Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Death metal od čtyř prasat.
Vojtěch Bláha - kytara, zpěv
Etienne Bláha - kytara, zpěv
Radek Bulín - basa
Martin Radoš -bicí
www.chrochtator.wz.cz
Chrochtator@seznam.cz
Jinak občas pořádáme fest Deadly storm konající se v Božkově, jsme také jednou ze skupin, která se snaží vracet koncerty kapelám, které nás někam pozvou (není to totiž bohužel pravidlem), a určitě jsme schopni se nějak domluvit, protože jsme všichni jenom prasata...
Bio a historie
Oficiálně byla naše skupina uvedena do provozu v lednu roku 2006, leč plány na její zrod existovaly dlouho. Dva členové, Etienne Bláha a Vojtěch Bláha (ne bratři), jednoho dne seděli v hospodě (jenom jednoho?), vybaveni kvalitním dopingem. Kecali píčoviny, až z nich vypadlo to magické slovo. Chrochtátor! Jejich vzájemným uznalým poplácáváním bylo slovo přijato a zároveň bývalý akustický "Blackfolkový" projekt Vrchol Blaha byl navždy ztracen v hlubinách času a zapomnění.
Jenže skupina ve dvou lidech by za moc nestála (ono možná ani ve čtyřech), tak začalo pomalé "lanaření" členů. Adept na basu byl jasný. Radek Bulín, hrající v Chibě, náš návrh ochotně přijal. A druhý navržený, Martin Radoš, si musel sehnat bubny. To vše se stalo cca. v polovině roku 2005, teda kromě sehnání bubnů. Další etapou bylo sebezdokonalování se a opatření nástrojů, kterými bychom mohli ochotně a kvalitně masakrovat uši posluchačů. Ale že elektrické kytary nejsou zadarmo (a dokonce ani bicí), na první zkoušku se čekalo dlouho, až do již zmíněného ledna. Poté se nekonal pivní maratón, ani žádná jiná ulejvárna, ale pilné zkoušení a osvojování si nástrojů. Zjistilo se, že Eti si nebyl schopen sehnat elektriku, proto musel hrát na akustiku se snímačem. To znamenalo absolutní pískání při každé pauze, nesnesitelný hukot atd. Patnáctiwattová komba také moc nedokázala přehlušit bicí, proto se pouze odhadovalo, kde jsme a co hrajeme. O zpěvu ani nemluvě, ten probíhal a stále probíhá akusticky, takže ho slyší pouze zpěvák (Vojta a Eti). A Martin se samozřejmě na bubny musel naučit, takže se učil za pochodu. Radek byl z nás všech zřejmě nejlépe vybavený, jak hráčsky, tak nástrojově.
Zkoušky pokračovaly a s nimi se zlepšovalo vybavení. Eti pořídil kytaru, Vojta efekt a Martin dvojšlapku tzn. to nejdůležitější už máme. Také jsme pomalu začali chápat, že opravdu nic neumíme. Leč Pavel z Oráče se dozvěděl o naší skupině a chtěl nás stůj co stůj někam narvat. To byl impuls na první koncert v Babiné, kde náš repertoár tvořili celé čtyři písně, které jsme samozřejmě zákonitě posrali. Po několika vyslechnutých poznámkách o satanech a blackmetalistech jsme se opili a jeli domu (spát k Helče). Potom se koncerty jen hrnuly. Pobídka na Majáles, kterou už jsme netrpělivě očekávali, na sebe nenechala dlouho čekat. Po Majálesu se objevil nápad zkusit jen tak něco nahrát. Jak se řeklo, tak se udělalo. První (a zatím poslední) demo bylo na světě. Název jaksi nedostalo, ale už se objevilo pár lidí, kteří si ho dobrovolně pouští, leč zpěv je zřejmě frustrující na poslech, když nepočítám zjevnou nesrozumitelnost v některých pasážích (písničkách). Ani nahrávání nás však neunavilo a pokračovali jsme v započatém dobývání světa. Pivní slavnosti byly dalším koncertem, kam se nám podařilo úspěšně vesrat. Po nich začalo přibývat kladných reakcí, což bylo trochu překvapující. Ale také se nám podařilo zvukomalebným zpěvem odradit několik nerozhodnutých lidí, takže se to všechno vynulovalo. Poslední "štací" se staly undergroundové narozeniny u spolužačky tří čtvrtin Chrochtátoru, Zuzky. To by se dalo nazvat jako veřejná zkouška, protože to tak i vypadalo. Poslední inovací či novinkou se stala Radkova výměna nástroje. Jelikož mu už na jeho hráčské kvality nestačila božská Jolana, sehnal si ještě božštější Ibanezku, ke které bude chtít přidat to nejbožštější kombo, které sežene.
