První zárodky současných P5 vznikají někdy kolem roku 1989. Tehdy dva spolužáci Jary (Jaroslav Sedlák) a Bambus (Jiří Svoboda) spolu s Wajglem (Václav Krigar) toho času všichni navštěvující ZŠ Vltava zakládají kapelu. Špekulovalo se
s názvy jako: Vltavská liga, Bobtnající vředy, BMS /Bestiálně mutující stařena, ale nakonec zůstalo u názvu: Pracovní Sobota. Spíš než o kapelu šlo o bandu kámošů, které bavilo společně vyluzovat zvuky na různé hudební nástroje. Jary se chopil
baskytary Jolana, Bambus pak kytary téže značky. Wajgl to měl složitější, neboť bicí byly poměrně nákladný nástroj. A tak místo nich bubnoval na sestavu složenou z plastových kýblů a plechovek vylepšenou činely z různých plechových víček a táců. Pro
reprodukci zvuků z elektrických kytar pak výborně posloužily kotoučové magnetofony značky Tesla /technicky slabé/, které když se nakroutily do červeného políčka, vydávaly solidní a punkově znějící pazvuky. Zkoušelo se různě v panelákových prádelnách a
bytech. Zkoušky byly nepravidelné a jejich délka nejistá. Zpravidla končily bušením sousedů do stropu, nebo topení v horším případě rovnou na dveře bytu. Na těchto zkouškách se párkrát mihne se špaňelkou i Kýta /Jaromír Kelbl/ se svýma užasnýma
písničkama: Kamna kouří a Jednou si jdu po Praze. Tato éra vyvrcholila prvním veřejným vystoupením v Zaluží u Českého Krumlova. Spolu s Pracovní Sobotou tam hráli ještě dvě již celkem ostřílené kapely (jedna již asi neexistující a to: NICMOC a sočasní
SATISFUCKTION). Členové Pracovní soboty pod tíhou značného nervu před vystoupením zkonzumovali větší než malé množství alkoholu, což se logicky podepsalo na "kvalitě" vystoupení...:-). Ono na tom stejně moc nezáleželo, neboť v sále bylo všeho všudy asi
dvacet mániček a pankáčů povětšinou kamarádů vystupujících kapel. V této sestavě se ještě na baskytaru chvíli mihnul David Vřešťál /dnes Fourth Face/, zatímco Jary se chopil mikrofonu. Po jedné zkoušce u Davida doma v Hodějovicích to jeho hudebně založený
otec již nevydržel a sepsal základní pravidla pro fungování rockové kapely. Mezi ně například patřilo, že všechny nástroje musejí vzájemně ladit, což byla pro členy kapely novinka a doporučil nám prodat své hudební nástroje a věnovat je na dobročinné
účely. V první polovině devadesátých let v časech učňáků a středních škol zažila Pracovní sobota ještě jedno vystoupení a to na Majdaléně u Třeboně s kapelama Dezinfekce, Sociální teror, HNV a dalšími. Vystoupení však dopadlo podobně jako
v Zaluží, páč se nedostavil nový kytarista Vojta /Jaryho spolužák z autoškoly/ a vypadalo jako opilecká zkouška, kde na kytaru zaskakoval člen HNV.V období, kdy z kapely mizí Bambus i Vojta, přichází čerstvá krev a na kytaru začíná hrát
Petrool /Petr Bandík/ zpívat začíná Tukan /Fr. Mareš/. Zkušebna se přesouvá do Ledenic k Tukanovi do garáže, kde se zkouší do léta 95, kdy Jary odchází na vojnu. Po roční pauze a pár zkouškách, se kapelu nedaří oživit.
Následuje odmlka, Jary se stěhuje do Ločenic, kde se po čase s Petroolem a Wajglem pokouší kapelu znovu nastartovat. Kapela zkouší v Ločenicích v obecním středisku, kde proběhne jen několik zkoušek. Někdy kolem
roku 2005 však ukončuje svoji činnost. V podstatě je to na dlouhá léta konec definitivní.
Z mrtvých vstání nastává až na podzim roku 2011, kdy v Listopadu na oslavě Jaryových narozenin vzniká debata mezi Jarym, Petroolem a Bambusem o znovuzaložení kapely s možností zkoušet u Jaryho ve Zločenické garáži. Historicky první zkouška nové
éry kapely se pak konná 3.1.2012. Sestava je Jary- basa, Bambus- kytara, Petrool+ Niki (Nikola Sedláková)- zpěv, Kýta (Jaromír Kelbl)- bicí (pro začátek postačují dva bubny a to kotel a záklaďák). Postupně vznikají komplet nové kusy, oprašují
se staré fláky, věci ze šuplíku dostávají nový kabát a kapela se pomalu sehrává. Po nějaké době Petrool zjišťuje, že nemá na zkoušky dostatek času a odchází. Post zpěváka obsazuje navrátivšíse Tukan a jako hráč na druhou kytaru přichází Rob (Robin Aplt).
Rob přináší do kapely také jednu podstatnou věc a to komplet bicí soupravu zn. Amati po dědovi. Časem se ukáže, že i přes velké odhodlání jsou škopky nad Kýtovo možnosti a tak v dobrém z kapely odchází. Stává se alespoň jejím věrným a čestným fanouškem.
Na post bicích se daří Jarymu sehnat spolužáka ze střední Senu (Michal Šebesta ), který se bravurně chopí
škopků (jako jediný má předešlé zkušenosti s hraním v kapele a to v Krumlovském Crawallu). Kapela se dále formuje a vyvíjí. Po odchodu Tukana zkouší chvíli zpívat Rob, kterého nakonec nahrazuje znovu příchozí Petrool. Tato sestava se nakonec ukazuje jako
ideální a doufejme, že na dlouhou dobu i konečná. Dá se říct, že od tohoto momentu lze P5 považovat za plnohodnotnou kapelu, která si po čvrt století splnila sen a vytvořila zásek v podobě cd-Šlapeme tam… Současné složení je tedy Niki+ Petrool
zpěvy, Jary- baskytara, Bambus- kytara a Sena- bicí. Ještě něco málo k názvu skupiny. Jelikož Pracovní sobota je názvem i známější kapely z Prachaticka dochází v lednu 2012 k přejmenování na Prasevní sobota, zkráceně PS. P.S. je ovšem také legenda českého
punku z předrevoluční doby a tak se S mění na podobnou 5. Časem potom z názvu Prasevní sobota zůstává jen zkratka P5. /Pět piv, Pět pitomců, Přetrpět atd. každý si může vymyslet a vybrat podle svého vkusu...