jedna báseň od josefa kainara. nahraná zvláště pro pana Řepu. který, si myslím, že mou hudbu měl moc rád a báseň by mu udělala určitě radost.
pár videí z mariánskolázeňských hamrníků + staré video skladby psích vojáků..........
.
potkal jsem přítele
byl v nějaký depresi
prostě až po uši
.
ve městě pod bufetem
v botě ho jak kdysi
zas tlačí komouši
.
tohle město zdá se
z temna neprobírá se
všichni jen přes kaluže skáčem
když bůh nad ním pláče
.
občas si zatopím v kamnech
jinak se zimou třesu
trpí všechny mé obrazy
.
tak to vidím ve svých snech
jak bych u moře z útesu
vnímal slunce odrazy
.
tohle město zdá se
z temna neprobírá se
všichni jen přes kaluže skáčem
když bůh nad ním pláče
.
je těžký mít oči otevřený
když tě pořád uspávaj
sílu na to mít
.
je těžký vidět slunce denní
když tě pořád přikrejvaj
kde tu sílu vzít?
.
tohle město zdá se
z temna neprobírá se
všichni jen přes kaluže skáčem
když bůh nad ním pláče
https://www.youtube.com/watch?v=dSEn4D2MNWU
je to pocit, jak kdybys někam přijel,
nebo jako by ses vrátil
je to jak láska na příděl
kterou jsi po cestě ztratil.
.
.
mám ponuré sny po rumu
a den taky není žádná sláva
vidět se - dám si korunu
na hlavu z níž vše vypadává
chodím ruku v ruce s marností
po městě ve mě sevřeným
občas dopřeji si radosti
to když se v řev proměním
duše černá v černým světě
nikdy stejně vidět nebude
noc vyzývá tě ku odvetě
příjmeš-li
- nic z tebe nezbude.
je to ten čas mezi psem a vlkem
tehdy, kdy se počnou prodlužovat stíny
kdy všechna slova se ti vrací krkem
za doprovodu tamburíny.
na prahu špinavý hospody
smekneš z hlavy klobouk
pozdrav jak kýbl studený vody
do ksichtu,schoulíš se jak mizernej pavouk.
duše černá v černým světě
nikdy stejně vidět nebude
noc vyzývá tě ku odvetě
příjmeš-li
- nic z tebe nezbude.
a tak tam ležíš, nemoci dál ni zpět
tak je to lepší, uprostřed věty oněmět.
