Zilvi - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Zilvi Muž / Praha

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Zilvi si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Nejlepší alba - EVER!!!

Upraveno:

Často kapela vydá album, na kterém jsou jeden dva dobré songy (nebo ani to ne) a zbytek je vata, která mi neutkví. Dám si ho do přehrávače a během poslouchání často aspoň polovinu skladeb pravidelně přeskakuju. A mezi takovými alby najednou vynikne nějaké, které jedním dechem opakovaně poslouchám od začátku do konce, vaty je tam minimum a hit střídá hit (např. Painkiller). A nebo třeba není ani tak hitové, ale celkově mě baví (např. Reign in Blood). Taková alba si zaslouží pozornost a tak jsem se rozhodl udělat seznam těch, která mě takto oslovila a se kterýma prostě nikdy nešlápnu vedle.

Případné čtenáře upozorňuji, že jde o můj vkus a ač dost muziky znám, daleko víc jí neznám, proto mám v plánu tenhle "top list" průběžně aktualizovat.

Nehodnotím kapely, ale celá alba. Proto tady dost kapel chybí, ne proto, že by se mi nelíbily, ale protože spíš než celá alba od nich poslouchám výběry - jinak řečeno, mají super songy, ale ty nejsou koncentrované na jednom albu, ale rozptýlené napříč diskografií. To je důvod, proč tu nemám třeba Depeche Mode, Led Zeppelin nebo Rage.

Stejně tak se sem nedostanou některá alba všeobecně uznávaná za nejlepší, protože obsahují nějaký hit. Proto tady nemám od Iron Maiden Fear of the Dark, ale Virtual XI. FoD sice obsahuje 2 hity a jednu metalovou hymnu, ale zbytek alba mě tak neoslovil. Vedle toho Virtual XI sice snad vyložený hit neobsahuje ani jeden, ale poslouchám ho vždycky v kuse. Neřadím sem taky výběrová alba (typu Best of, Greatest hits...), ta jsou samozřejmě dobrá skoro vždycky :-)

Číslování není podle pořadí oblíbenosti, ale spíš proto, abych věděl, kolik jich je.

  1. Judas Priest - Painkiller
  2. Black Sabbath - Heaven and Hell
  3. Deep Purple - alba In Rock a Machine Head
  4. AC/DC - Back in Black
  5. Nightwish - alba Oceanborn a Wishmaster
  6. In Flames - alba Clayman a Reroute to Remain
  7. Death - Symbolic
  8. Alice Cooper - alba Dragontown a Brutal Planet
  9. Anthem - Immortal
  10. Masterplan - album Masterplan
  11. Iron Maiden - alba Virtual XI a Brave New World
  12. Grave Digger - Excalibur
  13. Children of Bodom - alba Follow the Reaper a Hate Crew Deathroll
  14. Dimmu Borgir - Puritanical Euforic Misanthropia
  15. Anthrax - The Greater of Two Evils
  16. Arakain - Apage Satanas
  17. Brainstorm - Soul Temptation
  18. Slayer - Reign in Blood
  19. Dream Theater - Images and Words
  20. Hammerfall - Renegade
  21. Helloween - 7 Sinners
  22. Opeth - Blackwater Park
  23. Manowar - Louder than Hell
  24. Rhapsody (of Fire) - alba Dawn of Victory a Power of the Dragon Flame
  25. Metallica - Black album
  26. Therion - Secrets of the Runes
  27. Stratovarius - Infinity
  28. Bumblefoot - alba Normal a Abnormal
  29. King's X - Dogman
  30. Queen - Jazz
  31. David Gilmour - On an Island
  32. Pink Floyd - alba The Division Bell a The Dark Side of the Moon
  33. Guns 'n' Roses - Use your Illusion I.
  34. Santana - Black Magic Woman
  35. Kosheen - Damage
  36. Chinaski - 1. Signální
  37. Offspring - Americana
  38. Nirvana - Nevermind

Od CX 300 k a-Jays Two a zase zpátky

Upraveno:

Když mi odešly moje staré špunty Sennheiser CX 300, s nimiž jsem byl maximálně spokojen, říkal jsem si, že než si kupovat jejich nástupce CX 300 II, dnes už za stejnou cenu (tj. cca 1000Kč) mohu pořídit lepší věci. A tak jsem se rozhodl pro Jays a-Jays Two. Slibovala lepší zvuk a robustní kabel, který se nezamotává. Obojí je pravda, ale tím veškeré výhody proti starým CXkám končí. Z nových Jays jsem byl tak zklamán, že jsem si nechal u kamaráda staré CX 300 opravit a používám je dál, byť mají jednu část kabelu natrženou a druhou jistí záplata z černé izolačky. Ale popořadě:

