95.
Sedím na lavičce, kolem mne pastviny s koňmi. Smráká se, všechno se postupně schovává. Čekám, až vstoupím do tmy...
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
hovaduo folk-punk / Skalice nad Svitavou
Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
94.
...a kde je ta hudba, co jste nám slíbili?
93.
Přijde čas. Nezná možnost nepřicházení. Lusknutím osudu se se ozve ťuknutí přítomnosti. Nezbývá, než ji přijmout takovou jaká je...
92.
...a za lesem je louka, kde rozkvétá ticho a hluboký klid. Co všechno si však stavím před ten les?
91.
Ticho fialových mraků nad obzorem nad Rozsečí. Slyším kukačku,
jak boří jeho hradby. Mohu proniknout do pšeničného pole a vyvrátit osu souměrnosti, ale víno mi v tom brání. Na starou třešeň přiletěl kos a vydává svědectví dne. Nedokážu nic rozporovat, už nic jemného nesvedu...
90.
Domnívám se, že naše děti byly zrozeny pro jemnější svět...
89.
Únava na konci dne zaklíněná mezi obratli. Sekera větru zaseklá do mraků. Jakoby už nemělo nic být a přitom šeřík pořád kvete...
88.
Na starým nádraží uprostřed města, na prvním nástupišti směr vesmír, seděla malá holka, úplně sama. A za poslední prachy si koupila nanuk, i když věděla, že se to nesmí...
87.
Strach je těžký černý plášť. Nemohu se v něm rozběhnout. Nedokážu se dotknout rozbřesku, i když vím, že láska září jako tisíc sluncí, že tisíc sluncí září stejně jako láska...
86.
...a zelené pole ječmene a javory podél cesty a let volavky a... Vím, že to lze být v jedné vteřině vším, vím to, ale nedaří se mi v ní setrvat...
