Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Futurum alternative-funk / Brno
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Kytara,
Syntezátor / Sampler
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Historie brněnské hudební skupiny FUTURUM
VZNIK
Počátky kapely Futurum je možné vysledovat počátkem 80. let 20. století, konkrétně v letech 1981-83, kdy se ve slavné artrockové brněnské skupině Progres 2 sešli kytarista Miloš Morávek (*1951) a klávesista a zpěvák Roman Dragoun (*1956), který nahradil Karla Horkého (alias Daniel Forro). Během hraní progresácké rockové opery Třetí knihy džunglí spolu začali vytvářet nový hudební materiál, který se ale nehodil pro uvádění v kapele Progres 2. Z vedlejšího projektu nakonec vznikla nová kapela – po odehrání všech koncertů se Dragoun s Morávkem rozhodli nepokračovat v Progresu, ale vykročit vlastní cestou s poněkud odlišnými skladbami a hlavně hudebním stylem.
Dalšími členy nového uskupení se stal kytarista Emil Kopřiva (*1956), působící do té doby v další brněnské kapele Synkopy (podílel se na známém artrockovém albu Sluneční hodiny - LP 1981), a bubeník Jan Seidl (*1957) ze skupiny bratří Seidlů. Formace dostala název Futurum, odrážející snahu hrát moderní, svěží hudbu. První sestava tedy byla Roman Dragoun – klávesové nástroje, zpěv a v některých skladbách baskytara, Miloš Morávek – kytara a kytarový syntezátor (jako jeden z prvních českých kytaristů), Emil Kopřiva – kytara a baskytara a Jan Seidl – bicí. V této sestavě vznikly jak singly Juliet [2]/Po kapkách a Superměsto [3]/Zóny lidí, tak debutové album Ostrov Země (vše 1984).
OSTROV ZEMĚ (1984)
Toto album, plné energie, neotřelých zvuků a výborného zpěvu Romana Dragouna vznikalo zčásti ještě v době Morávkova a Dragounova angažmá v Progres a jednotlivé aranže byly tvořeny během jam sessions při zkouškách FUTURUM. Střídají se tu jak energické a rychlé písně s funkovým nádechem, tak písně pomalejšího rázu s dominancí zkreslené kytary. Texty – stejně jako na výše zmíněné singly – napsala skvělá brněnská básnířka Soňa Smetanová. I ony dotvářejí velkou měrou celkový obraz kapely – promítají se sem vlivy sci-fi a fantasy, stejně tak lyrické až snové obrazy. Pro album byla zvolena jakási volná koncepce, která by se dala nazvat jako „Stručná historie planety Země,“ a prolínání se přirozeného a nadpřirozeného v kulisách planety Země.
Album bylo nahráno v dubnu 1984 a uvedeno na pulty prodejen ještě v tomto roce (u nezavedené kapely poměrně krátká doba!), a kapela s tímto materiálem začala objíždět republiku. O jejich síle naživo svědčí záznam z koncertu 17. března 1984 (tedy ještě před vydáním alba), který vyšel jako bonus na CD reedici alba v roce 2009, kde je skladba Juliet různými sóly natažena až na 9 minut, a poněkud delší je i nespoutaná verze Oblouku.
MEZIDOBÍ
Zhruba po roce dochází v kapele k prvním změnám. První byla rozšíření o progresivního baskytaristu Lubomíra Eremiáše (*1954) na kvintet a v květnu 1985 přichází saxofonista Leopold Dvořáček (*1956), a sestava se tak na krátkou dobu rozšiřuje až na šest členů; ne však nadlouho. Už v červenci odchází Miloš Morávek který se začal věnovat profesionalizaci hardrockové skupiny Kern. V sestavě Dragoun – Kopřiva – Eremiáš – Dvořáček – Seidl nahrává kapela píseň Soumrak (Kopřiva/Smetanová) na sampler Rockový maratón; píše se rok 1986. V této písni upoutá především úvodní dialog kláves a saxofonu, ten se později objevuje i v instrumentálních částech skladby. V tuto dobu už probíhaly přípravy na další album s názvem
JEDINEČNÁ ŠANCE (1987)
Oproti debutovému albu je několik změn. První je, že na všech skladbách se podílel Roman Dragoun minimálně spoluautorsky, a naopak nastoupila širší plejáda textařů – kromě Soni Smetanové zde psal texty i Milan Princ (*1958), Dragounův známý a básník z Písku, podílející se na jeho další tvorbě jako dvorní textař, a František Roman Dragoun (*1916 +2005), Romanův otec. Jinak je album spíše rockové až pop rockové. Hlas Romana Dragouna je klidnější, jakoby rockovější a procítěnější, přesně souznící s naturelem písní. Ač bylo nahráno už v létě 1986, vydáno bylo až v roce 1987. Na nahrávání se podílel také klávesista Ivan Minárik.
