Tak jsem se překonal svou lenivost a po několika vyčerpajících dnech a buzeracích od Ondráše :-D (sorry, musel jsem to napsat) usedl k webu a že bych tedy zhodnotil nějak to naše středeční vystoupení.
On to byl týden opravdu velmi namáhavý a všicni jsme byli plni očekávání jako to v tu středu na tom velkém pódiu s Petrem Bendem bude probíhat. Avšak tady by platilo, kdo moc neočekává, bude míň zklamán.
Vše počalo již ve středu dopoledne, kdy se díky panu Oslanci zbrzdil celý průchod chystání věcí ze zkušebny a následného převozu do Hlučína.:-D Nevím Mikeš jestlis zachrápal, ale to i já bych během školního dne vstal aspoň v 11:-D. Trochu jsme ztratili
nepatrně času, ale jak jsme si později uvědomili, nebylo to nijak zvlášť rozhodující. Jeli jsme s rezervou, tak, že se stihnem ještě porozhlédnout po městě a někde se naobědvat. To ovšem neměli promáknuté pořadatelé toho hlučínského dne, kteří snad jakoby
si mysleli, že ten mikroskopický půlhodinový prostor, který nám původně přidělii, zvládneme využít i s dotaháním všech beden a bubnů na pódium a nazvučením se. Nakonec naše zvučení probíhalo během vystoupení mažoretek dole pod pódiem :-D. I tak čas
neúprosně běžel a my tak začli ne zcela dozvučení a ještě se svírajícím pocitem v hlavách, že hrát nakonec budem jen 20 min a musíme poskládat optimální playlist pro tak krátký vymezený prostor.
Náměstí během této druhé hodiny odpolední nebylo ani z desetiny zaplněno, kdo by to taky čekal v takovém čase, kdy spousta lidí sedí v práci a nebo ve škole a tak mě při životě a chuti k hraní držely aspoň tři dvanáctileté holky, které si mě natáčeli
během celého vystoupení na mobil:-D. Holky díky, byl to krásný pocit....(mohlo vám bejt víc :-D)
Dohráli jsme, vytočili se na podiu s Petrem B., sbalili igelitku s výslužkou ( pro přesnější informace v ní byly 3 horalky, zdobené perníčky a 3 úplně čisté modré hrnky s uchem) a odjeli autama zpět domů do Opavy.
Tolik tedy esej na téma "Středa a hraní se Superstar".
Mějte se Drazí ;-) !!!
Come and Play
M
