Z davu alternative-rock / Rakovník

(Aktualizace: koncert 1. 8. v Hronově se nekoná. A k věci:)

Chcalo a chcalo

Odvoz do Lužné na Coombal jsme s nejlepším rokenrolovým polovodičem domluvili už k polednímu. Bylo nás totiž docela dost, co by se rádi rozvalili na louce a poslechli si „novinky“. Píšu novinky v uvozovkách, protože Mara Jade i Operation G Point mají už pár koncertů za sebou... ale mně se třeba nikdy nepoštěstilo. K tomu přičtěme nového zpěváka u zahajujících The Inch a materiál z čerstvě natočené desky Phobosu... Vyhlídka na odpoledne krásně proválené na vyhřátém pažitu ovšem už v sobotu ráno vypadala pěkně nereálně. V noci mocně pršelo a celé dopoledne počasí přepínalo mezi čůrky a špagáty deště.

Proti plánu s bubeníkem

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Tak tedy: Ondřej, bubeník, se o půl dvanácté dozvěděl, že kšeft, který měl na Coombalové odpoledne dohodnutý s Hradním duem na nádvoří nějakého hradu (to sedí), se pro chcaní ruší, že tedy pojede s námi a trošku víc to na Coombale zboříme. A to je dobré. Co se ale neříká – všechno dobré, je taky někomu špatné. V tomhle případě jsem ten někdo byl já osobně, poněvadž počítaje jen se svým srdečně arytmickým djembe, nechal jsem kytaru a veškeré příslušenství – v Praze. Když k tomu připočtu to, jakým způsobem se ve vlhkosti a chladu zachoval zmíněný africký buben...

Tady se chystáme na Dívku s knírem. Chybělo málo – kdyby nebyl Ondřej – a  tematicky coombalovský opus by nezazněl.

Vlevo vidíte, jak atmosférické podmínky měnily parasoly na paraplata. Vpravo vidíte, jak atmosférické podmínky měnily muzikanty na pošuky. Fotky od Jany z pihatého rajčete.

Elsa byl zase dobrej

Přes chcaní se hrálo úplně luxusně. Elsa za mixem nezklamal, nahoře všechno fungovalo, jak má. A soudím-li podle zvuku ostatních kapel, nejspíš byl zvuk standagrossovsky křišťálový i dole. Někdo mi dokonce říkal, že déšť je na zvučení open air akcí ideální. Nerozumím fyzice natolik, abych mohl říct, jestli to je konina... ale je to konina, protože buď jak buď, v dešti lidi moc nechodí. I když Coombal byl tentokrát snad výjimkou. Platících diváků bylo víc než čtvrt tisíce. – Samozřejmě mít na nebi plný pytel slunce, bylo by to dvakrát tolik, ale takhle to mohlo snad vyjít tak, že pan pořadatel nebude kvůli špagátům deště hledat špagát.

Janouškovic mužné chlouby

No. A teď to nejdůležitější. Máme je! Všichni dobře víme, že ve skutečnosti se Coombal nedělá kvůli nějaké muzice nebo snad kvůli lidem. Coombal se dělá jen a jen kvůli knírům. Kluci a holky si prostě hledají záminku, aby aspoň jednou za rok mohli nechat pod frňákem narůst pořádné frňousy, aniž by jim to někdo vyčítal, aniž by se jim někdo smál... A když už to naroste, přichází rozverné soutěžení a porovnávání, kdo má větší, kdo má rovný a kdo zahnutý...

V soutěži o nejknírovatější knír loni ani jeden z favorizovaných členů skupiny Z davu neuspěl. Skoro se nechtělo věřit, že porota nebyla podplacená. Letos ovšem docela určitě podplacená nebyla. O první místo se totiž s favorizovaným Leošem dělí – neméně favorizovaný Martin.

Málokdo si mohl troufnout měřit se s našimi borci. Tento pán ale rozhodně. Foto šmidraté.

A tady už je máme. Pánové to oslavili náramně, takže cestu domů si pak dali 7km procházkou, aby se trošku vydýchali. Foto od Zimóne z oGp.

Počítáme, že tím řada světových úspěchů, kterých letos dosáhla a dosáhne skupina Z davu, nikterak nekončí. Například Venca, s námi letos na Coombale nemohl být, chystá se ve Švédsku na dřevorubecké závody s obří pilou.

Sbírka odkazů na šťavnatá foto zde.

-g-

COOMBAL je tu

Do ulic Rakovníka už vyrazily propagační boxy, předprodeje jedou... a kdekterá kapela má na Bandzone vyvěšený plakát COOMBALu. Takže nýčko v sobotu, 18. července v Lužné Na Mlatě.

Z DAVU bychom měli hrát hodinku od cca 15.50. Bohužel to bude bez Ondřeje a bicích, ale i tak už se obzvlášť těšíme. A počítáme, že letos získáme ceny v kníraté soutěži. Jestli ne, tak porota spí s rybama.

A reporty:

Neděle 12. 7. Debř je u Boleslavi

A je tam Debře. Část našeho souboru se na tamější festival Léto na dlani vypravila už časně zrána busem s Tylákama. Totiž se členy rakovnického ochotnického spolku Tyl. Ti tam měli odpoledne předvést vlastní loutkovou adaptaci Stevensonova Ostrova pokladů. Po ránu jsem v autobuse slyšel mluvenou projížděčku, po poledním zkoušku, ležel jsem pod pódiem a viděl jen vodiče loutek, ne loutky samotné. A pak od tří jsem si to dal komplet. S loutkama tam cvičí i bratři Janouškové; a čučeli byste, jak se pirát Černej pes podobá Leošovi, který mu tahá šňůry.

