Chtěli jsme vybrat nějakou pěknou a charakteristickou větu, něco, co bychom dotiskli na obal cédéčka, až budem lisovat druhou várku My z mraků. Nešlo to. Ale recenze je na světě a to je vždycky dobře.
Tady je:
Z předvánoční besídky jsem musel vypadnout, než přišel anděl. Co naděláš. Outěcha mohla bejt, že jsme v adventní čas mířili do Anděla.
Mířili jsme ze dvou směrů, posádka vozu A, staré fordky vyrážela z Rakovníka, čtyři borci pak seděli ve vozidle B, protože borci a z Bráníka. Na místě jsme byli skoro stejně, vykládání cajků se ale naše osádka vozu B, tedy borci neúčastnila, protože hledat v centru předvánoční Plzně místo na parkování, to si žádá čas. Asi se tam konají poutě na vyhlášenej vánoční strom.
Kapitán vozu B
V plzeňským Andělu už to známe docela dobře, hráli jsme tam už nejednou, nedvakrát… hele, možná i nepětkrát, takže prostě mockrát. Tentokrát s hudební skupinou Sebevrány, kterou tímto vřele doporučuju k poslechu. Zejména pak milým pánům rakovnickým, protože tuhle kapelu vám hodláme dovézt až pod nos, tak abyste pak přišli v hojným počtu, aby se o nás neřikalo, že nepoznáme, co je dobrý.
Než – posádky vozu A a B se šťastně shledaly přímo v klubu, kluci ze Sebevran už taky máčeli hipsterský fousy ve žlutym moku, postavili jsme, nazvučili a čekali na vás. Bylo půl devátý a vypadalo to tak nějak hnědě.
Aby to nevypadalo tak hnědě. I my jsme si radši seřizovali optiku lahodnou kořalkou
S úderem devátý přišel první divák, tak jsme se zvolna zvedli a šli hrát. Během krátký chvilky se ale barva večírku začala měnit na podstatně optimističtější, protože najednou jste byli na parketě, poslouchali jste, ňáký ty energetický výměny mezi pódiem a hledištěm tam probíhaly.
Stihli jsme tak čtrnáct kusů, jestli se nepletu, z toho půlka byla z nový desky.
Popravdě nevim. Stojim vždycky vzadu v koutě, a co se odehrává v první lajně, nemám šajn. Tohle asi může bejt ledacos
Když jsme v deset slejzali sednout na střídačku, byli jsme fakt spokojený. Na pódium místo nás naskočily Sebevrány a bez velkejch prodlev to do vás nasypaly. Ve chvíli, kdy jsem Anděla opouštěl, abych nasedl do vozu B, to vypadalo, že koncert vrcholí, a že je to takovej ten vrchol, co chlapi nikdy nemůžou zažít, ještě aspoň na půl hodiny. Ale jestli to bylo ještě na půl hodiny, na dýl, na míň, to asi nemůže potvrdit ani osádka vozu A, protože stará fordka už se taky těšila do stáje a cesta do Rakovníka je dlouhá…
Šetřit (na) vás nebudem. Tady máte celou desku
Z davu si teď z rodinných důvodů dají měsíc pauzičku, uvidíme se v únoru.
Tak se zatím mějte a v novym roce všecko nejlepší
-g-
A najednou se zpívá všude o andělích. Nám ale slova nestačí, potřebujem činy. Ve čtvrtek se podíváme přímo dovnitř. Andělovi. Bez koled.
Takže kdo neudrží povědomost do čtvrtka, ať si píše do diáře: Večer se uvidíme v Plzni v Andělu. S námi Sebevrány. Kdo je moderní a místo diáře používá Facebook, pokračuje tudy.
A ještě je potřeba se podat zprávu, jak bylo v Praze v kavárně & galerii bubnů Už jsme doma.
Bylo výborně. Podnik lze doporučit na kafe i na koncert, protože obojí jsme zažili výborný. Koncert byl ovšem přísně výběrový. Nevím, jak jste to dokázali, ale přišlo vás opravdu hodně málo. Aspoň kluci ze Zdarru měli víc publika, než jich bylo na pódiu.
Zdařří ve formě. Aby ne, s tak senzačním publikem
Pro nás byla velká novinka, že jsme hráli na pokojíčkový hlasitosti. Snad prvně v životě. Ono by to ani víc nešlo. Pan Lukáš si vzal místo bicích cajon a cingrlátka a bylo to velice příjemný. Odteď platí, že si nás můžete pozvat do obejváku.
Dechy tentokráte hrály od stolečku
-g-
