Xindl X hip hop-folk / Praha

(hudba/text: Ondřej Ládek)

Už zítra přestaneš pít, je to jistý,

Dneska je to naposled

Život není med a tak není divu,

Že si dneska ještě dáš panáka k pivu

Jenom setřást ten stres, co ti na záda vlez

Jenom zapít žal, abys  mohl jít dál

Zítra začneš novej život, oba to víme

Zítra přestaneš pít a dnes to zapijem Jimem Beamem

Říkáš mi: „Mladej, život není snadnej

Jestli to nechápeš, tak jsi vadnej

Ty asi ještě věříš, že to někam dotáhneš

Pro mě za mě, věř si, čemu chceš

Myslíš si, že já chtěl skončit v kanclu a žít sólo?

Já chtěl mířit ke Hvězdám jako Han Solo

A taky mít svou princeznu Leiu

Dneska už se tomu směju a leju a leju!“

A Chlast je nejlepší kuchař

A co si navaříš, taky si sníš

A nic nezměníš tím, že ruce si myješ

Co si propaříš, to si vypiješ

A chlast je nejlepší kuchař

A někdy i nejlepší kněz

Tak si běž pro rozhřešení, pro poslední namazání

A to co sis navařil, si sněz

Už zítra si vyrovnáš svý účty se světem

Říkáš mezi pátým a šestým fernetem

Dnes ale měl jsi moc práce a hromadu stresu

Říkáš. „Tys to nezařil  – tak nesuď“

Přestaneš pít, ale vážně až zítra

A na to si dneska dáme dvojitýho Beefeatera

A taky jedno pivo

A ty mi zatím povíš, jak máš těžkej život

Chtěls být na jevišti šokující, pod jevištěm šukající

A ty šoky a šuky pak proměnit v šeky

A místo toho teď běžíš po trati,

kde nemáš, co ztratit, kde nic není v sázce

Na zastávce ráno, co ráno

Čekáš na příjezd šaliny přeplněný šuliny

V těle žluč ti stoupá jako rtuť

A tak si musíš spravit chuť

A Chlast je nejlepší kuchař

A co si navaříš, taky si sníš

A nic nezměníš tím, že ruce si myješ

Co si propaříš, to si vypiješ

A chlast je nejlepší kuchař

A někdy i nejlepší kněz

Tak si běž pro rozhřešení, pro poslední namazání

A to co sis navařil, si sněz

Já tě chápu, nejsi parazit

Jen se chceš ode dna odrazit

A tak aby ses postaral o vlastní prosperitu

Táhneš to s těma, co maj přístup ke korytu

Nejsi oportunista, pouze realista

A tak kámošíš s těma, co nemůžeš vystát

Nejsi egoista, jen si bereš, co je tvoje

A tak to táhneš s prasaty a pak jsi cítit hnojem

A večer místo pokání přichází lokání

Tohleto lokální umrtvení

Tvýho svědomí a navození sladkýho snění

O tom, že i svět venku se změní

Tohle je cesta, po který kráčíš

Prach jsi a v prach se obrátíš

Z opice vzešel jsi, v opici skončíš

Proč tomu vzdorovat

Když víš

Že chlast je nejlepší kuchař

A co si navaříš, taky si sníš

A nic nezměníš tím, že ruce si myješ

Co si propaříš, to si vypiješ

A chlast je nejlepší kuchař

A někdy i nejlepší kněz

Tak si běž pro rozhřešení, pro poslední namazání

A to co sis navařil, si sněz

Akordy:

Sloka/ref/mezihry:

C - Cmaj7 - ami7 - ami7/g - F - F - fmi - fmi

(furt dokola)

Nezvyklé akordy:

Cmaj7 - 00023x (na strunách ehgdAE)

ami7 - 01020x

ami7/G - 010203

(hudba/text:Ondřej Ládek)

(aranže: Ondřej Ládek, Robert Švehla a Filip Markes)

Každou středu procházím krizí středního věku, v srdci mám řeku

Je to veletok z jedniček a nul a můj život se hnul, když se mezi nima usídlila dvojka, co jak elektrická výbojka

vysílá signály do mejch nervovejch zakončení a můj pohled na věci se mění

Nejdřív si říkám, že jsem ve tvejch očích nej, pak jsem trochu zmtenej, pak mě poleje pot studenej

Co když je to všechno jinak, než to vnímám, a když zavřu oči, svět se v protisměru točí

a co je pro tebe pravý, je po mě levý, a já jedinej to nevím

Čtu si tvoje esemesky, je mi hezky, pak ale změnim intonaci a dostanu z nich zcela jinou informaci

Podivnej bacil vzal si mě za cíl a do mýho mozku nejistotu zasil

Vím, že tvoje NE může znamenat ANO, jediný, co nevím je, kdy je do něj zašifrováno

ze tvejch rtů zkouším odečítat skutečný významy slov a je to lov,

ve kterým jsem předem odsouzenej k tomu

být lovnou zvěří, co si nikdy neověří, jaks o se mnou měa, cos do toho chtěla

Jestli jsi mě vůbec někdy měla ráda, dneska můžu jenom hádat

Nikdo mi nenapoví, ani mi nepoví

Máš na to malou hlavu nech to koňovi

Nikdo to nepoví, ani nenapoví

Navzájem jsme si otevřeli cely, nevím, zda moje slova k tobě doletěly

Zda směly sdělit, co sdělit měly, napadaj mě různý interpretace, za a) za b) za c)

