Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Původní Bureš psychedelic-rock / Praha
Playlist kapely
-
Moja Paranoja (alternativní verze písně z alba V pasti/2014/)Nezařazeno
-
V pasti (alternativní verze písně z alba V pasti /2014/)Nezařazeno
-
Malá písnička o strachu (2009)Nezařazeno
-
Začátek pokusu (2009)Nezařazeno
-
Jabka (2009)Nezařazeno
-
Tři čutory (2006)Nezařazeno
-
Dezertér (1996)Nezařazeno
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Původní Bureš je pražský čtyřčlenný band hrající psychedelicpunkfolkrock. Založen byl v roce 1988 a doposud vydal přibližně deset CD, přičemž to zatím poslední, Poslední zhasne, vyšlo v roce 2009 u Indies - Happy trails. Koncerty Původního Bureše se vyznačují především nadměrným hlukem, minimem tónů a absencí jakýchkoliv změn rytmu.
To vše mají na svědomí Fumas (kytara, zpěv), Brut (basa), Markéta (housloviola, zpěv) a Hugo (bicí).
Bio a historie
Strašlivá historie „hudební skupiny“ Původní Bureš
Celý tento smutný příběh začal na úsvitu slavných 80. let v jisté žižkovské hospodě pochybné úrovně. Tehdy se zde nad sklenicemi osmistupňového piva Měšťan potkali dva lehkovážní dlouhovlasí mládenci – takřečení Fumas a Brut, kterým bylo zatěžko jít ten den do školy, tak jako to udělali jejich zodpovědnější spolužáci. Slovo dalo slovo a protože ani jeden z nich neměl na zaplacení, z hospody již utíkali společně. U potajmu kouřené cigarety se pak vzájemně trumfovali, kdo z nich hraje ve slavnější kapele, ale protože ani The Problematic boys ani Duo Svítiplyn ten druhý neznal, skončilo to nerozhodně a oba povaleči se rozhodli založit kapelu společnou.
Tento vřed na krásné tváři české populární hudby 80. let dostal nejprve název Eman a brusiči, aby se pak oklikou přes tkzv. Jogurt BB dostal až k dodnes používanému jménu Původní Bureš. Ani jeden z chlapců tehdy neuměl na nic hrát (ostatně, dodnes to není o mnoho lepší), ale to jim nebylo překážkou k zamoření několika kulturních sálů a hospod svou produkcí. Problémem se naopak ukázalo vyhledávání vhodných spoluhráčů, neboť každý, kdo uměl alespoň trochu hrát, nebo nevydržel tolik pít, velice brzy odcházel v lepším případě do poctivého zaměstnání, v tom horším do protialkoholní léčebny. Zlí výrostci Fumas a Brut snažili se do své „kapely“ vlákat především důvěřivé mladé dívky, takže všechny jejich spolužačky začali jejich rodiče pro jistotu večer zamykat v bytě, případně je odesílali do kláštěrů na Apeninském poloostrově.
Tuto první fázi souboru, nelze v žádném případě považovat za seriózní hudební těleso, neboť na hudebních přehrávkách procházeli zřejmě jen díky úplatkům (Brut tehdy pracoval v n.p. Maso a uzeniny) a rovněž tak na festivalech politické písně nikdy nevystoupili (ostatně, nikdo je nezval.). O živlech, kteří se s nechvalně známým duem na těchto činnostech podíleli, je dost materiálů v policejních archivech, přesto bychom jich zde měli alespoň pár jmenovat. Byli to například pan Ludvík Kandl, řečený Eman, Ivan malý, alias Zwyrzek, JUDr (!) Jan Landštof, Kateřiná Suchlová, Jarka Moučková a takřečená Pavla známá jako Přerovská, Prostějovská, Staroržná, Přerostlá...etc...
S příchodem 90. let, odchodem třídního nepřítele a razantním nástupem elektronické hudby, se mohlo zdát, že tato parodie na hudební skupinu konečně zanikne, avšak opak byl pravdou. Duo Fumas a Brut si našlo (relativně) stálá zaměstnání (grafik, resp. ilustrátor) a nesužováni již existenční nejistotou, vrhli se s novou vervou na svého koníčka, kterým je (ke smůle náhodných posluchačů) hudba. Sestava Původního Bureše ustálila se tehdy ve složení Fumas, Brut, Pavla (tehdy právě používající krycí jméno Krucká) a Petr Vitáček, bubeník slavného jména. Na základě vhodné kombinace falešných slibů a výhrůžek fyzickou likvidací, vloudila se tato povedená čtveřice do přízně hudebního nakladatelství Indies records, které jim v roce 1996 vydalo první dlouhohrající desku Ples tapírů (do té doby natočili přibližně deset demonahrávek). Tato podnikatelská sebevražda, od které firmu všichni zrazovali, skončila k překvapení všech třeskutým úspěchem a Fumas s Brutem tak konečně mohli začít trápit svým hlukem více lidí a na více místech. V policejních archivech je rovněž uloženo několik výpovědí očitých svědků, kteří po shlédnutí produkce tohoto souboru přišli buď o rozum, nebo o sluch, případně o obojí. Psychedelicpunkfolkrock (tak kapela charakterizje svůj „styl“ – i to o lecčems svědčí) vyznačuje se především nadměrným hlukem, minimem tónů a absencí jakýchkoliv změn rytmu. Ostatně, je všeobecně známou věcí, že bubeníci PB měli vždy zakázáno používat přechody, jejichž blány jim přísný kapelník Fumas většinou pro jistotu prorážel svým nožem. Dalšími zoufalci, kteří svolili k pošpinění svého jména spoluprácí s touto defétistickou skupinou a které je proto dobré jmenovat, jsou pánové Marcel Pindel a Slávek Forman a slečna Jana Modráčková.
Okolo kapely se tehdy potloukalo také několik protřelých a v hudební branži zběhlých producentů, kteří se pokoušeli Původního Bureše uvést na správnou cestu a přimět je k natočení pěkných melodických písní, které by bylo možné pustit v rádiu, avšak původní duo, které si mezitím zcela uzurpovalo právo rozhodování o dalším směřování kapely, tvrdošíjně trvalo na jimi vybraném hudebním směru, a tak producenti zase brzy odešli. Mezitím kapela natočila další čtyři CD (Ghost do domu 1998, Myš you were here 1999, Sen noci indiánské 2001, Kůň s pěti nohama 2004).
Po posledně jmenovaném albu se povedená ústřední dvojice rozhodla poněkud omladit složení své partyzánské skupinky a použila k tomu chytře vlastních zdrojů. Neúspěšný spisovatel Petr Hugo Šlik a vášnivá kuchařka kachních polévek Markéta Janatová pocházejí z (kupodivu) početného tábora příznivců kapely a je docela dobře možné, že při některém z dřívějších koncertů se vzájemně okopávali při „tanci“ pod pódiem. V této sestavě (s hostující Rapsodií Modrou) natočili zatím poslední album Cesta z krimu (2006). Ačkoliv si od této nahrávky mnozí slibovali, že se zde konečně v plné nahotě ukáže jejich hudební nemohoucnost, nic takového se kupodivu nestalo. Cesta z krimu je doslova napěchována hity z nichž například Osamocený strom úspěšně soupeřil v hitparádě Českého rozhlasu se skladbami umělců, jako jsou Karel Kryl, Pavel Dobeš, či Vlasta Redl.
Zdá se tedy, že na definitivní konec tohoto špatného hudebního vtipu si budeme muset ještě chvíli počkat.
(ČTK)