My jsme pak od sedmi odehráli svoji hodinku, složenou převážně z novějších songů. Ondřej si odpoledne jednou zkusil Loutku na bicí a večer už ji tam suverénně pustil, do jiných písniček zas operativně využíval perkusivních vlastností plastového kyblíku od Primalexu. Za Áju obětavě zaskočila numero uno fanynka Baaara.

Sobota 11. 7. Bigbítové dunění

5. ročník černošického festivalu jsme jako vítěz Šiba Music Chance otevírali. Ledacos jsme si tam fakt užili: totiž zázemí a hladký běh úplně všeho. Organizátoři říkali, že staví pódia i na velké festivaly, tenhle že si dělají pro sebe. Ale ty zkušenosti tam byly vidět.

Vlevo Honza se vzacnymi kovy v kolenou. Vpravo jenom Honza. Fotila Šteffi.

Nu, strčili jsme si svoji čtvrthodinku, lidí už v areálu u Berounky pár bylo, někteří i poslouchali -- díky :) Po vlastním vystoupení ještě větší část kapely zůstala. Nejlepší zprávu o tom, co se na festivalu dál dělo, dokáže podat Martin, který to asi viděl všecko. A ledacos jde vyčíst z tradičně vymzalených fotek u Šteffi.

Věřte, nevěřte, milá robátka, byla jednou jedna kapela a ta se jmenovala Z davu. Brázdila svět po všech koutech a po vzoru starých trubadúrů třela bídu s nouzí. Tu si její muzikanti zazpívali za kousek uzeného, tu si do hrdla lili nějaké to pivko, vínečko a nepohrdli ani džbánem dobré potoční vody. Zvláště po ránu.

Jednoho dne, a bylo to docela nedávno, se po kratším rozhovoru dohodli, že během svého vandrování zavítají během dvou dnů na dva koncerty. "Jasně, že pojedeme," řekl primáš Martin a jelo se.

První, a nebyl to jednoduchý koncert, přišel poznenáhlu, jako když se začíná vařit voda na mokrém dříví. Po nebi se honily šedé mraky a hrozily: "Budem pršet. To se těš!" Muzikanti na to nic nedbali a za hospodou U Jeníkovských v Hořesedlích začali rozbalovat své roztodivné nástroje. A hle, vedle nástrojů se, kde se vzal, tu se vzal, objevil medovník. Ale nebyl to obyčejný medovník:  byl to medovník-jedovník! Kdo jej pozřel, stal se veselým, i když si z té legrace mnoho nepamatoval. Muzikanti, nic zlého netuše odehráli pro panstvo své představení, několikrát zmokli a sbalili si všechny své věci do kočáru kočího zlobra Bouřky. Sbalili takřka všechno. Všechno až na medovník-jedovník. Ten schválně zůstal všem na o čích a lákal! A pak jedli a pili a dobře se měli až do tmy... a někteří až do rána. A někteří si ani nepamatovali, že je vzbudili a že už jedou na své druhé představení do Třeboně. A aj, dobře se jim jelo. Některé manželky sice soptily i na dálku do kočáru i oheň pekelný, ale muzikanti ničeho nedbali a dál jeli s větrem o závod. Do Třeboně.

Honorář v naturáliích. Toto foto a další fota z Hořesedel přináší Šmidra. Jiná fota přináší svatý Vláďa. Je z nich poznat, že si s námi byl zabubnovat černý Ondřej a že za Álu zaskočila znejmilejší Bára.

A hle Třeboň je nadosah a lidí jako kaprů a kaprů jako lidí. A rybníků a hudebníků a jídla a pití. A medovník - jedovník také. A aj. Známý skřet zavedl rakovnické bardy mezi zdi starobylého pivovaru a řekl, že času jest mnoho a ještě trochu víc. A bylo piva a bylo špekových knedlíků a bylo všeho dosti. Koncert tento měl býti muzikantským kláním, avšak byl - li kláním, či nebyl, těžko říci. Nejvyšší herold, všech heroldů pán, si již dopředu poklepával po rameni s trubadúry jakýmisi a při jejich žertovném vystoupení tleskal z první řady. A aj - jak jinak, vítězství bylo jejich. S povděkem a radostí, že nás nikdo netluče, jsme přijali druhé místo a dobře nám bylo. Občas nám déšť omyl rozpálená těla a občas nám slunce do prochladlých temen pálilo cejch toulavých kejklířů. A medovník - jedovník? I ten se opět vybatolil z torny a všem lidem způsoboval dobrou náladu. Všem až na jednu! Potulná kočka Štěfka pohrdla se slovy: "Je to moc tučné a bude mi zle!" A aj nebylo. Rybník (S)svět byl poté svědkem muzikantských vylomenin, stejně jako Třeboň a pak i Tábor a Praha. A svědky se staly i četné formanské zastávky kde naše milá cháska čepovala další a další butylky dobrého moku, když medovnk-jedovník beze zbytku zmizel v nenasytných hrdlech.

Okolo Třeboně, scéna Houpací kůň. Fotky, ze kterých poznáte, že tentokrát kromě Švéda Václava a otce Břízy chyběla Alenka (Bára opět obětavě zaskočila) a že ani černý Ondřej nemohl jet, vám přináší opět Šmidra, především ale Šteffi a Vláďa Bouška. Jak může potvrdit skupina Zima, ten člověk bude jednou svatořečený a uctívaný jako patron hudebních skupin na cestách. Cesta z Třeboně byla jak evakuace blázince...

A o půlnoci... Hle, rodné město, hle známé brány, hle známé krčmy, hle manželky, hle milenky, hle domov. Vrátili se všichni. Všichni až na medovník - jedovník. Co s tím se stalo? To už je jiná pohádka.

-h-