Máme miláčkové plán. Nahrajeme pro vás jednu písničku s vysloveně podzimníma motivama. Za chviličku. O holce, která chce bydlet u vás doma, dělat vám ségru nebo dceru nebo tak. Akorát že kdyby tam fakt bydlela, brzy by jí to beztak bylo těsný. Ta si nevybere. Do toho dělaj atmosféru pouliční svítilny, sychravo a listí už trochu ohnívající. Kafe a kaktusy.
Už jsme se chvilku před koncertem vozili na horský dráze, ale na pouti jsme přece nehráli. Představujeme si to asi nějak takhle:
Tak uvidíme.
Budeme hrát se zaskakujícím Nickem na buben. Je to hezkej pocit, protože je mu míň let, než kolik je nás dohromady. Zkusili jsme si to na konci srpna na fesťáčku v Šanově a dost dobrý.
Tak zatím.
Facebookové přihlášky se vyplňují zde, účast nebude vyžadována, aniž kontrolována.
Na konci srpna hrajeme v Šanově. Je to třetí lokální festiválek, na kterej se letos mrknem. A zjevil se nějak znenadání. Aspoň mně to tak připadá. Pořád jsem si myslel, že tam zahrajem místním na ukulele pár tklivých songů k černý hodince – a teď zírám, že je tam malej vúdštok. Rakovnický bandy taky, ze kterejch jsem nějaký neslyšel. Tak dobrý. Bude sekec.
Tak už nám ke Coombalu, Jes-Festu a Šanovu asi zbejvá přidat jen Strágo a Dobře utajenou country ve Slabcích a budem to mít komplet.
A možná ty Slabce můžem vynechat.
Když jsme byli předloni na Jes-Festu, fotili jsme se s Butama. Páni hráli po nás. Jako páni.
Letos jsme se s nikým nefotili, i když po nás taky někdo hrál. Před náma byli opečbuřti, po nás ořežpruti – nebo naopak, málo si to pamatuju. Zpívali písně, které vzdor prudkým pidlikátům mandolín a bendž zněly náležitě unyle. Pak hrála Zima, ale s tou už máme fotek hodně, a navíc jsme museli jet. Ale zůstal ve mně příjemně línej pocit, pomalej festiválek, bez kvaltů, bez napětí, v měkkým slunci druhý půlky léta, kdy už je po žních, ještě pak brambory a řípu dostat včas do sklepa a člověk se může na všecko vysrat.
Velmi pěkné. Very (Jese)nice.
-g-
