Jednota Kolín

Členové skupiny

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.

Zobrazit kontakty

Dodatečné info

Visáč: zpěv

Honska: kytara, zpěv

Oskar: kytara, zpěv

Bogas: basa, zpěv

Kalda: bicí, zpěv

Bio a historie

Tak řekni, Honzo, jak to tenkrát bylo …

No, začalo to vlastně zhruba v roce 2010. Tehdy někteří z nás, přesněji Deady Talpa, Honza Buben a Já, fungovali v hardcore-country formaci MVS.
Zhruba v tomto období se v názoru na dalším směřování MVS, začali členové zvolna výrazněji rozcházet. Já snil svůj sen o pouličním rock'n'rollu, však ne všichni členové MVS tomu nakloněni byli... Talpík s Honzou Bubnem ano ... MVS jsme zakládali v dobách dávných, brad s chmířím plných a vizí hudebních podobných. Do dnů dnešních však kroků již přibylo a cesta se zakroutila různě... I s názvem kapely, pocházejícím z dob našeho divokého punkového mladí, se chutě rozjeli něco udělat... a v těchto náladách, o změně úvahách, jednou Talpíka poctil duch svatý svým svitem a Talpík prones to památné dnes: A co Jednota Kolín?!

Nadšení zavládlo značné, však ne všemi sdílené a tak k přejmenování MVS na Jednotu Kolín, zejména z osobních důvodů, nakonec tehdy nedošlo. A tehdy to bylo dobře. I když se lidé v některých názorech mohou časem rozcházet, měl by člověk na paměti mít, na čem opravdová přátelství stojí. Nakonec však grupa MVS začala pozvolna usínat, až k spánku ulehla úplně …

A pak se to stalo ...

Někdy v sobotu, v čase obvykle večerní žízně, na koncertě Sto zvířat, po žejdlících mnoha, mi Štoky projevil svůj sen, být kytarovým umělcem... A Já na to, co muž činu, řek tak jo, jsi-li odhodlán kytaru koupit a cvičit na ni, dáme do kupy kumpány k hraní a pořádnej pouliční rock'n'roll kázati budeme. A Štoky řek Oi! A mé slovo platí! Tak jsem ihned vprostřed noce, svolav schopné borce, navrátiv se ihned k myšlence Jednoty Kolín, pouliční rock'n'rollce, s hochy těmi dobrými, dobrými kamarády, z kterými tuhle káru už v MVS dlouho táhly... A neboť ne všichni do Jednoty Kolín chtěli jít ňák, na basu povolán musel být další místní strunodržák... A než bylo pondělí, kapelu jsme v kupě měli... Štoky Fešák - kytara, Deady Talpa známý velký milovník – kytara, Pavel Bukač nesmrtelná kozička – basa, Honza Buben provařený mistr vařeček, hrnců a paliček - překvapivě buben a Já - slovo až náběh k zpěvu. A plány velké na schlagry velké... Zde je ještě poctivě uvésti, že písně Jednota Kolín a Od Zborova k Bachmači, které tvořily základní kameny playlistu Jednoty Kolín, pocházejí z období poslední fáze MVS, však skladatelsky jsou pod nimi podepsáni jen členové Jednoty Kolín ...

Tak Štoky koupil nástroj a jal se cvičit až dřít ...

Však zádrhel se vyskyt jiný, neb Honza Buben v mnoha kuchyních zaměstnaný, hostům spravováním žaludků velmi, měl pramálo, takřka žádný čas na kopák a činely ... a kapela stála ... a chřadla...
Tak nezbylo než, ač je to kamarád i Bratr náš velký, se srdcem bolavým, začít hledat jiného borce virblu. A osud k nám byl nakloněn ... jednou byl Johny Housek, známý to nikdy nezpomalující Kolínsky Pan Punker osloven, zda to nechce zkusit. On na zkoušku, že by přišel, však s hraním to nevidí moc, neb má již kapel, kde úderničí moc, však prý že má souputníka bubenmastera a ten že má kapely jen dvě až tři, tak že by ho vzal na zkoušku sebou.
A tak jsme poznali nejlepšího bubeníka plání okolních, hor okolních i lesů okolních až k mořím dalekým se táhnoucím ... a to Matěje Krále, zvaného též Pink Punker, Nafukovač a hlavně Wašoi ...

