Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Hladolet acoustic-alternative / Brno
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Hladolet je brněnská hudební skupina kolem zpěváka,
kytaristy a autora Břetislava Bartuska, založena v roce 1999
Hudební styl: Acoustic-Alternative & RETRO
Vlastní tvorba - studiová alba:
Faun v zahradě světel (2004); Kaleidoskop (2011)
Když se setmí (EP) 2023
Projekty:
Balada pro banditu - písně z muzikálu (od r. 2012); Písně Karla Kryla (od r. 2018)
Členové
Břetislav Bartusek - kytary, zpěv, stomp box, harmonika
Michaela Ehrenbergerová - zpěv, perkuse; Kateřina Kilianová - zpěv, perkuse
Jiří Salajka - housle, zpěv; Rostislav Šmarda - akordeon, zpěv; Pavel Kučera - baskytara
Členové (bývalí)
Pavel Paul Nejedlý & Petr Pantůček & Jiří Švestka & Ivo Albrecht - baskytara
Vilém Hudeček - zpěv, perkuse, texty, aranžmá
Lucie Fildánová - zpěv, perkuse; Viktor Slavíček - saxofon
Pavel Koláček - bicí; David Menšík - perkuse; Petr Gratias - perkuse, kytara, zpěv, texty
Dušan Souček - kytara, zpěv; Richard Novotný - kytara, klávesové nástroje
Radek Bouzek - varhany, fender piano; Jan Mendelsson - klávesové nástroje
Bio a historie
HLADOLET – 30. jubilejní koncert na
STARÉ PEKÁRNĚ
Hudební publicista Petr Gratias, leden 2023
Brněnská hudební scéna měla vždy svá specifika, jimiž se někdy více, někdy méně, odlišovala od „zbytku republiky“. Přidržím se více alternativní hudby, tedy nikoliv klasického rocku. Kapela, o které bude nyní řeč, sice nedosáhla postavení a uznání jako například Z kopce, Dunaj, Ty syčáci… nicméně na zmiňované brněnské hudební scéně působí více než dvacet let a přesto si svoje publikum našla. Má název Hladolet a 14. ledna 2023 skupina vystoupila už po třicáté v proslulém hudebním klubu Stará Pekárna.
Skupina Hladolet vznikla na přelomu deváté dekády a nového tisíciletí a v dalších letech procházela různými fázemi vývoje a tak se jen velmi těžko řadí do nějakého konkrétního žánru, který nabízí svému publiku. Postupem času se stal vedoucí osobností kapely kytarista a skladatel Břetislav Bartusek, který miloval poezii Josefa Kainara, blues, jazz ale i rock a folkrock a byl otevřený různým proměnám. Významným způsobem také kapelu dotvářeli různí hudebníci nejenom z oblasti rocku, jazzu, ale i alternativní scény, což hudbu Hladoletu vždy ovlivňovalo a měnilo. Kapela ale stále preferovala jasnou melodickou strukturu a nevzdávala se platformy zpívaného projevu s využitím vícehlasů.
Koncert ve Staré Pekárně byl vnímán jako vzpomínka na minulá období v různých žánrových proměnách, třebaže nebyli přizváni hudebníci z minulých sestav. Hladolet kladl důraz na přesné proaranžování skladeb a také na textovou obsažnost, kde se čistá poezie spojovala s lehce vrstevnatými texty a nejinak tomu bylo i tento večer.....
Během produkce zaznělo (včetně přídavku) devatenáct skladeb různožánrového pojetí, jak už bylo zdůrazněno, především písňového charakteru. Nijak se netlačilo na instrumentální exhibice a posluchač tak víceméně zůstal nepostižen nějakým bezbřehým sólováním a úmornými plochami hlasitých pasáží.
Úvodní skladba Spirály & Proměny nastavila danou úroveň výrazně vylepšenou ženskými vokálními party, jež dávaly písni silnější harmonickou polohu. Písně Faun a Hledání podzimu přivolávaly melancholické nálady, dané nejen hudební orientací, ale i poetickými texty.
Skupina Hladolet vystoupila v sestavě:
Břetislav Bartusek (elektroakustická kytara, zpěv, foukací harmonika & stomp box), Jiří Salajka (elektrické housle, zpěv), Rostislav Šmarda (akordeon, zpěv), Pavel „Paul“ Nejedlý (baskytara). Skupinu doplňoval i ženský element, Michaela Ehrenbergerová (zpěv, percussion) a Kateřina Kilianová (zpěv, percussion). Rytmiku výrazně posiloval elektronický pedál stomp box, který rázně a přímočaře určoval daný rytmus.
