S Ivošem jsme se potkali pár let zpátky na maratonu hry na irskou flétnu. Asi po 80 hodinách nepřetržitého hraní vrthli do soutěžní haly psi, a tak začali všichni utíkat. Musel to být osud a stalo se, že jsme jsme se setkali po zběsilém, takřka stometrovém běhu, v tehdy jediné kavárně v Litomyšli. Dali jsme se do řeči a oba jsme se shodli na tom, že hrát na déčkovou irčanku nebude úplně nejbezpečnější záležitost, a protože jsme oba hudbu zbožňovali rozhodli jsme si najít nový, bezpečnější nástroj.
Kytary byly to pravé, hráli jsme ráno, hráli jsme večer, hrali jsme přes den, hráli jsme spolu a hráli jsme proti sobě a hráli jsme i každý sám. Založení kapely bylo na spadnutí. A ještě než to fakt spadlo podařilo se nám sehnat člověka, který dokáže rozeznít bednu na rajčata jak samotný bůh. Byl to Tom. A úplným zázrakem se k nám do kapely přidala i Petra, která jediná umí noty (a taky zpívat).
Jo, takže tak něják to začalo.
Všem pyonýrům zdar!
David Bé.