A začli jsme do plnejch, pěkně pravidelně zkoušet a nové písně tvořit ...
I Deady Talpa pookřál a rozvinul svůj monstrozní vějíř kytarový mocně tak, až si pořídil kytaru z 8 strunami, neb těch 7, co tam již měl, jak jistě sami uznáte, je seksakramensky málo ...
Postupně jsem vytvořili schlager list, schlagry hutně napitý a nasměrovali své síly, notně posílené tradičním soustředěním Lipnickým, k prvnímu koncertu na Garáž Festu... tímto zdravíme hochy z Pochcaný ruky a Blank outu!
Koncert se vydařil a do žil nám novou víru vlil... naplánovali jsme nahrávání písní a k zítřkům začali vyhlížet lepším ...
Vsak ještě jedno dusnější ovzduší uvnitř se ukázalo nezbytné vyčistit. Již delší dobu prosakoval, dřív přikrčen, problém s basodrtičem. Fungovali jsme jako 4+1 a to pro Jednotu Kolín s jejím postojem Jednoty dobré vskutku nebylo... a situace ta nemilá se nelepšila ani po více snahách, porovnat misky vah.

A proto ze zpoza rohu, ukazoval nejen nohu, výkonný velmi a v hostincích nejnižších kategorii známý a oblíbený harmonikář, jehož dráha uznávaného člena orchestrionu I. třídy neuspokojovala dostatečně, tak se krom večírku lihových, chopil i zbraní basových... A když i Wáša Král zaručil, že se jedna i o lidsky kvalitního geroje, byl Pavel odejit a nahradil ho Vole. Ano, také jsme si lámali hlavu v rámci svých možností sporých, jestli je Vole jako vole nebo Vole jako vole...
Leč každopádně staré písně s novou basovou fazonou ještě zúderničily a my jsme nažhaveni na zteč frontální …

A více ještě nad Kolínem zahřmělo…

Když Stoky vytáh svoje dělo a hrab do toho tak, že si nejeden ukráp.
A když Wašík zkrátil trochu vlas, garáží zavoněl lepší čas.
Neb bok po boku stojíme, zády se netočíme,
k sobě,
ani vůni rodných rovin,
jsme Jednota Kolín...

A přišly vskutku dobrý časy...

Čerstvý vítr zvedl prach až do stepí dalekých a kapela se rozjela jako dobře namazaný stroj, kterémuž se nechce brzdit... a výsledkem bylo naše první album "Každej je rád mezi svými", které jsme natáčeli u Martina Hollyho Hollandra, což se ukázalo jako opravdu skvělý tah, neboť Holly krom toho, že je Mistrem svého řemesla, umí i vytvořit výbornou atmosféru při nahrávání a dokonce si i usměrnit divokou sebranku, jakou tehdejší naše sestava byla... A protože jsme se chtěli naší domácí Oi! punk scéně představit v plné palbě a pěkně vyfešákovaní, vznikl Lazebník, Oi!punkový festiválek v Kolíně U Vodvárků, o němž jsme netušili, při prvním ročníku léta páně 2016, že se na další roky stane tradiční akcí s až rodinou atmosférou, jaká na dobrých Oi! punkových akcích bývá...

První Lazebník byl vlastně prvním koncertem pro domácí scénu a zároveň křtem našeho prvního alba. To jsme zhruba měsíc před touto akcí vypustili do světa a zdarma poskytli k stažení. Odměnou nám za to byl neuvěřitelně silný zážitek na tomto prvním Lazebníku... zaplněný sál. Lidi s námi od začátku zpívali, někteří hoši bodří zpívali Fešáka nebo třeba Jednotu i ještě než jsme spustili... Ještě, že jste tady, Hoši... Neuvěřitelná atmosféra prvního koncertu pro scénu... To člověk nezapomene a je vděčný, že to mohl zažít... Sen, co se splnil...

A přicházela pozvání na další skvělé akce, lidi skvělí a nadšení a jelo se dál. Poznali jsme spoustu opravdu dobrých lidí po všech koutech a poznáváme je na našich cestách dodnes... A stejně tak začaly vznikat a dodnes vznikají pevné vazby... To je u stylu, jakým jdeme životem my, velký dar...