Obecně album Jedinečná šance posunulo tvorbu skupiny zase o něco dál, ale ztratilo něco z nadčasovosti a elánu předchozího Ostrova. Dá se zde vysledovat přechod Romana Dragouna jako skladatele od prog-rockových až artrockových skladeb á la Progres 2 ke svým sólovým albům, směřujícím spíše do jazzu a blues..
SOUMRAK A ZNOVUVZKŘÍŠENÍ
Po dokončení alba následovalo další zemětřesení v sestavě. Odchází saxofonista Dvořáček, pro kterého v kapele již nebylo uplatnění. V průběhu roku 1987 dochází k nahrání skladeb pro připravovaný singl pro třetí album, které probíhalo ve studiu Propast u Petra Jandy. Jedná se o dvojici skladeb Moře, ty a nebe a Je čas, ale skladby ani singl nakonec nebyly vydány. Obě jsou Dragounovým dílem.
V roce 1988 odchází také baskytarista Lubomír Eremiáš. Náhrada za něj je však více než dobrá – Pavel Pelc. Jako basista patřil od roku 1974 k pilířům skupiny Progres 2 (hrál tedy s Romanem už na výše zmíněné Třetí knize džunglí) a odchází odtud až po albu Změna! (1988), kdy jej u Progresu nahrazuje Dalibor Dunovský a začíná se chystat projekt Progres-Pokrok. V roce 1988 se také začíná připravovat materiál na třetí album, nakonec tedy v sestavě Dragoun – Kopřiva – Pelc – Seidl. Existuje několik nahrávek – jednak dvojice skladeb natočených ve studiu ČRo v Brně Tak jak a Svět kouře (druhá jmenovaná je hrána dodnes jako úvodní skladba kocertů), a skladba Střílej, nahrána živě 14. dubna 1988 v Táboře; tyto skladby (spolu s výše zmíněným „singlem“ vyšly až na CD reedici Jedinečné šance (2009) a naznačují, že by se styl ubíral směrem naznačeným na Jedinečné šanci, ovšem s určitým přitvrzením. Ke všem post-šancovým písním psal texty Milan Princ (s výjimkou Moře, ty a nebe, kde psal text Libor Zikmund).
Nicméně přichází další změna, a tentokrát zásadní. Michal Pavlíček si do své skupiny Stromboli pozval Dragouna a Seidla jako náhradu za své spoluhráče, kteří emigrovali. Oba hudebníci nestíhají pracovat pro dvě kapely s podobným vytížením, a proto padá volba na Stromboli. Skupina Futurum tedy ještě nějaký čas funguje jako předkapela Stromboli, aby v roce 1989 definitivně ukončila svou činnost.
V průběhu 90. let se hudebníci věnovali svým dalším projektům – Roman Dragoun své sólové dráze (alba Stíny mý krve, 1995 – jako ukázka výše zmíněná skladba Kronikář [8] a Slunci blíž, 2000 [9]), muzikálu Jesus Christ Superstar (titulní role Ježíše) nebo práci v pořadu Na kloboučku s Michalem Pavlíčkem [10]. Emil Kopřiva založil skupinu Špilberk (která však neměla dlouhé trvání [11]) a posléze vlastní produkční společnost, Pavel Pelc se vrátil v r. 1992 ke znovuzrozeným Progres 2 a začal podnikat, a Jan Seidl se věnoval několika dalším projektům. Celá skupina (bez Pelce) se několikrát sešla, hudebníci pomáhali na Romanových albech.
Svou koncertní činnost skupina obnovila v roce 2005 při příležitosti první reedice svých alb. Znovuzrozené Futurum dodnes vystupuje v sestavě: Roman Dragoun – Miloš Morávek – Emil Kopřiva – Jan Seidl – Jakub Michálek (baskytara), občas doplněná o dechovou sekci Divoké větry. V této sestavě odehráli i koncert k 25. výročí založení kapely v roce 2008, který vyšel později na CD a DVD, a dodnes se objevují na pódiu.
Hudba Futura byla ve své době v určitých ohledech doopravdy nadčasová, neboť nezáleží ani tak na aranžmá skladby, jako spíše na jejím jádru a případně i textu.
