Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Brej den Duo Blues Band acoustic-blues / Praha
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Duo vzniklo jako hudební součást představení "Brej den, pane doktor" amatérského divadla Post scriptum, jehož premiéra se konala 13.11.1986 v klubu U Zlatého melounu a s různými prodlevami se reprízuje dodnes.
Jak to bylo s písničkami do hry ´Brej den, pane doktor
Někdy na podzim 1982 mi můj spolužák ze základní školy Martin W. řekl o tom, že píše scénář divadelní hry podle Johna Steinbecka. Chtěl, aby ve hře byla hudba. Ale původní, vlastní. Písničky, které by měly vazbu na děj, ale nebyl by to muzikál, spíš něco mezi filmem Limonádový Joe a Baladou pro banditu. Steinbeckovu knížku Na plechárně, podle které psal scénář, jsem měl dobře načtenou, proto jsme se snadno shodli na převážně bluesové podobě písniček. Přijal jsem s nadšením možnost podílet se na představení.
„Tondu znáš ze školy, ten už na tom dělá a tak přidejte ještě pár písniček a máme to pohromadě“. S těmito slovy mě Martin W. vpustil do tvůrčího kolektivu. Copak Toník, ten si poradil s hudbou i textem. Ostatně část tahal ze šuplíku. Brzo se ukázalo, že to v mém případě nebude tak jednoduché. Ale Martin měl v textu úvodní písně jasno a když jsem mu řekl, kolik má mít sloka řádků a kolik je v řádce potřeba slabik, protože nejdřív vznikla hudba, vysypal text Modlitby – Pane náš, který je do dneška součástí tištěného programu. Původně píseň vznikla jako country waltz v tříčtvrťovém tempu. (Ještě to mám doma někde na kotoučáku). Později jsme námět s Toníkem dotvořili do dnešní podoby jak v tempu, tak v harmonii. Toník přidal mezihry mezi slokami a bylo to.
O písni o Mackiem jsem měl představu, že to bude „talking blues“. Harmonii jsem si vypůjčil, v blues se toho stejně už moc vymyslet nedá, melodii to nemá, protože se to jenom rytmicky přeříkává (že by předzvěst hip-hop blues?). Text napsal Martin podle podobného návodu jako u Modlitby podle kapitol knížky, které se nedostaly do scénáře a bylo nám jich líto.
Tondovy písně byly textově svázány s předlohou více či méně, ale ponejvíce náladou:
“Večer holku pomilovat, před nudou se někam schovat…..
Lepší je jít se někam napít, nepřemýšlet, kdo bude to platit, / to se mi líbí, takhle bez starostí život žít.“
Nebo doktorova osamělost:
„S tou svojí havětí sdílíš i lože / vždyť i ten jezevec má družku v noře / To jsou jen přetvářky, že vůbec nic ti neschází……“
V bordelu:
„V posteli dopít poslední drink / pustit gramofon jazz nebo swing
Přítmí lampy, parfém, který znáš / za večerní lásku honorář.“
Tak to bylo něco málo o textech. K melodiím a harmoniím, jenom to, že nás to i po tolika letech baví hrát, vymýšlet dovětky, dohry, předělávat verze, nahrávat v bigbítových aranžích.
První písničky byly nahrány někdy v roce 1987 a ty jsou součástí představení. Ostatní písně vznikaly při našich muzicírovacích večerech po obnovené premiéře představení o mnoho let později a jsou volnou tvorbou s představením nesouvisící. Pozdější nahrávky byly vytvořeny pomocí demo záznamů (na MP3 přehrávači) z Toníkova obýváku za současné konzumace plzeňského piva a doplněny dohráním dalších nástrojů do počítače. Všechny zdejší písničky a některé další (celkem 16) byly zahrnuty do našeho prvního „home made Lo-Fi“ CD, které má spíše sběratelsko historickou hodnotu.
