Kdo jsme....
Rampa je vynikající muzikant. Od raného mládí to mydlí na kytaru a na banjo. Jenže jeho dokonalost je pro nás největší problém. Když vezme sám do ruky kytaru, zní to, jako kdyby hrálo minimálně kytarové trio. Což znamená, že při našem současném obsazení, kdy do kytary mlátím ještě i já s Kelvem často docílíme na zkoušce zvuku jako přiopilí Alexandrovci, které přestalo bavit zpívat a chtějí se předhonit v kytarové bitvě.
Mimo jiné má holubičí povahu a nevinný dětský výraz, se kterým dokáže smrtelně vážně přednést neuvěřitelné myšlenkové pochody typu…..“čtvrtek třetího ledna…..hmm, copak to je asi za den…..
Je dost blbý psát něco o sobě. I když mám v sobě dost velkou dávku exhibionicismu (jako každej správnej muzikant), tohle je jiný pódium, takže se budeme muset spokojit spíš s takovým čtením mezi řádky u ostatních.
Já s Rampou jsme tenhle band založili na jaře 2006, ale mluvit o nějaké smysluplné činnosti se dá až od příchodu našeho bubeníka Vaška v únoru 2007. Je vyhranej z mnoha kapel, který to dotáhli daleko dál než my, navíc hrál dlouhou dobu po zábavách, což je podle mě výborná škola na muzikantské otřískání a na různorodost stylů, kterou právě pro naší muziku potřebujeme. Jenom mu zatím nějak nejde swing J
Kelv je samorost. Bohém od pohledu. Výbornej kytarista, kterej bohužel na svý muzikantský cestě životem získal spousta kytarovejch zlozvyků, který z jakýkoliv muziky mají tendenci dělat bluegrass nebo country. Naším dalším problémem je to, že jsme každý z jiného koutu a nemáme čas sednou si společně v oblíbený hospodě a pokecat si. Každý jí totiž máme v jiným městě. Na zkoušce na povídání není moc času a jak Kelf správně a často avízuje, měli bychom taky i kecat a pít. Ne jenom hrát a zpívat.
Valďák je brácha Rampy. Toho člověka miluju, obdivuju, vážím si ho….ideální typ na talisman na řetízku ke klíčům pro štěstí. Je pracovitej, pilnej a hlavně dobrej muzikant. Mají to prostě tak nějak v rodině. Hraje na basu, která sice pamatuje Žižku jako brance, ale má to svůj půvab a mně se to tak vlastně líbí.
Petr je původně hlavně sportovec, se sportovním talentem od boha, který se bohužel sportem dokonale zhuntoval. Naštěstí při tom stačil přičuchnout k muzice a bůh mu náhradou nadělil i talent pro muziku. Vzhledem k tomu, že je prakticky samouk a na klávesy hrál dohromady ve svém životě asi tak dva roky, není možné, aby to s tím bohem bylo jinak.
Jana byla dlouho svým manželem, který s námi původně začínal, pečlivě utajována a schovávána doma. Naštěstí jednou přišla oznámit jakousi manželskou banalitu Pepovi na zkoušku a byla odhalena, odchycena a následně přiřazena k jednotce. Pro mne je vokálním mozkem tělesa, i když se tomu neustále skromně a tiše brání. Její klidná povaha na zkouškách neustále bojuje s hlasitostí ostatních nástrojů, ale myslím, že už pochopila marný boj a začíná radši zpívat nahlas J
Pavla je skrytý živel. Napohled drobná a tichá blondýnka, ze které dokáže najednou vytrysknou neuvěřitelně sytý hlasitý vokál. Při zpěvu to s ní šije a je takovým vizuálním metronomem. Má bohatou muzikantskou minulost a já si nesmírně vážím toho, že opustila vody výnosného hudebního byznysu a vrhla se s námi na nejistou dráhu amatérské kapely.