Zvuk: Dokud jsem neměl srovnání, byl jsem se zvukem CX 300 spokojen. Ovšem a-Jays jsou prostě lepší. Detailnější, plastičtější, CX 300 proti nim zní lacině, přebasovaně, plechově. Jenže narozdíl od a-Jays hrají i potichu. Abyste z Jays dostali plný zvuk, musíte je trochu ohulit, což u CX 300 není třeba. Další výhoda CX 300 je, že lépe tlumí okolní hluk. Nevím, čím to je, špuntíky mají podobný tvar, materiál i velikost, ale stará CX 300 mi prostě ucpou ucho lépe a nemusím si pak pouštět muziku v MHD tak nahlas.

Zpracování: i tady jsou Jays lepší, plochý kabel skutečně rozmotáte hned po vyndání z kapsy a je velice robustní, oproti kabelu od Sennů působí rozhodně trvanlivěji. Samotná sluchátka působí také dobře. O balení ani nemluvě, to je skutečně luxusní.

Ergonomie: Tady už jednoznačně vedou CX 300. Výhoda Jays v podobě silného nezamotávacího kabelu je bohužel také jedním z hlavních kamenů úrazu.
Výhoda číslo jedna u CX 300 je asymetrický kabel! Vůbec nechápu, proč se od této vymoženosti ustupuje. Za prvé sluchátka lépe drží v uchu, protože vám na nich nevisí kabel, ten je položený za krkem a neplandá vám pod bradou. Kabel je v případě Jays skutečně mohutný a těžký, takže stačí rychleji otočit hlavou sem a tam (např. když přecházíte silnici) a sluchátko vypadne.
Za druhé, kabel vedoucí kolem krku snižuje ruchy způsobené mikrofonním efektem (nárazy kabelu vytvořené třením o tělo a oblečení se přenáší do sluchátek) - respektive přenáší se jen zanedbatelné ruchy, které vám vznikají na kousku kabelu mezi krkem a uchem. Kdežto u a-Jays se vám přenáší do ucha ruchy vytvořené po celé délce silného kabelu, takže opravdu slyšíte každý krok.
Za třetí - jste venku, máte sluchátka a potkáte kamaráda, nebo vám zazvoní telefon - u Sennů vytáhnete sluchátka z uší a můžete je v klidu pustit, protože vám zůstanou viset kolem krku. U Jays je musíte smotat nebo zandat do kapsy, jinak vám budou plandat po zemi. Kdyby tak měla aspoň na kabelu nějaký kolíček a dala se třeba přicvaknout na klopu nebo límec u košile...
Výhoda číslo dvě je tvar - CX 300 vklouznou do ucha a perfektně s ním splynou. Jays mají nepříjemný krček, kudy vchází kabel do sluchátek. Má ostré hrany a občas nepřijemně tlačí. Totéž platí, pokud chcete se sluchátky usínat a ležet na boku. S CX 300 to jde bez problémů, ovšem Jays jsou větší a brzy vás začnou tlačit.
Výhoda číslo tři jsou špunty- přestože u Jays vypadají prakticky totožně, nejen že hůř tlumí okolní hluk, ale taky hůř drží v uchu.

Takže z a-Jays se vyklubala skvělá sluchátka... na doma, k počítači nebo do křesla. Jsou sice přenosná, ale nedá se s nimi moc pohybovat a dostane se do nich více hluku jak zvenku, tak od kabelu. Když jsem se od nich vrátil k CX 300 jakožto k venkovním sluchátkům, musel jsem si nějakou dobu zvykat na horší zvuk. Ale ostatní výhody tento nedostatek rychle vyvážily. Excelentní zvuk a-Jays je mi k ničemu, když mě tu ruší ruchy od kabelu, tu venkovní hluk, tu si musím znovu zatlačit sluchátko do ucha, protože mi z něj začalo vypadávat. Když se mi CX 300 po vyndání z kapsy asi po půl minutě podaří rozmotat, zandám je do ucha a mám vystaráno. Drží, ať se hýbu jakkoliv, ruchy od kabelu jsou minimální a díky špuntům a silným basům (přebasování je při venkovním použití výhodou) je stačí i v hlučném prostředí pustit potichu a slyším i tišší části skladeb. Jsou to prostě ideální sluchátka na ven. A díky svému tvaru také do postele :-)