Do jiné oblasti náležela zhudebněná báseň Josefa Kainara, která vznikla v padesátých letech – Miss Otis lituje. Její dramatický obsah v aranžích Hladoletu nás zavádí na pokraj existencionální poezie. Voda na kameni a Hladolet blues by se daly zařadit na bluesový základ nejen atmosférou, ale i pojetím. Do citlivé poetiky nám zapadnou další tři skladby, jako Most, V létě a Postel s nebesy, které vznikly ze spolupráce s bohémským básníkem Michalem Třískou. Poněkud překvapivě Hladolet zabloudil do artrockové sféry osmdesátých let, kdy z repertoáru Oldřicha Veselého a Synkop zařadil v akustickém aranžmá pravděpodobně nejzásadnější píseň z alba Křídlení – Modřinná soustava.
Druhá polovina večera nabídla další set skladeb opět z drtivé většiny z vlastní autorské dílny, ovšem s proměnami autorů textů. Píseň Třináctá kytara je dalším zhudebněným textem Josefa Kainara, která vždycky patřila ke stěžejním skladbám repertoáru Hladoletu, i když měnila podobu tím, kteří spoluhráči právě v kapele působili. Za ostatní nejmenované bych ještě akcentoval další převzatý song od pražského písničkáře Ivana Hlase Jenom jednou a nutno říci, že Šmardovo provedení, i když ctilo originál, přesto skladbě nic „nevzalo“ (to platí i pro Modřinnou soustavu), ale naopak dodal něco svého, aniž by se zalekl původního arranžmá. Absolvovali jsme tak retrospektivní výlet mezi lety 1999 až 2020, v jehož rozpětí vznikla řada neokázalých a přesto příjemných písní, které jen těžko objeví mainstreamový proud české hudby.
Finále večera patřilo přídavku, kterým Hladolet oslavil starou moravskou baladou, Ej padá padá rosenka, které ponechal víceméně původní podobu bez artrockové velkoleposti Blue Effectu.
Shrnuto sečteno: setkání s Hladoletem bylo možno nazvat příjemným hudebním večerem. Kapela podala velmi slušný umělecký výkon, jistý ve vokálních strukturách s občasnými instrumentálními vstupy. Na tomto místě je třeba pochválit houslistu Jiřího Salajku, který svou hrou dodával řadě skladeb to správné hudební koření a samozřejmě vycizelovaný zpěv Bartuska se zpěvačkami, stejně jako jeho kytarové party. Koncertní prezentace byla také dlouhodobějším rozloučením kapely s baskytaristou Pavlem Nejedlým, který odchází za soukromými povinnostmi, což jak Bartusek potvrdil, znamená omezené koncertování skupiny a studiovou práci na nedokončených projektech.
Hudba Hladoletu je laskavě neokázalá a nepodbízivá, přesto si ale kapela zachovala dostatečnou členskou základnu, jež souzní s jejich pojetím hudby, textové poetiky a laskavou lidskou vzájemností...
Hudební publicista Petr Gratias, leden 2023
Cesta Hladoletu k Faunovi v zahradě světel
Rozhovor s Milana Tesaře s Břetislavem Bartuskem, zakladatelem a kapelníkem skupiny Hladolet v roce 2014
Album Faun v zahradě světel vydáváte po deseti letech v rozšířené reedici. Proč jste se pro nové vydání rozhodli?
Když jsem to album po letech oprášil, byl jsem z něj nadšený. Hned jsem řekl svým kolegům v kapele, že Fauna musíme znovu vydat. Není to sice plně profesionální záznam, ale je z něj slyšet síla živé nahrávky. Minimálně polovinu písní z alba v současnosti hrajeme na koncertech a naše zpěvačky, které jsou v Hladoletu teprve od roku 2011, jsou z těchto skladeb taky nadšené.
Říkáte, že nešlo o plně profesionální nahrávku. Jak tedy Faun v roce 2004 vznikal?
Začali jsme natáčet už v listopadu 2003. Ve studiu jsme strávili tři dny, a tak vznikly základy – bicí, basa, doprovodná kytara a některé zpěvy. Všechno ostatní jsme dohrávali ryze amatérsky ve zkušebně. Trvalo to asi pět měsíců, až do dubna nebo května 2004. Šlo o dřevní začátky nahrávání do počítače a my jsme tenkrát neměli žádné zkušenosti s programem, editací, možnostmi úprav. Album je tedy výsledkem surové práce, jaká se dnes už nedělá. Je to tedy sice studiová nahrávka, ale natáčeli jsme živě a bez úprav.
