Miramare pop-experimental / Mikulčice

1. sloka

V říjnu,  v září,

v lese září,

červený a černý strakapoud, strakapoud.

Dřevo zobá,

všude klová,

barevný   je, pýchou  chce se dmout,  chce se dmout.

Slepýš píše,

že prý výše,

proti proudu není silný proud, silný proud.

Strakapoud jde,

namočí se, mává křídly,

pokouší se plout, ano plout.

To však nejde,

smích ho přejde,

utopí se, chudák, bezmála, bezmála.

Drž se role,

vykliď pole,

radšis, ptáku, měl číst Stendhala.

Ref.:

Parma a  Piacenza, Guastalla,   Siena,

 Ferrara,  Mantova, Lucca     a Modena,

 Parma a     Piacenza, Guastalla ,   Siena,

 kdo by nám  to jen chtěl   vzít.

Parma a Piacenza, Guastalla, Siena,

Ferrara, Mantova, Lucca a Modena,

Parma a Piacenza, Guastalla, Siena,

za Zitu budem se bít.

2. sloka

Bourbon-Parma,

zrní zdarma,

takže pálíme tam víc než dost, víc než dost.

Vévodkyně Zita také,

prý tím sílí,

parmská svébytnost, svébytnost.

Parma, Modena, Lucca,

Ferrara

a samozřejmě Guastalla, Guastalla.

Pálíme tam bourbon,

Zita tvrdí,

že by ho furt chlastala, chlastala.

Vévodkyni,

budem bránit,

přísaháme, že se nevzdáme, nevzdáme.

Tak kupředu,

parmazáni,

Piemontu Parmu nedáme, nedáme.

Ref.: Parma a...

1.

Víš, ty to víš,

co se slovy nedá říct.

Snad v oblacích,

snad i tam to pochopíš.

Mohli jsme se vznášet,

s oceánem splývat,

víš,

kdo teď za nás bude snít?

Sám teď ve tmě tápu,

jak loď bez majáku,

víš,

snad můj hlas až k tobě zní.

Ref:

Teď už nemůžu ti říct,

to, jak mi scházíš,

víš, jak jsem sám.

Teď už nemůžu ti říct,

to, jak mi scházíš,

víc, než se zdá.

2.

Víš, chtěl jsem říct,

říct ti až tam do mraků,

tvůj úsměv byl,

největší ze zázraků.

Mohli jsme se vznášet,

s oceánem splývat,

víš,

kdo teď za nás bude snít?

Sám teď ve tmě tápu,

jak loď bez majáku,

víš,

snad můj hlas až k tobě zní.

Ref:

Teď už nemůžu ti  říct...

Bez tebe jsem jak břeh bez řeky,

jako zvon utichlý navěky,

jako déšť, co léto vyhání.

jako noc, co nezná svítání.

Jako prám, bez plachty, bez vesel,

jako pták, co v kleci octne se,

jako pouť, co nikam nespěje,

jako svět, co pozbyl naděje.

1.

Kdybys byla chvíli mou,

vánici bych nechal vát,

letěl bych s ní Arktidou,

u pólu bych začal tát.

Ref:

Však sám jdu dál,

jak stínů král.

2.

Kdybys byla chvíli mou,

přivezl bych vůni pamp,

lodí bílou plul bych tmou,

rozsvítil bych tisíc lamp.

Ref: Však sám...

3.

Kdybys byla chvíli mou,

objevil bych celý svět,

rovník chtěl bych obejmout,

Zeměkoulí otáčet.

Ref: Však sám...