Zatím náš projekt úspěšně funguje dál, existují nové písně i další koncerty a doufáme, že tomu tak i zůstane. A když ne, my už Vám stejně nějak zkazíme večer...
Po roce…
Tak máme rok trvání. Během toho roku se nám povedlo sehnat si komba, takže naše „patnáctky“ se přesunuly na zpěv. Také se nám povážlivě hromadí písničky a za chvíli dosáhneme magické hranice deseti písniček, což nám přišlo na začátku jako absolutně neskutečné. Ale nedokázali jsme prodloužit délku našeho vystoupení, protože všechno hrajeme rychleji než dřív. Zřejmě je nám souzeno, zůstat v půlhodinovém intervalu hraní…
Ke konci roku skupina trochu stagnovala, poněvadž ji čekalo meganahrávání naší (skoro) prvotiny. Leč postup je to těžký, proto jsme si řekli, že teď budeme radši zase pořádně zkoušet, protože nejvíc lidí nás uslyší stejně naživo a kdo bude chtít naše demo, tak nás beztak zná. Tím ale nechceme říct, že demo rušíme, pouze není naší prioritou. Tou je pro nás úspěšné vetření se na každý větší či menší koncert v okolí blízkém i dalekém, abychom se naučili hrát ještě lépe a rychleji a aby i v tej nejzapadlejší vesnici každý věděl, kdo je ta strašná skupina Chrochtátor…
Dva roky v prdeli (je tma)…
Po dvou letech bytí a existence našeho hudebního tělesa nabralo neskutečné obrátky. Vlastně skoro žádné. Problémy aparatury byly vyřešeny už loni, takže tento rok jsme pouze rutinně zkoumali sály na různých místech plzeňského okresu.
Naše putování po okolních vesnicích se nejvíce soustřeďovalo na Rybnici u Plas, kde jsme hráli jako diví. Přesto jsme za takovou stěžejní akci od začátku považovali Majáles v Plasích, který se také mimořádně povedl. Lidí přišlo dost, hrálo se prostě perfektně, ale přesto jsme zjistili, že to je pro nás pouze větší příprava na Eternal Hate Fest, na který jsme se mimochodem dostali pouhou náhodou, satanovou prozřetelností. I přesto, že naše obecenstvo mělo silné zastoupení (tři známí a jeden opilý pán, co poznal, že jsme nejlepší skupina na severní Moravě…), se nám roztřásla kolena, zápěstí, prdele, chlupy v nose a nezahráli jsme tak dobře, jak jsme chtěli a očekávali. Ale stejně, večer se vydařil a my spokojeně odjeli domů. Naše hraní na roztodivných místech jsme korunovali na rodičovských schůzkách, kam nás pozvala kultuře přející paní učitelka. Reakce byly smíšené, což nás ale vůbec nezajímalo, protože v „backstage“ bylo připraveno občerstvení, které jsme kompletně vyžrali. Samozřejmě…
Takto jsme obíhali a vyžírali všechny sály, dokud jsme nezjistili, že si většinu koncertů zařizujeme sami, což je jeden z aspektů hodnocení, na který bych chtěl poukázat. Je mi líto, že jaksi nefunguje určitá skupinová soudržnost, kterou jsme my blbci zřejmě vzali za samozřejmou, s čímž aspoň já hodlám skončit. Určitě chceme, hrát, o tom žádná, ale rozmyslíme si s kým, protože ne všichni jsou takoví, jací se zdají.
Ale i přese všechno se naše jméno začíná rozšiřovat, zná nás víc a víc lidí a zjistili jsme, že je i člověk, který viděl všechny naše koncerty. Tímto děkujeme i všem fanouškům, kteří nás znali, znají a budou znát a pro ty hlavně budeme hrát, protože o tom to je. Nahráli jsme o prázdninách demo nevalné kvality, které jsme počali rozprodávat. Vznikla trika nesoucí náš nápis, pro lepší rozpoznatelnost známých a tenhle rok se rozjíždíme do Plzně. Dostali jsme se na Můzu, do Lampy se chystáme ještě několikrát a snad nejenom tam. Orej, známý to čtvrtletní festival se stane pololetním, zřejmě Chrochtej festem, a samozřejmě malé akce všeho druhu budou pokračovat. Pouze vysoké školy nám začnou klást překážky, které se ale všichni budeme pokoušet vyřešit.
Musím sám za sebe říct, že když jsme začínali, nečekal bych, že se dostaneme takhle daleko, i když se to nezdá. Proto můžu říct, že se budeme všichni snažit, aby to pokračovalo dál ke vší, ale hlavně naší spokojenosti…