Prošel materiál po deseti letech novými zvukovými úpravami?
Chtěli jsme nahrávku znovu smíchat, ale neměli jsme k dispozici všechny původní stopy. Několik stop, s nimiž se dalo ve studiu pracovat, jsem však objevil. Zdůraznili jsme tedy některé nástroje, záznam byl restaurován ve vysokém rozlišení (24bit/96kHZ) a získal lepší zvuk. Ne snad modernější, ale výraznější. Nástroje zní přirozeněji, než se nám je tenkrát povedlo nahrát. Ještě výraznější jsou změny u bonusového disku, protože tam šlo původně v některých případech o nahrávky na videokazetách.
Právě nahrávky na bonusovém disku vznikly dříve než vlastní album Faun v zahradě světel. Pojďme si je tedy postupně představit jednu po druhé. První čtyři skladby, zaznamenané živě v Zakřanech na akci Otevřené nebe v září 1999 – to je vlastně začátek Hladoletu…
Ano, kapelu jsme založili s Petrem Pantůčkem, který v těchto skladbách hraje na baskytaru. Původně jsme byli dva folkoví kytaristé. Na zkouškách jsme si v letech 1997–98 natáčeli své písničky. Můj kamarád Jindra Velan (byl to mimochodem on, kdo kapele navrhl jméno Hladolet a vymyslel i názvy alb Faun v zahradě světel a Kaleidoskop)je pustil Jaromíru Kratochvílovi z vydavatelství Indies. Jemu se to líbilo, a tak nás pozval na akci Ozvěny Husovy boudy do Šlapanic u Brna, naplánovanou na 12. dubna 1999. A právě to byl pro nás popud, abychom dali dohromady kapelu. Přizvali jsme si Dušana Součka na elektrickou kytaru a začali jsme zkoušet na dubnový koncert. Se sestavou jsme nebyli úplně spokojeni, až Dušan přivedl ještě Pavla Koláčka na bicí, a tak vznikla první podoba Hladoletu. Na prvním koncertě vedle nás hrála také kapela U. K. Band, s jejímiž členy jsme se seznámili a začali jsme spolupracovat. A právě ve čtyřech skladbách ze Zakřan z roku 1999 s námi hrají jako hosté dva tehdejší členové U. K. Bandu – Jiří Salajka na housle a Vilém Hudeček na perkuse (zde konkrétně na tamburínu). Spolupráce s nimi pak později přímo vyústila v album Faun v zahradě světel.
Vedle úvodní skladby Instrumental jde o tři zhudebněné básně. Čím vás konkrétně oslovují Josef Kainar a František Gellner, jejíchž verše jste použili?
Jejich verše mě už jako kluka oslovovaly tím, že nebyly prvoplánově líbivé, byly trochu depresivní. Básníky jsem zhudebňoval víceméně z nouze, protože jsem sám nebyl schopen napsat kvalitní text. V případě Josefa Kainara jsem čerpal z knihy Stará a nová blues z roku 1984, což byla neprodejná členská prémie Klubu přátel poezie. Vybíral jsem si ale záměrně skladby, které ještě nikdo nezhudebnil, případně ty, o kterých jsem to v té době nevěděl. A pokud jde o skladbu Instrumental, ta je zde v původní verzi beze slov. Až později jsme ji otextovali jako Já v tvých vidinách a pod tímto názvem vyšla v roce 2011 na albu Kaleidoskop.
Na CD jste zařadili i známou Gellnerovu báseň Ožeň se, ožeň se bratře v podání U. K. Bandu. Jak zapadá do kontextu alba?
Je to U. K. Band s už zmíněnými Vilémem Hudečkem (kytara a zpěv) a Jiřím Salajkou (housle a zpěv), s nimiž navíc pro změnu hostoval náš baskytarista Petr Pantůček. Chtěl jsem ukázat spolupráci těchto dvou kapel z druhé strany.
Úplně jiná sestava natočila skladbu Miši-Safi…
To už je nahrávka z roku 2000, opět ze Zakřan. Mezitím původní sestava Hladoletu přestala vystupovat, ale já jsem chtěl s hraním pokračovat. Oslovil jsem tedy Petra Gratiase, který mi otextoval skladby Proměny a Já v tvých vidinách. Petr přivedl kytaristu Milana Oulehlu a Broněk Šmid ze Střelic mi doporučil svého žáka z hudební školy Jiřího Švestku na baskytaru. Jiří se později stal členem Hladoletu, ale v roce 2000 jsme vystupovali pod názvem Rainy Day. Miši-Safi je mimochodem velmi stará skladba, kterou jsem složil ještě před vznikem Hladoletu, v duu Bartusek–Pantůček. Inspirace přišla od kapely Dunaj – Bide-t-nejí-žutě… Na bicí s námi tady hraje jako host Petr Herzog.
