I přesto, že naše kapela už ztratila ono nadšení pro hraní a chuť sebevyjádření pubertálních zvrhlostí na podiu, občas nás to chytne a prostě hrajem. Třeba minulou sobotu jsme hráli v Plzni v divadle Pod lampou na jedné globální soutěži hudebních kapel, GBOB se to jmenovalo.
Do dneška nechápu jak jsme se tam dostali mezi všechny ty kytarové onanisty a srceamo-borce, každopádně nás tam chtěli a my kejvly (ikdyž někteří pouze z donucení a zvědavosti).Říkala jsem si "Soutěž kapel? Co to je? Budeme soutěžit v tom, kdo má lepší texty, složitější či chytlavější basovou linku nebo vyumělkovanější zpěv? Pěkná blbost." A za tím si stojím pořád.
Vyskočili jsme na podium, zapojili nástroje do vyblejskaných maršálů a začli hrát. Zvuk jsme měli parádní jako nikdy. Dokonce jsem zahlédla jednoho chlápka nad 40 jak si při refrénu Marijuany podupuje do rytmu nohou a nemohla jsem uvěřit svým očím. " Slush se snad někomu líbí?" Jenže tohle jsme nebyli my , alespoň ne takový jaký nás to baví. My máme přeřvané kytary, zpěváka kterému nikdo nerozumí texty a pomatené buňky v makovicích. Tihlecti vyfešákovaní chlapečci byly veškeré živočišnosti zbaveni. Po koncertě jsme dokonce dávali rozhovor jedné televizi. Mířili na nás nejméně čtyřma kamerama a my jsme z toho byli velmi nesví a zoufalí, ale páni kameramani byli určitě mnohem zoufalejší z nás.
Lidi byly milí a my jsme si to užili po svém. Po hraní jsme jeli do mekáče (jen do mě vegani, jsem vrah a jím krávy, ale sakra, kdo tam občas nechodí, maj to tam levné a muzika na záchodě, to je fatk super) a nakonec se trochu zhlavolamovat. Tenhle večer nás jako kapelu zase stmelil a trochu probudil. Dokonce jsme počali novou dívenku. Pojmenovali jsme jí " Opičková" a text už můžete najít v infu. Když dostaneme chuť, tak ji někde nahrajeme, abychom se taky někam zas posunuli. Byla to fakt srandovka, hrát na soutěži kapel..
S pozdravem, Lajla.
V přehrávači máme nové demo, tak poslouchejte a sudte, po potlesku miluji hned kritiku.