Medvěd Muž, 38 let / Jílové

Říkejte mi Medvěd

 Nevím kdy přesně se to stalo, ale jednoho dne to přišlo. Dar poslouchat a naslouchat a od toho okamžiku již nebylo úniku. Již jako dítě, snad prý ještě v plenkách, když jsem uslyšel ten libý zvuk elektrické kytary někde ve vyšších polohách pod prsty kytarových velikánů zahraničních i domácích rockových kapel, stál jsem prý jako opařený a nehnul se dokud skladba neskončila... dostal jsem něco co nemá každý a jsem za ten dar vděčný.        

V šesti letech jsem tedy nastoupil do LŠU v Děčíně kde jsem jako malý klouček počal hrát na housle. Mimochodem dobrá zkušenost i když v tom věku jsem to asi tak nevnímal, ale špatná alternativa tak, že to mi vyrželo jeden rok. Tehdy mi řekl jeden moc moudrý pán a velký muzikant, že když je to tak ať skusím klávesy, že dobrých klávesáků je málo... ... No proč né, kytara byla v té době plná a na kytaru hraje dneska každý blbec jak říkaval můj děda. Klávesy mi vydrželi sedm dlouhých let a dostaly mě až na roudnickou konzervatoř, ale nebudu předbíhat.       

 Jak šel čas potkal jsem spousty nadaných i méně nadaných muzikantů a hrozně rád vzpomínám na doby kdy jsem se scházel s bývalím spolužákem a hráli jsme doma a po školních besídkách s kytarou a klávesamy pecky od Chinaski, Lucie a ze zpěvníků Já písnička :-D. Díky němu jsem se tenkrát dostal do první kapely (samá ženská :-) ) bohužel bez něj. Řeč je o Ondřeji Pechovy se, kterým sme později založili první seskupení Night's Day což byl vlastně prvopočátek dnešní Kruhové záležitosti. A pak už těch kapel a kapelek bylo tolik, že už ani nevím jak se všechny jmenovali a ským vším, že jsem to hrál, mno a asi by mě i moc mrzelo kdybych na někoho zapomněl.

Dostal jsem se tedy i k různým nástrojům a hrál na všechno podle potřeby více či méně aktivně. V roce 2000 přisla rána v podobě konzervatoře tak, že na kapely moc času nezbylo. Byl to rok dřiny a slz a tehdy jsem si uvědomil proč to všechno od dětství. Zjistil jsem, že chci hrát proto, že mě to baví a protože chci a ne proto, že musím no a bylo po konzervatoři.

Kraslice, školní band, underground, sex, drogy a rock 'n' roll. To bylo super období se spoustou zkušeností a dobrých hudebních kontaktů, moc dlouhé na rozepisování, ale velice zajímavé a pro mě důležité.

 Ke konci druháku jsem se čirou náhodou dostal k Martinovi Novákovi do Děčínské Půjčovny Iluzí, kde jsem původně nastoupil jako bubeník a posléze zakoupil bassu a bylo vymalováno. Tam jsem vydržel až do jejího úplného konce a vzpomínám na ni s velkou nostalgií. Nyní jde me s Mártym dál a pokračujeme v tvorbě s obmněněnous sestavou a s novým materiálem v podobě projektu "CLOSSER TO SUN".

Nevím jak dobrý jsem muzikant, nepřísluší mi hodnotit sebe sama, ale vím co chci dělat až do úplného konce - HRÁT!

Na závěr bych chtěl zmínit a poděkovat několika lidem, kteří me podporovali a věřili tomu co dělám.

Rodičům- za finanční i duchovní podporu a za to, že přežili chvíle kdy to zrovna neladilo.

Ondřeji Pechovi- za přátelství na život a na smrt s nástroji v rukách.

Milanovi Schelingerovi- za to, že mi ukázal cestu.

Martinovi Novákovi a Půjčovně Iluzí- za to, že mě přijali mezi sebe jako by sme spolu hráli od jakživa.