Je to deformace komunikace, už mě netěší řešit tvýho srdce motivace

v hlavě si vracet film o nás dvou a soužit e každou scénou, kde nejsem hlavní postavou

Ve větách bez interpunkce jejich funkce prostě není k nalezení a významy se mění

a není viníků v tom moři otazníků, kde to co už je dávno pasé, řeším zase

Nikdo mi nenapoví, ani mi nepoví

Máš na to malou hlavu nech to koňovi

Nikdo to nepoví, ani nenapoví

Takhle se cítím, jsem moucha chysená v mobilní síti

a hovory okolo mě se měněj v šumy, s otevřenou pusou na o čumím a ničemu nerozumím

Nerozumím tomu kolem sebe ani tomu v sobě, nerozumím tomu kolem sebe ani tomu v tobě

Nerozumím tomu kolem sebe ani týhle době a nevěřím, že na tom nejsi podobně

Nikdo mi nenapoví, ani mi nepoví

Máš na to malou hlavu nech to koňovi

Nikdo to nepoví, ani nenapoví

Akordy:

nevím, jaxe některé akordy jemujou, tak píšu rovnou tabulátory

!!!Psáno pro ladění drop D, tj struny laděné ehgdAD!!!

Sloka:

xxx755 - xxx311 - xxx533 - xxx533

xxx977 - xxx533 - xxx733 - xxx733

(to celé 2x)

hmi7 - ami7 - 2340xx - 012xxx

ref:

365333 - 365333

xxx555 - xxx777 - 032000  - 032000

365333 - 365333

xxx777 - xxx555 - 032000  - 032000

předehra/mezihra:

365333 - 587555 - 365333 - 365333

365333 - 587555 - 012303 - 002303

(hudba/text:Ondřej Ládek)

(aranže: Ondřej Ládek,Robert Švehla, Jan Vaníček a Filip Markes) 

Ráno jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tvorem

Co má stejnej osud se svým podpisovým vzorem

Jsem uznávanej, jen když jsem stejnej jako vždycky

Není čas a místo na ňáký úpravy kosmetický

Jsem, co jsem, protože si myslím, že to jsem

Taženej vlastním patosem, svým egem unesen

Nemožnost evoluce svázala mi ruce

A podvázala chámovody

Hody, hody, hraju pořád stejný doprovody

I když k jinejm písním

Kdo to moji duši tísní?

Jsem to já, svázanej vlastníma pravidlama

Jsem státní fond na podporu zachování sebe sama

Palzím se k zítřku po kolejích svýho včerejšího dne

Jak to se mnou jenom dopadne

Chci bejt tak moc sám sebou, až nejsem vůbec nikým

Jenom jménem, na který radši zapomenem

Abych zůstal nej

Zůstávám furt stejnej

A musím hrát

Že jsem rád

Kým jsem byl

To je můj cíl

Ráno jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tvorem

Co si prolez až do krku svým řitním otvorem

Jsem středem svýho vesmíru a odpočívám v míru

Když ze svý esence pletu si pohřební věnce

Jsem svojí determinantou, svým obzorem

Vklíněnou do forem mejch pochybnejch a pokřivenejch norem

Jsem svůj homo faber

Řikám si: "No tak, Ondro, zaber!"

Kliknu na ikonu na netu, najdu si planetu

Až svou samotu neunesu, na ní se přenesu

Založím zcela novou kolonii Ondřejů Ládků

A naprogramuju jim život, co se vejde na pár řádků

Bez možnosti něco měnit, jen na sebe se cenit, do zrcadla se křenit

Odraz se směje odrazu odraženýmu od odrazu

Nálada je na bodě mrazu

Abych zůstal nej

Zůstávám furt stejnej

A musím hrát

Že jsem rád

Kým jsem byl

To je můj cíl

Tak vezmi mý touhy a upleť z nich bič

I když zapráskáš, bude to pryč

Když ideály se pálí necítím ten dým

Co stoupá z hranice od svědomím mým

Ruku mi dej, já vezmu si prst

Stačí mi málo, jen malej kus

Nač bych měl růst, když mi půst zaručí

Že jsem intenzivně populární, prostě In

Jsem v prdeli, založenej do análu

Nejsem nic jinýho než návod ke čtení manuálu

Výsledek genetický desinformace

Vzniklej stálým působením adorace vlastní práce

Jenže v tomhle světě samjch Ondřejů

Si ruce těžko ohřeju, těžko pookřeju

Vnitřní samota si mě na prst namotá

Ráno se budím s otázkou? "Kam jsem to dotáh?"

akordy:

sloka/sólo:

ami - dmi - Gadd9 - Fadd9 (furt dokola)

ref:

G - ami7 - G - ami7

fmi7 - ami9 - F - fmi - Cmaj7

nezvyklé akordy:

ami7: 01020x (na strunách ehgdAE)

Gadd9: 5345xx

Fadd9: 3123xx

fmi7: 222242

ami9: 00020x

Cmaj7: 00023x