A jedním z lidí, které jsme po vydání prvního alba poznali, je i Tlustej Tony. Velký muž velkého srdce a velkých schopností, autor mnohých nezapomenutelných a trefných obrázků, ve virtuálním světě hlomozujícně řádící jako TT Shittyart ... a slovo dalo slovo, ruka ruku a od té doby za našimi logy, plakáty, obaly alb apod. stojí právě Tono... Klika potkat takovýho chlapíka a sednout si spolu... Jen škoda těch vzdáleností... A tím pádem méně společně vypitých piv...

A v této krásné době vznikla i myšlenka natočit druhé album. Pár písní jsme měli, nápady byly, lidi kolem skvělí a také jsme si říkali, že je v nás víc než na jedno album. Prostě to chtělo ven. A tak jsme se v kapele dohodli, dali si termín studia a řekli si, že máknem a taky si mákli...

Dodnes, když si na to vzpomenem, je nutné ocenit, že přesto, jak to bylo velmi náročné a velké sousto, což se záhy ukázalo, nikdo z tehdejší sestavy se na to nevykašlal a dotáhli jsme to společně... Ač unaveni a s jazykem na vestě... Klobouček nebo bekovku...

Na podzim 2016 jsme tedy opět vyrazili k Hollymu, kam taky jinam a natočili u něho album " Je to jen na nás ... ". Třešničkou tohoto alba je pro nás závěrečná skladba, kde nás svou účastí, hlasy a Zdenda i saxofonem, poctili Staré pušky, což zejména dvojici zakládajících pivních skautíků z onoho pro kapelu památného koncertu Sto zvířat, udělalo obrovskou radost, neboť si Staré pušky nosíme oba hluboko ve svých stárnoucích srdcích... A kdyby do toho chlapci tehdy nešli, zřejmě by na desce nebyla ani Holka s tulipánem, což by byla škoda...

Za obalem stojí Tono a jeho pevné nervy, neb ladit věci s drobným umělcem mého typu, není vždy úplně snadné a hned hotové... Obal tohoto alba však stojí za to, dovolím-li si být neskromný...

A tak přišel Lazebník 2017 a na něm křest našeho druhého alba a opět zhruba měsíc před ním album vylétlo do světa. První album nám křtili hoši Legionáři a druhé hoši v uniformách RAF. Lidí bylo ještě víc než o rok před tím a zpěvy i atmosféra ještě mocnější... Jedním z těch opravdu nezapomenutelných okamžiků bylo, když kdosi ze sálu vyzval k minutě ticha za opravdové vlastence a takřka zázrakem bylo, že takřka celý rozjetý sál na minutu ztichl... silná chvíle... slza v oku...

Je krásné takové chvíle moci zažít ...

A jelo se dál... parádní koncerty a veselice... koniny a kocoviny... a skvělí lidé...

Na sklonku roku 2017 jsme dostali nabídku od Rosti Řízka Cermana, vynikajícího umělce a Lodivoda Synů Výčepu, jestli bychom nechtěli natočit jako bonus na album Synů Výčepu - "Sláva, nazdar, výčepu!" píseň „Braníku věrnej syn“. Rosťa věděl o tomto textu, líbil se mu a říkal, že by byl rád, aby na té desce byl jako bonus. Taková nabídka se samozřejmě neodmítá. Mít píseň na desce takové kapely jako jsou Synové výčepu je velká čest. Kór když jsme tímto mohli vyjádřit poctu Otci punku, Františku Sahulovi...

Ten text jsme původně zhudebnili už v MVS, však rozhodnuto bylo plénem kapelním, udělat hudbu novou a i muzikou se odkazu Františka Sahuly poklonit...

V souvislosti s tím vznikl ještě Večírek k nedožitým 55. narozeninám Františka Sahuly, kde Synové také své album pokřtili v sále U Vodvárků nacpaném k prasknutí...

A ještě jedna akce, chytající punc tradice drobný, v té době vznikla a to Lednová žízeň. V té době bylo akcí v lednu pramálo a lidi i my žízniví a tak přišel nápad si tu žízeň lednovou trochu pohasit. A značný počet návštěvníků přicházejících svou lednovou žízeň hasit ukazuje, že v tom nejsme zdaleka sami...

Zdálo se vše sluncem zalité, ovšem jak už to tak bývá při dlouho modrém nebi, dřív nebo později, musí přijít mraky... A ty přišly...

Naše řady se rozhodli opustit Wáša s Volem a my se ocitli na nehezké křižovatce...

