Terra Ignota rock-alternative / Praha

23. 8. 2014

Jaksi se stalo tradicí, že když je v bubeníkově rodině svatba, TERRA do tého jde taky.

Nejinak tomu bylo včera v krčské restauraci U Labutě. Aby na poměrně malém pódiu nevznikla pověstná trma-vrma, aby spád programu neutrpěl dlouhými přestavbami a vůkol vládla pohoda, bylo již předem domluveno s vystupující kapelou Repete zapůjčení téměř veškeré aparatury a se zaskakujícím bubeníkem Tomášem Suchomelem i kompletní bicí soupravy. Díky tomu náš půlhodinový set bez problému navázal na předchozí výtečnou produkci kolegů. - Ačkoliv naše vystoupení mělo být překvapením, platilo i zde, že v Čechách se vše vykecá :-) ... a tak spíš zavládlo očekávání, jak bude reagovat těch pár svatebčanů  nezasvěcených či naší produkce neznalých.

No, klobouk dolů - v takhle úžasné atmosféře jsme nehráli už dlouho! Snažili jsme se v poměrně malém prostoru hrát pokud možno decentněji než obvykle... a jásali všichni bez rozdílu: staří, mladí i ti nejmladší, domácí i hosté ze zahraničí, zkrátka všeobecný úspěch a skvělá nálada. Prostě oboustranná spokojenost :-)) --- Abyste si alespoň dílem mohli "přičuchnout", je na http://bandzone.cz/terraignota?at=gallery&gi=685571 alespoň skromný výběr několika fotek z našeho setu.

Takže velikánský dík všem zúčastněným i kamarádům z Repete. Klidně si s nimi střihneme další koncert, pokud by někdo projevil zájem - překvapivě to jako příjemný kontrast fungovalo báječně.

Po několika kapelních smolných letech, kdy termín oslav narozenin páně dr. Otty Sepla (i hradního pána z Popovic u Postupic) tvrdě kolidoval s našimi dlouhodobě sjednanými jinými akcemi - a naposled loni, kdy účast TERRY IGNOTY lstivě překazila hnusná, ošklivý, nepěkné  - až nezvladatelná bolest bubeníkovo zad (vono mít za bicími zlomený paragraf není nic hezkýho ke koukání a už vůbec ne k poslechu...) se letos náš set na vodní tvrzi u popovického rybníka vyvedl nááááramně!

Po více než tříměsíční koncertní pauze jsme byli natěšeni jak malí Jardové! I line up nám byl velice příznivý: předchozí kapela, skvělí Skalingrad United, svou produkci skončili před pátou odpolední, pak následovala vernisáž Fumasových děl a komentovaná prohlídka staré tvrze. Po sedmé večer byli přítomní sice občerstveni (nově v přízemí), ale muzikálně jaksi vyprahli - a tak se na naše vystoupení do sálu v patře vypravila drtivá většina přítomných.

To bylo oproti našim zdejším koncertům v letech minulých vítanou a osvěžující novinkou. Předchozí účinkování TERRY IGNOTY se totiž většinou odehrávala "v hodinách mezi psem a vlkem", kdy početnost obecenstva i jeho koncentrovanost se zdála bližiti se limitně k nule. Pravda, někteří z doslova exhumovaných jedinců projevovali úžasné nadšení až uhranutí, umocněné naší speciální světelnou show = zpravidla venku zuřila letní bouře a mystické osvětlení 'nebeským stroboskopem' jsme vychytávali takřka s železnou pravidelností... :-))

Tentokrát byl za okny slunečný, byť dusný letní podvečer a všici, kdo se do sálku dostavili, pozorně poslouchali. Reagovali většinou více než nadšeně - to nás popohánělo ke stále lepším výkonům, lidi byli ještě nadšenější, my jsme taky přitlačili... zkrátka jakési energetické perpetuum mobile! Prostě nááádhera - kdo to nezažil, nepochopí. Takovýto jev ale vzniká výhradně v přátelském prostředí, kde jsou všichni vůkol naladěni vesměs přátelsky a nekonfliktně - a to na vodní tvrzi bývá ne pravidlem, lébrž železným zákonem: blbové, prudiči a joudové se tam prostě nevyskytují.

Za to vše patří hradnímu pánovi, dr. Ottovi Seplovi i jeho mocnému bandu zvanému BBP - podzemní orchestr hold a neskonalý dík. ~ VIVAT!! 

Těšili jsme se. Už přípravy před začátkem ale začaly signalizovat něco neblahého: quasizvukař, zaskakující za toho opozdivšího se, napřed zapojoval basové kombo do linky snad čtvrt hodiny, nadto v nelidsky krkolomné pozici. Při návratu k pultu dal v uličce mezi židlemi takovou držku, že bylo s podivem, že to bylo bez následků. Inu - opilci mají víc štěstí než rozumu...

Jasno bylo, když dopadl za pult. Zvukovka se nekonala - žádná škoda, původní nastavení fungovalo a úvodní otvírák zněl kupodivu velmi zdařile. Jenže jaxe opilé hovado pomalu probíralo, úměrně tomu se zhoršoval zvuk. Nevím, jak v sále, ale od třetí písničky to na pódiu bylo čím dál horší. Neustálá zpětná vazba, hučení a jiné zvuky jak v parní mlátičce, kytara zcela ztratila konkrétní zvuk a vůkol se linul pouze zvukový bordel, šlapák pro jistotu do PA nešel vůbec :-(  Vrcholem zvukové popravy našeho setu byly mohutné erupce hukotu i zpětných vazeb v pauze před Elefantmannem - jenom kretén dokáže vygenerovat  takovou zvukovou zrůdnost ve chvíli, kdy kapela nevyluzuje jediný tón! Není divu, že jsme začínali snad na třetí pokus... a po skončení songu jsme se domlouvali, zda večer  neokořeníme vraždou!

Poté se zvuk začal značně vylepšovat = dorazil kmenový zvukař. Rozhozená kapela se už těžko mohla koncentrovat k plnému výkonu v obvyklém nasazení i kvalitě. ~ Osobně mohu potvrdit nebetyčný rozdíl mezi ozvučením pódia první a druhé kapely. Kromě TERRY jsem zaskakoval u Sladkého konce - a tam už zvuk byl v poho.

Poučení na závěr? Nádražka je velmi specifický prostor s publikem většinou velice vstřícným. Kvalita místních zvukařů však má propastné rozdíly (to už víme léta jak s TERROU, tak i s Umělou hmotou) a je to jako střelba na pohyblivý cíl v mlze. Jestliže je zvukař ready, koncerty tam mají výbornou atmosféru. Pokud ale "Tonmister" nemá svůj den a navíc se namaže jako ruský mužik, je nejlépe slézt z pódia a jít se vožrat taky!

Bye, McQ ¤