25.
Tak bolestivé je hledět do bílého plátna a nevidět. Píchá to. Svírá to. Přesto nic nepřichází…
Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
25.
Tak bolestivé je hledět do bílého plátna a nevidět. Píchá to. Svírá to. Přesto nic nepřichází…
24.
Ulevilo se mi, když jsem si uvědomil, že mě dějiny zašlápnou do písku jako kuřák svůj vajgl...
23.
Trpělivá jako dravec na poli je noc, neboť ví, že se konce dne pokaždé dočká. Do zobáku cpe unavené životy...
22.
Tak přemýšlím, jestli to jsou dozvuky zimní únavy, a nebo už začíná ta jarní...
21.
Ach ne! Rozbily se mi moje růžové brýle...
20.
Až po sobě uklidím, tak snad se mi naskytne možnost vidět čistou podstatu. Kéž bych byl aspoň z části její součástí...
19.
Někdy mám sílu už jen to, aby za mne promlouval můj stín. V černošedé kontuře zbabělosti čeká na další mrak...
18.
... už nedokážu podpírat tíhu mraků, hlava mi praskne. Jarní sníh je klenbou zborcené odvahy. Jediný kdo prosakuje do sutin je strach. Neměla by to být láska?
17.
Kde to jsem? ...
16.
Nevím přesně čím jsem našu myčku zaujal, ale su to každopádně pokaždé já, po kom chce doplnit leštidlo.