Rokycany s UJD
Jsme už v Rokycanech doma?
Na jednom z našich rakovnických speciálních mejdel pozdravila kapela Banana split & jeho moralisté publikum slovy: Nazdar, Rokycany. A ano, každý Rakovničák to zná – čas od času si někdo nejen z Prahy Rakovník a Rokycany poplete. Jsou jenom slabší v geografii, nebo snad něco tuší o jakési hloubkové spřízněnosti obou měst?
V pátek 18. února hrajeme v rokycanském Kasínu s Už jsme doma. Doufáme, že na místě se skutečně projeví nějaké neviditelné pouto mezi Ra a Ro. A že nás i UJD místní přivítají – jako domácí.
I'm so Louny
Jinak děkujeme ještě i touhle cestou za pozvání do lounské Stromovky. Hudbu na bahně jsme si užili. I když to dík povětrnostním podmínkám nebylo na bahně, ale na sněhu. Možná že zaplať pámbu.
Z celého večírku plného kapel i lidu si pamatuju poměrně málo, ze všeho nejvíc monstrózní bicí rampu, se kterou teď asi bude jezdit Ondřej. Na pódiu ta věc kupodivu nezabírá víc místa než bicí na jednotlivých stojanech. Ale když se to staví, vypadá to, jako by se stavělo lešení na opravu kostela.
Co si třeba nepamatuju, to je žertovná historie se saxofonovým plátkem. Zatímco třeba bubeník musí před hraním vybalit tisíce bubnů a činelů, postavit lešení na opravu kostela, namontovat na ni tisíce bubnů a činelů a ještě najít židličku, zatímco já se potýkám s kilometry přívodů elektrické energie do deformátorů zvuku, saxofonista otevře futrál, aby si nástroj zvykl na temperaturu, a žužlá plátek. Nevím přesně, proč se to dělá, ale vypadá to nesmírně důležitě. Ovšem energeticky nenáročně. Ani soustředit se na to není zvlášť třeba. Ale přece jenom aspoň trochu, jak se přesvědčil Petr, který si vlhčený plátek na chvilku odložil na podšálek k vypitému hrnku presa. Rychlá a pohotová obsluha odnesla prázdné nádobí i s tím kouskem bambusu, který z jejího pohledu nutně vypadal jako netříděný odpad... a vytřídila hrnky do dřezu, netříděný odpad k netříděnému odpadu... Když si pomyslím, že jsme pak s tím člověkem ocucávali týž konec kónické cigarety...
Podrobnější info včetně pochval a fotografií najdete u neúnavného kronikáře nejen kulturního dění v Peruci a okolí Plazíka st. Děkujeme.