Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Nedělní lidé experimental-psychedelic / Praha
Playlist kapely
-
Ticho je strýc (POLASKAKI 2011)Nezařazeno
-
Adam : na střeše knihovny (POLASKAKI 2011)Nezařazeno
-
Ozvěny (Hnětetěto 2008)Nezařazeno
-
Zmatek (Hnětetěto 2008)Nezařazeno
-
Dvojče (Hnětetěto, 2008)Nezařazeno
-
Jaro (Hnětetěto, 2008)Nezařazeno
-
Šel s kůží (PUSTO/nlivé 2011)Nezařazeno
-
Kruh (PUSTO/nlivé 2011)Nezařazeno
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Kolotočářská veselice, panáček s hůlkou, švábi v tapetách, to vše náležitě semleto...
Brněnsko-Pražsko-Uherská kapela NEDĚLNÍ LIDÉ
- j.k. faltus - hlas, kytara, haraburdí - vymyká se
- magyar - kytara, hlas - nesolí
- mazsola - basa, hlas - öccse van
- štěpek - se nesek, buben
- shkaryn - trombón jak pozoun
Bio a historie
Skupina Nedělní lidé vznikla v roce 2004. Zpočátku se pohybovala převážně mezi Brnem a Prahou, postupně se začal radius působení rozšiřovat. Od té doby Nedělní lidé zahráli např. na festivalech Babí léto, Krákor, Kubafest nebo Potulný dělník, zúčastnili se Malé Alternativy, s radostí přijali pozvání za hranice České republiky do Budapešti, Debrecenu, Szentendre či německého Wurzenu a Lipska.
V roce 2005 vydali ještě v původní čtyřčlenné sestavě Nedělní Lidé vlastním nákladem eponymní debutové album. Nedlouho poté došlo ke změně na postu baskytaristy a sestava byla zároveň rozšířena o trombon. V roce 2008 ve spolupráci s labelem Ears&Wind Records vychází album „Hnětetěto“, které se v recenzích setkalo s přívětivým přijetím.
V současné době skupina vystupuje ve složení
Jan K. Faltus – hlas, kytara, metalofon, lustrofon, plechy, hračky, ruchy.... (dále Tohorobův Lipet Grund, dříve Pouhý Výmysl, Eliášův Oheň)
Magyar – kytara, hlas, ukulele, harmonika (dříve Pouhý Výmysl, Os Hepar)
Attila Gál – basa, hlas (dále Gregor Samsa, dříve Juttot Neki)
Shkaryn – trombon, hlas, perkuse (dříve Brass Collegium)
Štěpán Matoušek – bicí, perkuse (dříve Pouhý Výmysl)
Vzhledem k předchozím zkušenostem jednotlivých členů skupina vstřebává různé vlivy, poměrně komplikovaný kořenový systém Nedělních lidí čerpá z punkové přímočarosti, industriální estetiky či undergroundu stejně tak jako z rocku, jazzu nebo avantgardy, snad až nezdvořile si NL pro své potřeby občas vypůjčí motiv či postup z klasické či populární hudby. Ve vzniklém koktejlu se jednotlivé složky tu podporují, tu se vzájemně popírají, vzdalují se od sebe či se naopak proplétají až k dosažení konečného obrazu. Dlužno podotknout, že nástroje Nedělní lidé využívají ne vždy zcela korektním způsobem.
Někteří z členů jsou aktivní i na poli výtvarném a literárním, tvorba Nedělních lidí tak často směřuje skrze mimohudební přesahy k ucelenějšímu vyjádření, jež lze jen těžko podřídit konkrétní formě či stylu.
V roce 2010 pod zkráceným názvem NeLidé skupina doprovodila výstavu plechových obrazů JKF nazvanou „Střešní Práce“, přičemž samotné obrazy zastaly místo jednoho z hudebních nástrojů. I v rámci jednotlivých písní lze ostatně v instrumentálním obsazení dohledat mnoho nehudebních předmětů či nástrojů vlastní výroby, které obohacují vystoupení Nedělních lidí nejen zvukově, ale bezesporu i vizuálně.
recenze alba HNĚTETĚTO
Pavel FFF Sajfert (freemusic.cz)
http://www.freemusic.cz/clanky/6315-nedelni-lide-hneteteto.html
Czech underground isn‘t dead! Nedělní lidé (dále jen NL) jsou další kapelou ze stále se rozrůstající „stáje“ Ears and Wind Records, která ve své tvorbě nezapře fascinaci českým undergroundem 70. let. Paralely lze nalézt ve specifické atmosféře, heslovitých textech, abstraktních obrazech i vokálních výrazech deklamovaných i extrovertně řvavých. Tím jsou pravda NL místy poněkud předvídatelní, avšak míra osobitého přínosu má přece jenom navrch, a tudíž není třeba vypisovat ze slovníku hesla jako epigon či kopie.
