U Faflíků na statku
Ve středu 11. srpna nás čerstvý vítr zavál do Rousínova. Víska je v čírém okolí známá akceschopnými obyvateli, kteří co rok uspořádají řadu podniků. Například umělecké sympózium ROUS. A právě na něj nás pozvali hrát.
Lépe a lépe
Bylo to dobrý, ostatně nepřekvapilo to, vždyť už jsme tu hráli poněkolikáté. Tak jsme mohli pozorovat, jak se to všecko zvedá: ve Faflíkovic stodola se kdysi člověk bál, že se na něj utrhne střecha. Dneska je všecko fest, přibylo dřevěné pódium,
výčepní pult, krb. I další atmosférotvorné věci přispívají pohodě tak, jaká má být.
Bez Alenky na věky?
Hráli jsme bez Aleny a vypadá to, že jinak už to nebude. Sakra. Rozhodla se, že se postaví na vlastní nohy a začne podnikat. Na Z davu jí čas nezbude. Hm. Chtělo by se říci díky moc za ta prozpívaná a prožitá léta po našem boku, ale myslím, že
poděkování to nespraví a tak raději budu chodit nakupovat do toho obchůdku, který si vysnila a naplánovala. Slibuji slavnostně, že tam budu utrácet každý týden alespoň dvě kila. Tedy, pokud to nebude obchod s racionální stravou, protože tu moc
nemusím...
Hráli jsme Kulturák
Zahráli jsme něco přes tucet písní a mezi nimi i novinku o návratu z kulturáku do panelánu. Zpívá se zde o akcičce blíže neurčeného typu a následném návratu domů přes setmělý park. Vše vyřeší městská policie, takže vlastně všechno dobře dopadne. Stejně
jako všechny naše písničky.
Dohráli jsme, něco popili a vyrazili Zappdodávkou zpět mezi světla okresního města. Pravdou je i ta skutečnost, že ne všichni dorazili domů včas. Některé zlákala hospůdka na Zátiší, kde se několika zmožených muzikantů ujala sličná servírka a udržela je
při životě pomocí alkoholu ještě asi o čtyři hodiny déle než odpadlé kamarády. Budiž jí pípa lehká.
Carpe