písniček a odehráli několik menších
koncertů
Pak jsem však potkala jsem člověka, který mi ukázal další směr a motivoval mne k psaní písniček a k trochu odlišnému pohledu na to, co dělám. Našla jsem další muzikanty a založila doprovodnou kapelu, která by hrála jen moje písničky.akusticky.