Wáša se rozhodl odejít sám, jeho srdéčko punkové, divoké a nespoutané ho začalo táhnout jinam a Vole z časových důvodů musel volit mezi dvěma kapelami... Dlužno podotknout, že kluci dostáli svým slovům a celý odchod probíhal zcela fér a v dobrém a patří jim dík za to, co pro Jednotu udělali a rádi je vždycky uvidíme... Zažili jsme společně mnoho dobrého a na to se nezapomíná... I když se naše cesty rozešli...

Nálada z letních prosluněných polí spadla do prvních mrazíků na strništích...

Ale měli jsme štěstí... Ten Velkej nám poslal do cesty dva opravdu dobrý kluky a borce...

Basový post po Volem vysoko nastavené laťce, převzal muž velkého srdce, jež za svůj život prošel již mnohými hudebními tělesy se svými basami různých materiálů i různého počtu strun, pražců i bez nich a to Jarmut. A ještě tu pomyslnou laťku basovou, zvedl, dalo by se říci nejen o svou mocnou hruď...

A na bicí přišel Matěj Lamač, známý to Kolínský lamač dívčích srdcí z Prasákova Gauče, jež se svého postu zhostil natolik poctivě a příkladně, že si své bubenické party cvičil například i v autě během popojíždění v Pražských kolonách a to bubnováním na volant, palubní plasty, řadící páku, svoje koleno i koleno případné spolujezdkyně....

A zase se zdálo vše na dobré cestě... všechno si sedalo a zrálo a chytalo glanc... Výborné akce zase ve výborné atmosféře...

Ovšem postupně čím dál víc za rohem vykukoval až vylezl celý, velký nepřítel nás všech a to čas...

Začalo se ukazovat čím dál tím více, že bude obtížné kapelu udržet vůbec v nějaké formě, natož aby se dalo reálně uvažovat o zamýšleném třetím albu a dalších věcech, neboť část kapely se ocitla v situaci těsně upnuté kazajky časové...

A tak to jednoho dne rozsekl Talpík, jakožto člověk významnou měrou se podílející na chodu i tvorbě kapely a člověk piplající se s ní od plenek s duhou hnědou. Přišel s plánem tím, neboť nechce kapelu brzdit, oslovit někoho jako záskok za sebe na kytaru, než bude mít času zase víc. Krom tedy rodiny a práce navíc začal znovu totiž studovat...

Ovšem z následné debaty po zhodnocení všeho vzešlo, že bychom reálně potřebovali někoho víc, než záskok a tady ten Velkej zabodoval, neb nám do cesty poslal posilu velikou a to Honzu „Honsku“ Moravce... Že by znamení...

Honska je léty a lecčím ošlehaný harcovník všemožných pódií a zkušený to rock'n'rollec a srdcař. A chopil se této výzvy u nás z gruntu a pěkně od podlahy. Nejen, že se rychle naučil písně z koncertního papíru, ale poměrně v brzku se zapojil i do všeho ostatního, převzal část věcí, co Talpík řešil a záhy se tak stal důležitým členem Jednoty, bez kterého bychom se v roce 2021 zřejmě třetího alba nedočkali.

Ovšem to ještě nebyl konec lapených lapálií v nichž jsme byli. Do problému s absolutním nedostatkem času prakticky bez vidiny zlepšení se dostal i Matěj Lamač... Bylo nám to všem líto, je to dobrý kluk, ovšem po vzájemné dohodě jsme začli hledat nového kouzelníka s hrnci a paličkami...

Štěstíčko nám přálo vcelku vbrzku a díky patří Punkové Dámě Zuzance Bláhové, že nám sehnala Kaldu...

Mladý bijec tento s chutí rozvířil prach zkušebny a zapojiv se s vervou též i do ostatních kapelních věcí, příslibem je do budoucnosti značným... Žíznivý je taky dosti, tak zapadl mezi nás než stihl kohout pořádně vykokrhat pěknejch pár dvanáctek...

Takže rok 2020... Nová sestava, nový náboj, skvělá atmosféra, čistý vzduch a velké plány...

Jenže ouha... Všechno se ruší... Zavírá... Tma a smutek chodí krajem...

Ale my si řekli, že flintu házet do žita nebudem a uděláme třetí album a klip k němu...

A dali jsme se do toho...

Pár písní jsme měli, ale hodně bylo potřeba dodělat ve výrazně obměněné sestavě, kde jsme ještě nebyli zžití toliko, víc se poznávali teprve a učili se spolu fungovat i skládat a vlastně ani netušili, co od sebe můžeme čekat, až si sáhnem hlouběji...

