V Kadani pod kaďany, v Rakovníku ve své Jamce
Domácí úkol, slohová práce: dopis kamarádovi. Rozsah do 1000 slov.
Osnova:
-
Úvod, Petr
-
sobota 9. října Music Bar Jamka Rakovník
-
pátek 1. října KD Střelnice Kadaň
-
pozvánky na příště
1.
Úvod, Petr
Reporty z posledních dvou akcí jsme nechali na Petrovi. Možná jste si ho někdy na koncertech všimli, stává tam vedle Honzy a Martina, fouká do saxofonu. V kapele je déle
než mnozí jiní, takže už ho bereme tak trochu jako inventář... a jeho nepřítomnost v lajně dechařů bychom snad ani nepostřehli. Snad jen jakýsi neklid, jehož zdroj bychom nebyli s to odhalit, by nás donutil k menším rytmickým kiksům. Ale ty zase není s to
postřehnout, s odpuštěním, většina publika. Takže co bychom si z toho dělali hlavu.
Aby byl v kapele trochu užitečnější, rozhodli jsme se na něm nechat, aby zaznamenal, co a jak bylo na posledních dvou akcích. V kulturním domě Střelnice v Kadani a na vůbec prvním koncertě v
klubu Jamka v Rakovníku.
Když před třemi dny napsal, že se vrací z Nepálu, došlo mi, že něco není v pořádku.
Ale aspoň se konečně se dozvíme, jestli je to i ve Lho stejné.
Prošel jsem si to v hlavě – a fakticky nejspíš na ani na jednom z těch koncertů nebyl. Takže to byla sázka na špatného koně, nebo na dobrého koně, který však v tomhle dostihu vůbec
neběžel. Takže sorry, Péťo, nemůžem po tobě chtít, abys hasil, co jsi Nepál. Naopak, zprávy o tom, jak to bylo, dlužíme nejen svým fans, ale i tobě.
2.
Sobota 9. října Music Bar Jamka Rakovník
Milý Péťo, milí fanoušci, krásné fanynky, to bylo tak...
Když jsme jeli z vydařené akce v Kadani, špekulovali jsme o chystaném koncertě v Rakovníku. Nikdo z nás nevěděl, kde to přesně má být, kdo to vlastní, jak to bude se zvukem a jestli tam
vůbec máme hrát. Přeříkávali jsme si historky o kapelách, které dojely do klubu, který byl spíš sklep na brambory, jak se jich tam organizátor bezelstně ptal, kde mají mikrofony. Dumali jsme zkrátka, jestli se z toho nevymluvíme, a dohodli jsme se, že to
zatím určitě minimálně nebudem nikde rozhlašovat.
Nakonec nás uklidnilo, když jsme se dozvěděli, že stálým zvukařem v podniku bude starý známý a starý dobrý Elza.
A udělali jsme dobře. Přestože se v Jamce točí Krušovice a přestože je tam zrcadlové bludiště, kde se už po lehké konzumaci jednomu zatočí hlava až k ublinknutí,
přestože tam bylo hodně nedodělků, nemohli jsme si na nic stěžovat. Naopak. Mohli jsme si kdeco pochválit, jak my, tak spoluhrající Dlouhej kouř.
Pohled na podium. Fotil Abbé.
V první řadě návštěvu. Bylo velmi útulně naplněno. V další první řadě zvuk, prostě jsme se mohli spolehnout. Pak ještě v první řadě majitele, žádné problémy, ochota. V dalších řadách pak třeba výtah. I
tomu budou jistě blahořečit všecky bigbíty, které ve své Jamce budou hrát po nás. Až tam, milý Péťo nebo milý fanoušku či spanilomyslná fanynko, někdy půjdeš, uvidíš sám, sám nebo sama, přístup do klubu totiž jinak není žádná sranda, nýbrž schody, svahy a
překážková dráha. Pozor na to. A taky na ten zrcadlový sál.
Youtube Video SbuhlAyPWyw
Tady je ukázečka, je to přímo od baru. Zvuk odpovídá zařízení i vynaloženému úsilí.
A osobní postskriptum – po letech ústrků jsem se konečně dočkal spravedlnosti. Po třetí či čtvrté písničce přišel k pódiu Láďa Černých a pravil: Ale táta by s tebou nesouhlasil. Máš
to málo nahlas. Přidej se trochu. Pravidelně ti, Petře, budu připomínat slova staršího a zkušenějšího...
3.
Pátek 1. října KD Střelnice Kadaň
S tou Kadaní to týden předtím bylo tak...
Dobrá duše Vláďa nahustil dobře duše fordky a vzal nás do svého rodného města. Zvolil cestu, která při vjezdu do Kadaně nabízí panoramatický výhled na city a nešetřil místopisnými a historicko-sociálními
komentáři.
Hráli jsme s kapelou posbíranou v poměrně blízkém okolí, ale neměli jsme žádná očekávání, co se návštěvnosti týče. Výhodou podzemního sálku bylo to, že je malý, takže i
nepočetná návštěva může budit iluzi publika. Nevýhodou sálku bylo, že je malý, takže má i malé pódium. Hlasitost třicetiwattového kytarového aparátku jsem měl na hodnotě jedna a půl. Jedna a půl! To nemám ani ve zkušebně,
když tam není Ondřej.
Návštěvnost ale vůbec nebyla malá, nijak zvlášť velká Kadaň posbírá těch šest až osm desítek lidí, co jdou v pátek na živou muziku a hurá kytary. Je pravda, že spolukapela je popová a že
ji místní, jak se ukázalo, znají, ale jen tím to nebude.
Před Střelnicí je místo na pár letních stolků, nad nima kaštany. Právě začínaly padat. Kaďany v Kadani. Byl to výborný výlet a bude mít ještě dohru: Někdy na jaře pojedeme zas. A když to bude pořád tak
vzájemně uspokojivé, i ta dohra by mohla být pouhou předehrou...
A veřejné postskriptum: Vláďa ani dál nešetřil historicko-sociálními komantáři, a tak jsem se dozvěděl, že v Kadani se v jednadvacátém století, přesněji loni, zrodil první
husita-asiat. Pravda vítězí. Když tam mají historickou slavnost, den, kdy stánkaři můžou mít největší žně, je náměstí vyhrazené výhradně krojovaným prodejcům. Tuším, že tenhle vietnamský bratřík obchodoval s knakem. Což je lepší, než
kdyby to byl třeba černý orebita a obchodoval s crackem. Ale žlutý nebo černý, hlavně, že jsou naši a věří jako my (kromě mě samozřejmě), že se ti naši kluci nakonec na to mistrovství ve fotbálu dostanou.
4.
Pozvánky na příště
Na akci 13. listopadu vás nezveme, to vás případně musí pozvat někdo jiný.
17. listopadu se sejdeme v Praze. Nikoli však na Albertově ani na Národní třídě, to už dneska není in. Klíče přesto doma nenechávejte! Protože jinak byste se tam nedostali. A ke mně
můžou jít spát kvůli nedostatku klíčů jedině mladé dámy. A to tam ještě nesmí být moje mladá paní. 17. listopadu hrajeme v Modrý vopici s Těma syčácima a Budoárem staré dámy.
- g -
