Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
174.
Prší, a tak přeposílám zprávy po vodě. Čas dne byl naplněn tklivou melancholií červeného vína. A přesto křičíme: Hurá! Kocour se vrátil! Vyskočil po několika dnech z jámy ztracení. Jo, jo,ticho má hluboké dno...
173.
Ticho má hluboké dno. Láska modré nohy oblohy. Každý den chodí kolem, dozrává v plodech, v trávě...
Uklidňuje mě jistota, že úroda na nás počkala...
172.
Úroda na nás počkala, můžeme se dotýkat zázraků zahrady, cítit tu vůni bolavých zad a špinavých rukou. Snad nám nedojdou síly. Laskavé oči soumraku přivírají víčka, den voní od semínek kopru, ...
171.
Den voní od semínek kopru. Pokojná sladká vůně má dar jemného uklidnění. Mohu se bezpečně snažit vzpomenout si na to, co bylo... Všechno do sebe najednou zapadá, jsem doma... I když
- někdy mám pocit , že nejsem ten, který patří na tohle místo...
170.
Někdy mám pocit, že nejsem ten, který patří na tohle místo, ten co je odkryt ve správné roli. Vzpomínám na dědův obraz ze střední školy, na kterém zajíc drží v zubech jezevčíka... Nejsem si jistý, že jsem správným otcem, spíše se postupně stávám bolestí večera...
169.
Bolestí večera je astma soumraku. Tiká do umdlení. Bojím se tohoto času nadechnout, v místnosti troje hodiny a každé ukazují jiný čas. Pravda se hledá těžko. Přesto věřím, že na dolních pasekách je klid...
168.
Na dolních pasekách je klid. Tma je melodií tichou. Probouzí se možnost přijetí vlastního já. A přesto se strach nabízí jako píseň na přání. Je to vlastně souboj, souboj odlišných stran člověka. Na dolních pasekách je klid , snad jen v údolí tiché plavení potoka...
167.
Tiché plavení potoka. Poznávám vlastní hlas, jak rozmlouvá s kameny na dně. Je možné poznat něco krásnějšího? Kolem zámky kořenů starých olší. Co je v nich ukryto? A kde jsou vsechny ty dny...
166.
A kde jsou všechny ty dny? Kam zmizely? Jako by bylo možné na ně zapomenout. Nic z nich nezbylo. Jen stín prázdné láhve na lince...
166.
A kde jsou všechny ty dny? Kam zmizely? Jako by bylo možné na na zapomenout. Nic z nich nezbylo. Jen stín prázdné láhve na lince...