Následuje sedm skladeb, které jste – už opět jako Hladolet – nahráli v červnu 2002 v Radosticích u Brna na akci Otevřené nebe. Co se dělo mezitím?
V roce 2001 se vrátili Petr Pantůček a Pavel Koláček, kteří přivedli nové spoluhráče Viktora Slavíčka (saxofon) a Radka Bouzka (klávesy). Tato sestava fungovala do 31. prosince 2001. Mí spoluhráči poté založili vlastní jazzrockovou kapelu In The Pocket a pro mne začala rokem 2002 nová kapitola. Ozval se mi Vilém Hudeček, že by přišel na zkoušku a že bychom mohli obnovit Hladolet. Přivedl znovu Jiřího Salajku a také akordeonistu Rosťu Šmardu. Z toho jsem byl původně trochu zděšený, protože akordeon jsem si v bigbítu nedokázal představit. Ale nakonec se to ukázalo jako dobré řešení. Také jsem oslovil Jiřího Švestku a Dušana Součka, aby se k nové sestavě Hladoletu připojili, a byli jsme už téměř kompletní…
V této sestavě jste v Radosticích hráli mimo jiné Hotel Savoy Oldřicha Janoty. Znám ji také v podání skupin Rauš, FruFru a Mňága a Žďorp, ale vaše verze je zřejmě nejstarší. Co se vám na Janotovi a konkrétně na této písni líbí?
Oldřicha Janotu jsem měl nejraději v době, kdy hrával s kapelou, s harmoniem a perkusemi. Jeho pozdější spíše meditativní písně jsou na mne už příliš depresivní a minimalistické. Konkrétně Hotel Savoy mám ale moc rád, líbí se mi jeho surrealistický text. Hrávali jsme jej i v první sestavě a hrajeme jej dodnes.
Při poslechu písně Dvanáct kytar na text Josefa Kainara mě napadli raní Marsyas – ne kvůli melodii samotné, ale spíše mi je připomnělo vaše frázování…
Přímou inspirací k Dvanácti kytarám byl koncert Johna Mayalla v brněnském Rondu v roce 1997. Ale Kalandra, stejně jako Mišík nebo Merta, mě inspiroval hodně.
Mezi těmi sedmi písněmi z roku 2002 dále figuruje Mišíkův Obelisk, dvě písně Neila Younga nebo skladba James Taylora Slunce a déšť s Kalandrovým textem. Hráli jste tedy v té době především převzaté písně? A má vůbec smysl zveřejňovat úpravy tak známých skladeb, jako je Obelisk?
Poměr písní převzatých a autorských se měnil podle aktuálního složení a nálady. Hráli jsme také něco od King Crimson nebo Cantaloupe Island Herbieho Hancocka. Mně se líbí, když se střídá folková písnička třeba s jazzrockovou skladbou. A pokud jde o Obelisk, ten text miluju a v této verzi spolu dobře zní housle s akordeonem. Text Obelisku, tak jak jej známe od Vladimíra Mišíka, je vlastně pouze druhá část celé Kainarovy básně Blues o tom, co chceme, kterou se chystáme natočit a zařadit na příští studiové album Hladoletu.
Jak na změnu repertoáru a větší počet převzatých písní v roce 2002 reagovalo publikum? Nečekali spíše na „starý Hladolet“?
Přesně tak, fanoušci po nás stále chtěli starý Hladolet. Ten jakoby jazzrock, který jsme hráli mezitím, odmítali. I proto jsem se chtěl vrátit k písničkám.
Na bonusový disk jste zařadili také další instrumentální verzi skladby Proměny, jinou než na prvním CD.
Ano, tady si posluchači mohou vychutnat původní atmosféru Proměn, protože s příchodem Pavla Koláčka se později tato melancholická a pomalá skladba úplně proměnila, stal se z ní bigbít.
Bonusový disk končí písní Kostky tají v jazzu – opět v jiné verzi, než ji známe z původního alba.
I to je verze z doby těsně předtím, než se do kapely vrátil Pavel Koláček. Natočili jsme ji ve zkušebně na Cejlu v létě 2003, krátce před nahráváním alba Faun v zahradě světel.