Post-undergroundoví NL mají hned několik trumfů v zásobě. Znějí svěže, zásobují své písně řadou silných melodických motivů a navrch mají velmi slušný instrumentální základ, jenž neváhají použít. U podobných kapel není zrovna pravidlem slapovaná baskytara, která tu a tam připomene i v Česku často citované Primus. Mnohé kytarové riffy z Hnětetěto byste hledali spíše u crossoverových kapel, přesto ostré kytarové záseky nepodkopávají základy, naopak je po vzoru betonových injekcí vyztužují. Tak jako třeba v Curry Kocsonya, písni s maďarským sloganem a funky rockovým feelingem. Dalším překvapivým momentem jsou neotřelá kytarová sóla, jež rozhodně nepatří mezi ta s přívlastkem klišovitá. Nesmím zapomenout ani na výrazné party trombonu, bez nichž by sound NL nebyl kompletní.
Jak se říká, risk je zisk a NL se riskovat evidentně nebojí. Chuť experimentovat a vyrážet s mačetou mimo vyšlapané stezky, dělá z NL kapelu, která dává tradicím nový nátěr. Ne všechno mě ale na Hnětetěto baví. Třeba ten hysterický vokál. Na druhou stranu se snažím pochopit, že právě on je jedním z pojítek s undergroundovými tradicemi. Co si ovšem nemohu odpustit, je výtka k přítomnosti remixu skladby Taneček. Osobně se mi ani originální verze s uhýkaným vokálem příliš nezamlouvá, avšak Taneček v techno verzi se mému hudebnímu žaludku nedaří strávit, a to ani v případě, že je to celé myšleno jako parodie.
Přes vcelku marginální výtky se album Hnětetěto jeví jako vyzrálá záležitost, jež má sílu umlčet trendy chytrolíny a jejich řeči, že tahle hudba patří do second handu. Zároveň poukazuje na fakt, že zde pozvolna dorůstá nová generace hudebníků, která má potenciál vyvést underground z epigonských bludišť.
______________________________________________
Radek Hendrych (musicserver.cz)
http://musicserver.cz/clanek/23097/Nedelni-lide-Hneteteto
Ze řetězu utržený řetězový kolotoč, šlapavá tancovačka, co umně zakrývá svou propracovanost pod nánosem ztřeštění hlav. Fokus na jejich tvorbu je rozostřený (ano, protimluv): technicky na jedničku zvládnutá hudba doplněna povinným excentrikem za mikrofonem. Jako by ty dvě složky byly v protikladu. Dilema číslo jedna.
Druhé album "Hnětetěto". Špatně se mi to píše, i když zrovna nejsem pod vlivem alkoholu. To slovo vystihuje mnohé! Zaměřte na něj ucho, opakujte si jej v duchu stále dokola a zvyšujte tempo. Výsledkem je mixér, pračka hlavy. Slovo původně mající význam se mění na kámen, který drkotá uvnitř bubnu té pračky. Takové jsou na albu "Hnětetěto" texty: heslovité, útržkovité, místy maďarské útržky hesel. Dobrou chuť, mozku. Mají umělecký nádech (určitý druh sdělení), přesto se ve spojení s hudbou stávají mantrou, která pozbude významu, rytmizuje, ale nesděluje. Kde byl účel? Pochopil jsem? Můj názor: dilema číslo dvě.
Album se jaksi otevře samo, antré nepotřebuje. Bez předehry samo rádo začne šplouchat na maják - znak působivosti. Zarazí vynikající zvuk a zdatnost jednotlivých instrumentálních výkonů, tady už se odpad neomlouvá svou garážovitostí - není toho potřeba. Master měl na starosti jistej Šablonka - že chválím. Samotná hudba se vyloupla z křoví post-plastikovské alternativy a udělala několik kroků. Ten její určující je vzad: z minula si bere hodně, hodně moc. Další krok vedl z minulosti do teď, crossover prvky na kytarách dodávají jistou aktualizaci v převážně jazz-rock-funk-(doplnit škatulku č. 4) salátu. Jednou nohou vzadu, druhou vepředu, tak stojí Nedělní lidé trochu na místě.
Pořád je to poctivej českej bigbít - o tom žádná. Velmi dobrej počin, ovšem dost pravděpodobně chápatelnej pouze z kontextu lokální scény. Taky dost možná fatální dilema číslo tři. Zeptáme se třeba nejchytřejšího člověka na světě (rovnou několik takových se v diskuzích pod články jistě najde), jestli to vadí.
