Pro důležité věci, jako koncerty atd. ve dnešní spamfiltrové době prosím raději používejte telefon, zajména když na mail obratem neodpovíme.
Bouře sílila a její větrná smršť se opírala o skalní převis. V brzkou jarní dobu v této části odlehlých vrchů to není až tak běžná věc. Ani to, že pod převisem je vchod do hluboké jeskyně. Do jeskyně, kde před bouří a nepřízní počasí se schovaly stíny. Dva stíny, co mezi pleněním pozemských rozkoší všeho druhu přemítají nad počátkem a koncem všehomíra, nad každým tónem, který tvoří nebo ničí svět.
Když pak přišel soumrak, v každém z abstraktních zlomů jeskyně se lámala zkreslená ozvěna vzdálených blesků, stíny skotačily a zvuk tepal. A všechen ten čas, úvahy, touhy, počátky, a jejich tušené souvislosti se spojily v jeden skočný elektronický celek.
Tvar ožil.
Z kombinace Sparsova hlasu, zásoby absintu, která by přežila i obležení Kartága, desítky Deriasových kytar a stovky podivných elektronických hraček potom vzešel hudební experiment, v němž se dějí věci různé, ale především neočekávané.