Byť máme v současnosti tři kytaristy, stáhl se Talpík, jak sám avizoval, do pozadí a velká část kytarové práce a skládání zůstala hlavně na Honskovi... Ten se k tomu postavil čelem zcela, žhavil své kytary a deska začínala vypadat reálněji a reálněji...

A stejně tak čelem se postavili všichni ostatní a pot začal stříkat na plata od vajíček...

Dali jsme si termíny a jelo se...

I když je toho někdy opravdu nad hlavu a člověk už cejtí propocený trenky, není to tak špatný, když mu drží zdraví, má cíl a kliku na šikovný lidi kolem. A to jsme měli...

Kromě již osvědčených a jasných voleb v podobě držáků přešikovných Tona a Hollyho jsme ale ještě potřebovali někoho schopného, kdo to umí s pohyblivými i nepohyblivými obrázky...

S těmi pohyblivými to byla šťastná ruka Honskova, když přivedl Luboše Joulyho Novotného, který ihned pochopil, oč nám jde, použil svůj nezpochybnitelný cit a um a výsledek můžete vidět v našem prvním regulérním klipu k písni "Kuráž na život", s kterým jsme víc než spokojeni, prostě nadšeni. A sedli jsme si natolik, že už se kují pikle na kousky další...

A to tu radši ani nebudu rozpitvávat ten fakt, že jak jsme měli ty termíny, začali jsme klip dle plánu natáčet, ale neměli ještě hotovou tu píseň k němu...

A s těmi nepohyblivými to bylo šťastné oslovení Kevina V. Tona a další klika... Kevin totiž krom toho, že je Velkým Mágem černobílé fotografie a zachycení okamžiku, tak se do toho všeho zapojil tolik, že nám dodal krom parádního balíčku fotografií třeba i lokace ke klipu, poradil se scénářem, "dodal" svou dceru do hlavní role i svého syna do sborů... A také přivedl Rosťu Osičku...

Původní vizí bylo, že ústředním motivem obalu i klipu bude chlap, co si to jde rozdat s osudem... A že se tím chlapem nakonec stal Rosťa Osička, člověk který ve svém životě hodně tvrdých ran dostal i rozdal, té vizi přidalo další rozměr...

Tady si dovolím jednu nezapomenutelnou historku z natáčení, kdy během focení a točení pasáže bandážování rukavic na židli, začal Rosťa z ničeho nic recitovat své básně... a všichni na place rázem ztichli a poslouchali, co napsal život...

Nakonec jsme vlastně měli štěstí na lidi a to i přes všechny ty nesnáze a svízele jako mimo jiné třeba to, že když jsme potřebovali makat na dodělání několika písní a termín studia byl na prahu, jsme přišli o zkušebnu.

Je to prostě a rád se v tomto opakuji, krásný a opravdu klika mít kolem sebe tolik skvělejch lidí, co maj srdíčko...

Ukázalo se to třeba i při sborech. Jedinou smůlou bylo, že byla omezená kapacita a tak jsme nemohli pozvat zdaleka všechny, koho bychom rádi a kdo by si to i zasloužil. A sjela se skvělá sestava lidí, kamarádů, přátel ...

A radost velkou nám udělal i Průža, jež dorazil i s harmonikou a nahrával do závěrečné písně Poháry party harmoniky jako Pán... I přes to, že ho život zrovna pěkně muchlal...

A tak jsme to dotáhli až k finále " Kuráže na život "...

Semkli jsme se, hodně osobních věcí a všeho dalšího šlo stranou a makali jsme a makali...

A ukázalo se, že se o současnou sestavu dá opřít, i když jsme si sáhli hluboko...

Nikdo necouvnul...

Nikdo v tom ostatní nenechal...

Nikdo to nevzdal a neprošel uličkou hanby...

Snad to bude dobrým příslibem do další cesty a zákrut na ní a konečně se i sestava ustálí...

Snad budeme mít dost kuráže a zdraví...

A taky by nebylo špatný, kdyby nám ten Velkej ještě trošku dopřál...

A Vy se těšte,
Raubíři a Víly!

Honza Visáč

Jednota Kolín schlager-rock'n'roll / Kolín

Členové skupiny

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Bio a historie

A přišly vskutku dobrý časy...

Podobné kapely

SPS

Muerti

N.V.Ú.

Driák

Inseminační stanice