Z davu alternative-rock / Rakovník

Bylo to krásné, bylo to zlé, bylo to náročné a bylo to neopakovatelné. Coombal nám všem zalezl pod nehty, za kůži a usadil se ve vlasech. Tedy těch, co je mají.

Hráli jsme pěkný třičtvrtěhodinový setík a dost se nám to povedlo, říkali lidé. Ale třeba chtěli jen, aby nám nebylo líto, že se nám to zase tak moc nepovedlo. Spíš však ne, protože to říkali i lidi, kteří nám nejsou příbuzní ani vzdáleně, a dokonce ani přátelstvím spříznění. To potěší.

Hráli jsme vlastně po hodně dlouhé době v kompletní sestavě (rozumí se, že bez uloženky Břízy, který je u ženky a čeká, až bude mít čas). Hrála kompletní dechová sekce, zpíval Václav a vůbec jsme byli prima všichni pohromadě. Dokonce se na jednu věc (s knírem pochopitelně) vrátila do davu nás Alena, která tvrdila, že má čtrnáctihodinové prázdniny. Pán Bůh jí je přej a zaplať.

Všichni kolem měli kníry, ale tentokrát se naši členové loni zvítězivší (Leoš a Martin Janouškové) neocitli ani v širším finále. Jednak neradi vyhrávají dvakrát za sebou a také byli ten den ještě v Kostelíku (to je obec na Rakovnicku) s divadelním představením a na soutěžení s kníry už neměli síly.

Gabriel ihned po produkci spěchal domů za Soňou, protože je produktivní, a tudíž v očekávání další generace Pleskůch. My ostatní jsme zůstali a aj, dobře bylo. Pilo se, co teklo, jedlo se, co neteklo (klobásy došly jen na chvilku), tančilo se na mlatě i mimo, bavilo se s kámoši a kámoškami. Bára byla za mexickou ženu a růží za uchem okouzlovala, každého, kdo se okouzlit nechal. Dokonce získala i cenu za nej- seňoritu.

Youtube Video Pdv7qivikrc

Martin Janoušek řídil a to bylo dobře, protože mě odvezl domů, což jsem potřeboval. Obec Lužná byla obsazena té noci policejními hlídkami, které sbíraly do podivných přístrojů zbytky alkoholu v deších pilotů. Asi ten alkohol potřebovali do nemrznoucích směsí. A to je správné, protože policie potřebuje šetřit a ví, co odpovědět, až se zima zeptá…

Setmělá obec mi skončila za zády a s ní i dohořívající Coombal 2011. Až se nás hlavní Ortcykr příště zeptá, zda ano, či ne, tak zazní mé rozhodné ANO!

Sady fotek z Coombalu zatím zejména na FB.

Carpe

Určitě jste si všimli toho, že se změnila profilová fotografie našeho spolčení. Je to především z toho důvodu, že Vašek Terč už je zase doma v Rakovníku. Zaplatil zdravotní a sociální pojištění a bez větších dluhů vykročil vstříc dalším zítřkům.

Další dobrou zprávou je to, že s námi vystoupí i na Coombalu. Pozdraví všechny a dá si pivo nebo limo (to asi ne) k tomu cígo a ještě jedno a nám všem bude fajn :)

Youtube Video XPlgMtpNiK8

Jinak si začínají štěbetat ptáci na stromech okolo mlatu, že přijde ještě jedno velké překvapení. Ale ono by to nebylo překvapení, kdybych to prozradil, takže šmytec!

Tož tak. Přijďte a uvidíte!

Carpe

Je to tak. Odehráli jsme dva dobré koncerty v Plzni a Praze a nic nenapsali. Na velmi dlouhou dobu jsme se tak odmlčeli a to hned z několika důvodů. Prvním a nejhlavnějším důvodem je skutečnost, že jsme neskutečně líní! Dalším důvodem je fakt, že jsme si červenec předsevzali nechat měsícem volna a nehraní, takže nebylo třeba avizovat novinky. Volno a nehraní by se nám téměř podařilo dodržet, nebýt nejkníratějšího festivalu na světě – Coombalu 2011. Při té příležitosti se musím zeptat: Nemáte někdo pončo a mexický klobouk, popřípadě dolar, kakaovou skvrnu jeho velikosti či kaktus?

Příště bacha na Zacha!

Ale zpět ke koncertům. U Zacha v Plzni jsme slavili svátek hudby a vzhledem k tomu, že jsme toho názoru, že vše se má dělat pořádně, slavili jsme na 120 % (jako ti ruští horníci). Ondra bubnoval jako osmiruká bohyně Kálí, Leoš tloukl do kláves jako Filip Topol, Gabriel kvílel kytarou, že by se ani hejkal nemusel stydět, dechy duly jako kovářské měchy, basa v rukou Martina tvrdila, že je to tak, a Barunka zpívala jako arizonská pěnice. Pivo bylo od pana Zacha zdarma, a že se jich do nás vešlo.

 Hodinový setík jsme si užili, a protože máme Plzeň fakt rádi, zůstali jsme i na další kapely. Nakonec jsme se rozdělili na dvě party. Jedna jela domů relativně včas a druhá si brala na dopoledne v práci dovolenou. Bylo úterý a pak už středa a stavěli nás policisté, ale o tom já už nevím, protože jsem spal na zadním sedadle až do úsilí vynaloženého k mému vyložení.

U Kaštanu: Ó jé, tam je dobře!

Sálek jako dlaň a dramaturgická paní hodná jako hodná tetička. Bála se. A bála se moc, že nikdo nepřijde a naštěstí se bála zbytečně. Přišli přátelé s kamarády a za skupinou Trombenik několik rodin, z nichž každá čítala desítku příslušníků. Někteří hovořili cizími jazyky a smáli se na nás. Smáli jsme se tedy také a rozuměli slovům nájs a bjútifl. Myslím, že se dá bez nadsázky říci, že to byl zatím nejlepší koncert letošního roku. Velkou zásluhu na tom má pan zvukař, který vykouzlil zvuk, že takový známe jenom od Rohlíka ze studia.

Okouzleni tím zážitkem jsme se jako ve snách pohybovali mezi lidmi a sledovali Trombenik, který zachytil výšku laťky nastolené zábavy a posunul ji ještě o pár centimetrů výš. Výsledkem byl koncert, který nikdy neměl skončit. Otřepaná fráze říká, že všechno jednou končí, a fráze, kromě toho, že jsou otřepané, dost často mívají pravdu. Jako ten večer v tom Kaštanu. Resumé: Do Kaštanu kdykoliv a moc rádi.

Výsledkem obou představených koncertů je skutečnost, že se nám stýská po živém hraní. Tuto svojí dychtivost přetavíme ve skutečnost, když příroda či pámbu dopustí na již zmíněném Coombale, který se koná na luženském Mlatě (nikoliv luženské maltě, jak se někteří nedopatřením domnívají). Tak se tam na vás těšíme, protože nám fakt už moc chybíte!

Carpe