_____________________________________________
Petr Korál (irockshock.cz)
http://www.nedelnilide.cz/index.php?sekce=hneteteto&action=koral
Docela mě překvapilo, že zrovna tahle pětičlenná kapela si úspěšně počíná v české hitparádě zvané Velká sedma na oblíbeném Radiu 1. Ne že bych jí to nepřál nebo že by si to
nezasloužila – ale přece jen, hraje natolik 'demodé' muziku, že to člověka udiví... Kéž by to naznačovalo cosi o lepšícím se vkusu mladého hudbymilovného publika, ale tolik optimismu asi není na místě.
Nedělní lidé zjevně navazují na odkaz české alternativy a undergroundu především let osmdesátých (a pozorný posluchač jistě vystopuje ještě daleko starší inspirace), nicméně neznějí nijak vyčpěle. Naopak! V těch divočejších, punkem potřísněných okamžicích
nechávají vzpomenout na rané Už jsme doma (a takové skladby jako Dvojče nebo Zmatek jsou nářez doslova jako příslovečný hrom), jinde jejich počínání může evokovat zas zcela jiné skupiny. Avšak celkově – a v tom je zakopaný pes úspěchu –
jsou relativně sví.
A nejen to: hudební eskapády Nedělních lidí disponují kromě jisté porce originality rovněž pestrostí a vynalézavostí. Aranže příjemně provětrává trombon a k tomu přidejte nesnadno uchopitelné, k zamyšlení nutící texty 'cinklé' abstraktně-avantgardní
poezií. To vše vytváří z CD Hnětetěto umístěného v krásném papírovém digipacku záležitost, která se hned tak neoposlouchá. Ba co dím: osobně jsem kouzlo jeho obsahu začal postupně odhalovat teprve po několikerém soustředěném
poslechu!
______________________________________________
Maxim Horovic (diycore.net)
http://www.diycore.net/sablony/recenze_hudba.php?id=277&nazev=nedelni-lide-hneteteto
NEDĚLNÍ LIDÉ VÁS MILUJÍ! Hlavně, že nešíří strážný maják nebo výzvy k usínání, kapela nesublimuje new age a k poklidnému prosychání během poslechu desky taky nedojde, hnětetěto, sichr. „Are you fucking crazy“?
Bude se ti to hodit. Jedním z leitmotivů, příznačných a často používaných při jejich popisu je - „kolotoč“. Já bych ho zřejmě nepoužil, nicméně hudba Nedělních Lidí je energická, skočná, poměrně tvrdá v rámci řekněme undergroundu, a hlavně osobitá. U nich nemá cenu stopovat jakési tradice hudebního androše jako třeba u BBP nebo Špinavýho nádobí. Vsáknutých vlivů je více a zachází se s nimi nečekaně.
Přemýšlím, k čemu přirovnat tuhle zvláštní kombinaci rockové alternativy, jazzrocku a experimentálních poloh, chvíli funky, jindy zase téměř HC nebo (netrestej mě bogu) industrial, místy Už jsme doma, pak Jindra Holubec nebo Neuropa, dohromady všechno a nic, fucking crazy. Pražský výběr vyjebává s Primus, nebo chtěl by, a děje se to na zahradě u dědy Buřinek II. v době, kdy ani jedna z těchhle kapel neexistovala. Jsem srozumitelný? „Ve tmě lze naruby obracet tvář.“
Brněnsko-pražsko-uherská kapela, tvrdí promoslova, nevim kdo je z Uher, ale nástrojově jde o rockovou sestavu doplněnou trombonem a „haraburdím“. Arzenál je variabilní a proměnlivý i v tomhle základu, protože nářadí nejsou v zajetí jednoho stylu, takže delší vyhrávky, repetice a zlomy ve skladbách dělají z NL živelný organismus s několika srdci součinně protibijícími, lahoda proposlouchávat. Překvapují a jsou pořád o krok napřed, tohle není nedělní cesta do superkostela kauflant uber alles.
A pak jsou tady texty, většinovým autorem Jan K Faltus. Osobní objev roku, poezie z nejzajímavějších, úsečná, hutná a sdělná. Má humor i osten, groteskní i přemýšlivá, ještě dlouho rezonuje: „každý krok má / mrtvé dvojče / které běží / proti nám“ (Dvojče). Niterná a paramýtická, texty ilustrovány bukletem koláží, vrcholný cajk: „Světlo tma do kapes schová. / Nestárne vždycky je nová.“ (Tma)
Výborná záležitost ulovená undergroundovým labelem Ears & Wind Records smete alternativní hodovníky někdejších dekád, wanekovské vlajkonoše, punkáče i tvrdší jádro. Teda kdyby si někdo z nich viděl na špičku svojí sebejistoty.
