... z internetového deníku Britské listy - Tomáš Koloc:
Osmého dubna jsem se v Ekocentru Podorlicko, ležícím v legendární české železniční metropoli, zúčastnil recitálu českotřebovské folkové písničkářky Lenky Karlíčkové. V klubové atmosféře, v níž se koncert konal, připomínal padesátihlavý tísnící se dav do posledného místa zaplněnou Lucernu. |
Večer byl stručný, vtipný a usebraný: písničkářce v tom velice dobře pomáhal jeden z diváků, sedící v první řadě - jejich intermezzové dialogy mezi písněmi občas sklízely salvy smíchu. Lenka Karlíčková se za krátkou dobu, která uplynula od křtu jejího CD, všestranně posunula: nejen zpěvácky a instrumentačně, ale především v těžišti své tvorby - jako autorka. L. K. bezesporu není zpěvácká ani kytaristická hvězda, zato však člověka udiví její skladatelská a textařská hřivna, jejíž nevyčerpatelné jádro dle mého spočívá v její lidské upřímnosti a jednoduchosti vyjádření. U některých jejích melodií a veršů si člověk pomyslí: jak to, že mě to ještě nikdy nenapadlo?! (Vzpomínáte si, kolikrát jsme si totéž řekli například u písniček Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra?)Hudebně je takovým náběhem na hit například píseň Kocouří sen. V textech si autorka na nic nehraje a v místech, kde se snad snaží být básnicky rafinovaná právě se slovem prohrává. Její síla a vítězství je v tom, že neváhá ze svého nitra vynést na světlo i to poslední: matka dvou dětí bez uzardění přiznává svou dětinskost, nebo své jemné erotické sny, což se jí s jejím nepopiratelným talentem občas podaří takovým jazykem a v takových kontrapunktech, za které by se nemusel stydět básník (To já jsem ta zeď (Jsem velká holka, přesto směješ se mi Za takové písně jako Kocouří sen, Zavolej! a Holýma rukama! stojí za to odpustit autorce mnohá hudební i textová klišé, mezi kterými se některé její verše a hudební pasáže tyčí jako les krásných pestrých květin na louce nízké trávy. Tím ovšem nechci tu louku snižovat - nebýt jí, žádné květiny by nevyrostly, protože kopretiny na písku nevyrostou. Aby se louka stala zahradou, k tomu je potřeba jediné: rozšířit louku. Psát, koncertovat a dostávat zpětnou vazbu. |