kaldoh Muž / Praha

opakuju se, ve vyhledávání koncertů chybí filtr "jen mé oblíbené". Hodně mých oblíbených kapel krz takové problémy na Bandzonu zanevřelo a už sem koncerty  nedoplňují, to vám vyhovuje ?

Věděl by někdo a poradil?

Hudbu sbírám dodneska, rozsah žánrovej je velikej, nejen co poslouchám, ale taky co hraju. Plně souhlasím s Janem Burianem, že komerční hudba mě nezajímá, protože nerezonuju s těmi, kdo nepovažují své písničky za radost, která je k nezaplacení. Když si někdo mou písničku stáhne, protože ji chce poslouchat, mám z toho radost víc, než kdyby mi za ni dal dvacet korun.Písničky si stahuju, abych je mohl poslouchat offlajn, čili při chůzi za gribámi a cestování MHD i Loganem. Stahuju i ty písničky, kterým kapely zapomenuly kdovíproč dát souhlas se stažením. Je to jednoduché a v návodu k použití Mozzila Download Helper píší (anglicky), že stahování pro vlastní potřebu je plně legální.Takže kapely, které nedávají možnost stahnout, maj smůlu, když s mi to líbí, stáhnu.

Komerční hudební průmysl nejenom většině lidí zkazil vkus, horší je, že celé generaci potlačil potřebu vnímat naplno hudbu a umění vůbec. Potřebu se zúčastnit aktivně, hrát a zpívat, malovat, psát, vymýšlet a tvořit. Stejně jako nás doktoři cepují, že naše vlastní zdraví je něco, o čem nejen nemáme, ale ani nesmíme samostatně uvažovat - a současně bědují, že lidi chodí s každou blbostí zbytečně. Zrovna jsem přišel od očařky z povinné prohlídky v 60 letech, abych dál směl mít řidičák. Chápu obavu ze starších řidičů, jsou nebezpečnější než taxikáři, kteří vám klidně zablokují projetí, ale pán v klobouku ani neví, že dělá něco nebezpečného.
Ptal jsem se očařky na jednu technickou podrobnost přístroje, ale odbyla mě, že ona to pět let studovala, že se nemám snažit tomu rozumět. Já na to, že já jsem zase pět let studoval elektrotechniku a bez spolupráce techniků by takový přístroj vůbec nevzniknul. Typické u nás je, že moji praktickou dovednost řízení nikdo nezkoumal, jen dostanu papír, že vidím normálně.
To samé je se vztahem lidí k hudbě. Jestliže jsme cepováni, že to je něco, co musíme svěřit profíkům a bez školení to nesmíme dělat, můžeme si tak leda vybrat něco ke koupení z toho braku, co dělají a nijak nás to nemotivuje k aktivitě. Náš vztah k hudbě a vkus se ale tvoří v ranné pubertě. To ale nikdo nemá vlastní peníze, tak si kopíruje. Kdo má peníze a kupuje si brak, tomu brak nevadí. Jenže ani necítí nevkus, ale ani hudbu vůbec nepotřebuje. Ani ji neumí vnímat.
Tvrdím, že ve svých 60 letech jsem aktivní muzikant je díky tomu, že jsem od svých 15 kradl hudbu, která mě oslovovala, ale neměl jsem na ni peníze. Brak jsem krást nemusel, valil se na mě sám.