tcheichan pop-rock / Liberec

Deníček zoufalce:

               Začíná nový rok, já těším se na pokrok, první a druhý krok…

                                                 …a jsem zase zpátky…ach ty proklaté svátky!

               V lednu pravidelně klesám ke dnu.

                                                 Snažím se nabrat dech…ale ten škleb na rtech!

               V únoru snažím se do úmoru…změnit nastolený směr,

                                                 tu cestu plnou děr…

               Měsíc březen je pro mne zapovězen, prý nejlepší je zůstat doma…a vězněn…

Duben je měsícem nových zítřků, my však – ti dom vězněni –

                                  provázíme jej snůžkou nářků…

        V květnu všímám si květů a vyberu si jednu, jenom tu jednu a té ke kolenům

                                           padnu…tvrdý to pád!

        Června kéž by nebylo, iluzí těch mi ubylo…nejen, že stále sám, já kmán,

                                           ale ještě k tomu doufám…zbytečně…a k přízrakům se poutám.

        V červenci obracím se k růženci a má víra získává hloubku…

                                           …tak hlubinnou, že se v ní ztrácím, posléze růženec knězi vracím…

       Srpen je tu ročně jenom jednou – uvědomuji si – nebojácně útočím,

                                          snad své zkušenosti zúročím a směr otočím…slyším však: „Polib si!“

        V září to krásné babí léto depresi mi maří…a mně se zdá,

                                           že na chvíli se daří a slunce jenom pro mne září...

        A je tu říjen a já znovu ubíjen a míjen, opomíjen…

                                          …snad ze sebe ty předsudky jednou smyjem – HLAVNĚ ŽE ŽIJEM!!!

 V listopadu zapadán listy a zasněžen už místy sčítám ty v průběhu roku prošlé

               cesty a zjišťuji – rok prý měl jsem pestrý… "ZHASNI"…ale nespím, nesmím…

        V prosinci už totiž těším se na leden, na ten první den…

                         …nového roku, den proroků, den pokroku, mého prvního vydařeného kroku…

         00                                                 !!! NOVÝ ZAČÁTEK JE TU !!!

              V neděli jsem jako led…

              …v pondělí uschlý květ…

              …v úterý směje se mi celý svět…

              …středa je jako žert…

              …ve čtvrtek je těch dní už pět…

…dál nechce se mi počítat…ten toužebný osmý den mohl bych někomu (Jandovi)

                       vyčítat a ty špatné dny jen sčítat a naříkat…například…

… ale já raději deníček přestanu již psát. Chtěl jsem jen svým dnům dát opět řád.

                       Po přečtení těchto řádků snad nebudu mít důvod sám sobě se smát…

                                                             …Ha,ha…

 Úsměv – ale to je přece úspěch…ten chtěl jsem opět znát…mizérie se vzdát…

                                                      Vzpřímeně stát…Já PlagiáT

Krásný den! Ano, tak první výjezd za hranice "mé" pohádkové domoviny vyšel na výbornou! MUSIC FOR TIBET byl skvělý! Nádherný a obrovský salám ... eh ... sál; zvukař, díky kterému jsem byl konečně po třech polohluchých koncertech odehraných po jičínských pivnicích slyšet; krásná backstage s kopou chlapečků ... eh ... chlebíčků, VIP záchodkem a paní, co na nás pořád zvyšovala hlas ale přitom to všechno myslela hasky ... eh ... hezky; spousta muzikantských kamarádů z Kostelce, Náchoda, Hořic a PAKY a pár desítek přemilých diváků!

Pravda, lidí příšel Srstka ... eh ... přišla hrstka. Na druhou stranu se mi ještě po žádném koncertě nestalo, že by za mnou se slovy chvály přišlo tolik tváří (15 až 750 - dle toho, komu to budu vyprávět)! Obrovsky vám za to děkuji, vážím (95 kilo) si toho a posílám radostný pozdrav všem přítomným "rozmilům" do Hronova a okolí (P.S.: když při nejtišší pasáži v "Přivři oči" zavládlo v celém sále  hrobové ticho, měl jsem "husinu" až na nehtech)! Stejně tak se klaním hrdinnému pořadatelskému duu Jarda - Jarda, které to letos mělo více než těžké ... takto ale občas chutná (denní) chleba kulturních činelů ... eh ... činitelů, když si ho přesolíte ...

Tak. V dubnu mě čekají dozpívánky pěti písní na "První skicář", na který se můžete těšit v rozmezí třiceti dnů. Jedna kytara, jeden hlas a pět písní - ve složení Melta, Svitoryt, Slečna "Prokrastinace", Přivři oči a Hudub vykradl, slova opsal - nic víc, nic míň! A ano, v květnu hurá na jičínský zimní stadion, kde se v rámci sedmého ročníku MAJÁLESU vyskytnu s úderem druhé hodiny odpolední. Zatím ahoj ... a ... kuk:

Téda! To byl ale náramný sobotní večer! S Honzikem a s klukama z Pap´n´deklu od srdce děkujeme všem příchozím, kteří nám vytvořili překrásnou atmosféru! Úklon směrem ku:

Je mi vcelku jasné, že zvuk na můj a Honzův set byl tragický, avšak do příště na tom zkusíme zapracovat (prodám Čtyřlístky a z výdělku koupím elektroakustické bendžo). Každopádně, sladká třešnička večera v podobě červenokosteleckého Pap´n´deklu prosytila kouřem kontaminovaný vzduch u páně Hastrmana "skvělem" a mně nezbývá než před jejich dechberoucím výkonem smeknout! Děkuju kluci a za dva týdny opět na viděnou! Proč za dva týdny? Ptáte se? Protože:

Poprvé vyrazím za hranice své domoviny a to pak ke všemu ne na akci jen tak ledajakou, avšak na akci dosahující statusu "legendární"! Hola, hola, Tibet volá! Přítel Jarda, který mě nominoval do základní jedenáctky koncertního víkendu, mi přisoudil páteční "téměř prime - time", za což by mu kdejaký umělec poděkoval, já se však poděsil. Přijít po "řeznících" z B_side a Morokweng v půl deváté na podium Čapkova sálu s akustickou kytarou v ruce a desetikilovou nadváhou v obličeji, prsou a břiše, to bude lahoda! :-) Nervozitka proběhne (roste souměrně s věkem, divné, že?), ale právě o to víc se na celý víkend těším! Ano, přiznám to! Těším se dokonce jak malý "Darda"! V Hronově ahoj! :)