Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Ovčáci čtveráci funk-rock / Písek
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Ovčáci čtveráci - rockový recept na soulový guláš s funkovým šmakem z Písku, masa, kostí a Boží vůle aneb incestní cesta do hlubin duše revizora pozdní doby kamenné. Nejznámější česká píseň stokrát jinak, ale pokaždé hustá jako jezero v lánech sóji.
Hrají: Jan Wdowyczyn, Ondra Suchan, Ondřej Kaláb, Tomáš Skála, David Kovář, Petr Putna
Scénář: Enšpígl
Režie: Kapr Špígl
Kamera: Chytrá Kmotra Štika
V době oběda je zakázáno kouřit. Stravenky a zajatce nebereme.
Bio a historie
Bio nebio, něco se jíst musí, řekli si ovčáci nad stádem ovcí pod těmi kopci, kopci píseckými, jemně zvlněnými. A málem se již nebohé jehňátko na rožeň napichovati jali, nebýt kolemjdoucího spoluobčana, zavolavšího: "I vy jste mi pěkní čtveráci,
proč to nezkusíte se sójou? To je, panečku, hodně peněz za málo muziky!" Inu, zkusíme, co bychom nezkusili, řekli si ovčáci, peněz není nikdy dost a i špetka muziky dokáže v nouzi potěšit byť toho největšího škarohlída. I vypravili se ti ovčáci za
největším škarohlídem široko daleko, který se jmenoval Jan Neruda. "Vy? I morcechadry, vy mi chcete hrát, vy šumaři? Vždyť vy byste nezahudlali ani Ovčáky, čtveráky, kakraholti nectní, kliďte se mi z očí, vy mašloňkové!", utrhl se na ně ten starý neruda.
A ejhle, rozsvítilo se ovčákům, rozsvítilo se čtverákům, když nám tu pšenka nepokvete, zkusme to medle s tou sójou. A než sója vyrazí do květu, pojďme chodit tím naším slzavým údolím a prostým lidem našimi písničkami, našimi dětičkami, radost rozdávat. A
říkejme si Ovčáci čtveráci, vždyť jsme stejně jen takové nanicfigury. Dalo se jich do kupy šest, těch ovčáků, těch čtveráků, jeden větší ferina než druhý. Dlouhý Janek, co mu Wdowa přezdívali, kytary se chopil, anžto pazoury mordyjónsky šikovné má, a že
mu taktéž velkou sílu zlata pánbíček v hrdélko naděliti ráčil, i zpěváčkem se stal. Ondrášek Suchanů, ta známá měchuřina, ten nadutec nadutý, kterej ale když se do toho obuje a z plnejch plic zaduje na tu svoji mosaz, tak se panenkám jupky samy zvedaj, až
je jim vidět posaz. A krákora je to taky k pohledání, ale ouvej, do světa na zkušenou se vydal, do země englické ostruhy si vysloužiti odjel, a tak ho na chvilenku Ondrášek, ale pro změnu Kalábovic ve vejskání zastoupiti musel. A každej mudrlant tvrdí, že
basa tvrdí muziku, a něco pravdy na tom, holenku, bejt muší, jenže, pane, to se tý basičky nesmí chopit žádná váha muší, ale pořádnej pacholek s pařátama jako orel skalní, a to Tomášek Skalíků má, pracky jak lopaty, prsty jak kladiva, basička si
prozpěvuje jak divá. Ale co by byla basa bez tambora? Jen sekyra bez topůrka, maso bez brambora. A tenhle kujón sakramentský, kabrňák na ženský, Davídek Kovářů, co do svejch štoudví jak do kovadliny buší, ale i rytmusy fajnový cizelérsky tepe, až jsou z
toho někdy všickni - Pánbůh mě netrestej - dočista hluší. Jenže toť se ví, takováhle horda vejlupků potřebuje přísnou ruku, která by ty knechty klaté srovnala do latě. A od toho tam maj kapelmajstra, kterej je z nich jedinej študovanej, a tak ty holomky
natírá rákoskou, co se do nich vejde, aby se nikdo z nich násoskou jako on, profesor Patison, nestal, a to je pak hned každej kapric brzy přejde. Inu, jak se říká, když Pánbůh dopustí, i motyka spustí, a když tahle kumpanie spustí třasák, obkročák,
rejdovák nebo nedejbože kvapík, to je vám hnedle na parketu kalup, dřeváky dupají, prkna v podlaze rupají a všem je hned ejchuchu. Kdo si chce se svojí starou skočit, ten si skočí, kdo si chce chřtán v pivě smočit, ten si ho klidně smočí, jen když muzika
odsejpá a pípy se točí! Ovčáci čtveráci maj totiž fazónu a nejsou to žádní křupani a žebráci, alébrž samí sekáči a štramáci. Dej jim Pánbůh štěstí po tom mokrým dešti!
