STROY se loučí, ale neni z toho špatnej!
Ahoj BZ!
Pravda, máme nějaký ty novinky...
Po sedmi letech jsme se rozhodli s kapelou skončit. Důvodů je několik, ale jeden z těch hlavních je Cobainova stará známá fráze "lepší shořet, než vyhasnout". Tzn. vydali jsme novou desku "KIDS", kterou si můžete stáhnout na Supraphonline, nebo si poslechnout na YT. Dělali jsme na ní skoro rok a hodně nás naučila. Třeba to, že věci se maj dělat pořádně. Každej z nás je rozházenej po celým světě a přesto víme, že právě my tři: Michal Skořepa/Danny Rico/Marek Bero, jsme Stroy. Tenhle fakt nám bohužel neumožňuje dělat kapelu tak, jak si zaslouží. Jo, a taky se dvěma z nás narodily ve stejným roce děti - ten třetí už má dvě. Nicméně tohle je Stroy. Proto než shánět nový členy a ničit tuhle posvátnou geometrii, radši s tím sekneme na vrcholu. Proč na vrcholu? Protože v Akráči, kde jsme křitli desku 5.10. se sešla hromada lidí, který nám svým přístupem ukázali, že pro ně tahle kapela něco znamenala. Už kvůli ní jsme z ní nechtěli udělat něco, čemu momentálně logisticky, finančně i časově nemáme jak dát 100%. A tahle kapela a její fanoušci si zaslouží od nás 120%. Vy všichni, co jste tady, máte nějakej vztah ke kapelnímu světu. Už samotnej praotec Majkláč vám tady ten chrám postavil, abyste neseděli doma na prdeli, ale šli dělat něco nejistýho, u čeho vás drží vášeň, nadšení a přátelství. Tím si do života můžete přitáhnout lidi podobnejch vibrací a tak skvělý fanoušky, jako jsme měli my. Mise Stroy byla pro každýho z nás tří důležitou věcí už proto, že jelikož jsme byli upřímný a nadšený v tom, co jsme dělali, víme, že ty správný lidi si to přitáhne i u toho dalšího, do čeho se pustíme. Můžeš si říct, že kapela je věc, která když se rozpadne, tak skončíš. To se stane ale pouze pokud jsi celou záležitost vylhal jako povrchní produkt, kterej popírá Tvůj skutečnej záměr, tedy Tebe a tim pádem nemáš na co navázat - Ty osobně, protože jsi po cestě za "slávou" a lajkama zapomněl, kdo jsi byl. Navázat můžeš pouze na vlastní upřímnost a srdce, který do toho dáváš. Proto třeba já osobně v tenhle okamžik nemám strach a neztratil jsem nadšení a cítím, že tím, že jsem dělal to, co miluju, můžu teď pokračovat s konstantním nadšením v čemkoliv dalším. Konec jednoho je začátek druhýho. Snažim se vysílat vesmíru zprávu o tom, že mu děkuju, že mám to štěstí dělat muziku a říct si u něj o další objednávku. Mám jich teď několik - vím o nich zatím jen já. Jsou obrovsky nejistý a dost šílený. Ale kdyby byly jistý z hlediska úspěchu a strategie, budu nejistej já. Co je lepší?
Dělejte muziku srdcem a nikdy si tuhle část věci nenechte vzít, protože život se furt mění a když vystavíte svůj úspěch na povrchních sračkách, tak ztratíte především sebe a to se věru nehodí...
Díky a stay tuned! Něco už se rodí ;)
Michal (Stroy)
