..u některých smích i takřka zbožňuji a představuji si ho při našedlym dni,který ještě má naději na zlepšení.je to pěkný.když pak ten smích i slyším znít,je to píseň u který nejde vnitřně netančit.barvy svítí,život hřeje.jsem jak sjetej hipík,kterej když se směje,tak mě to tak sere.hm.je to zvláštně zamotané..asi musím být trpělivý a chodit dál mezi lidi s touhou po pochopení.být otevřený.neuhýbat.nepodléhat.jen se snažit znova a ještě víc pochopit jejich zdvořilou,vděčnou radost z dejchání.třeba je to nakažlivý.navíc oxidace těla je zaručenej způsob jak se dostat do márnice.jak i přes smích naposled vydechnout....najednou se mi chce od plic smát.h.je to trochu cynickej úlet..no tak ať..hlavně když nebudeš moc řvát..