Fauna jste však nahrávali až po návratu bubeníka Koláčka. Došlo mezitím v kapele ještě k dalším změnám?
Po Koláčkově návratu jsem moc nevěděl, co s Vilémem Hudečkem, který do té doby hrál na perkuse a částečně také na bicí. Nechtěl jsem, aby z kapely odcházel, a tak mě napadlo, že by mohl zpívat. Polovinu repertoáru na albu tedy zpívá on a já myslím, že jeho „černošský“ soulový hlas se k našim písním skvěle hodí. Jako bonusy jsem pak na album zařadil písně Kostky tají v jazzu a Faun také v původních verzích s mým zpěvem. Mezi bonusy se ocitl i Hotel Savoy, protože jsem na albu nechtěl mít převzaté skladby. A dále je tam ještě instrumentální verze Proměn se saxofonistou Viktorem Slavíčkem.
Album Faun v zahradě světel se sice skládá z písní různého původu, ale působí na mě jako promyšlené, s jasným konceptem (což je dáno nejen opakováním motivu úvodní skladby Spirály v závěru alba). Je pro vás důležité, aby album působilo koncepčně?
Mělo by to tak být. To, že album začíná i končí stejným textem (výjimečně mým), podle mne funguje i po letech dobře. Pořadí písní na albu rozhodně není náhodné. Dlouho jsem nad ním přemýšlel, zkoušel jsem, jak to bude působit. Úvodní Spirály jsou vlastně předehra k písni Proměny s textem Petra Gratiase. Celý text Spirál se objeví až v závěrečné Spirály part 2 – Nešťastné způsoby. Napsal jsem jej v továrně. Díval jsem se z okna, pršelo a pod okny byly rezivějící špony ze soustruhů…
U písně Faun jste jako autoři textu uvedeni vy s Vilémem Hudečkem. Jak ta píseň vznikla?
Vilém mi jen dopracoval refrén, jinak je to můj text. Bydlel jsem pár let v Radosticích a ta slova mě napadla při práci na zahradě. Objevují se v ní ale také motivy z Formanova filmu Vlasy.
Co vás inspirovalo k písni Veveří?
V roce 2001 jsme byli s Pavlem Koláčkem na hradě Veveří a tam jsme složili dvě skladby, Industrial a Veveří. Vilda Hudeček nám dodal k Veveří text, ale my jsme až později zjistili, že pochází už z roku 1972 a původně se jmenoval Poříčí. Dnes tu píseň tedy na koncertech hrajeme v jiných aranžích jako Poříčí. Touto skladbou začala pro Hladolet éra Hudečkových textů. Dalším jeho textem je Hladolet blues s mým bluesovým motivem a vynikající texty má také na albu Kaleidoskop – Píseň jednoho starýho chlápka, Na obzoru plachta bílá (Oděsa) a Dámský gambit.
U skladby Kostky tají v jazzu mě zaujalo, že autorem jejího textu je „brněnský anonym“. Prozradíte něco bližšího?
Ta píseň, to je můj jazzový motiv na text, který jsem asi v roce 1983 dostal v Pisárkách v bývalé hospodě Na Střelnici od člověka, kterému říkali Descartes. Když jsem se v roce 2001 stěhoval z Radostic opět do Brna, objevil jsem ten text na půdě.
O Dvanácti kytarách na Kainarovy verše jsme už mluvili. Miss Otis lituje, to je další Kainar…
…a je to moje druhé zhudebnění této básně. Poprvé to byla folková píseň v durové tónině, tato verze je bigbítová a její prostřední pasáž je inspirovaná flamengovským Kuřetem v hodinkách.
Zbývá nám nejdelší skladba alba, Totem.
To je moje hudba – tři akordy na sedm minut. Tohle dílko je především aranžérský majstrštyk Viléma Hudečka, vlastně náš duet a také jeho další vynikající text.
Faun v zahradě světel vychází s původním obalem. Kdo je jeho autorem?
Obal Fauna v zahradě světel namaloval můj tchán Jiří Vítek. I na obalu alba Kaleidoskop jsme použili jeho obrazy, ale tam jde o starší díla, která se nám zdála tematicky vhodná k naší hudbě. V případě Fauna šlo o obrazy přímo kapele na míru. Přinesl jsem mu texty skladeb a demonahrávky a on se jimi nechal inspirovat. Jde tedy o originál, který vznikl na základě naší hudby.
Milan Tesař (Radio Proglas) 2014
