Charlie Straight pop-alternative / Třinec

Dneska jsem zaběhl 3000 m za 11:59,22, což není nic moc. Takže aby Running Up znělo opravdově, je prostě třeba trénovat. V poslední době jsme toho jako kapela zažili fúru. Byli jsme na "tour" v Čechách. Nejdřív v karlovarském klubu Rotes Berlin - Karlovy Vary jsou tak krásné, to Vám říkám! Ty velké starobylé domy a pohodová atmosféra lázní ještě v kombinaci se závodem kánojí fakt stojí za to. Následující den nás čekalo něco zcela jiného.   

V Ostrově u Tisé (či Ostrově u Děčína) nikdo z naší šesti-osobové výpravy nikdy předtím nebyl, o to víc nás překvapilo, že tam nebyl signál. Hráli jsme na Mistrovství ČR v boulderingu na skromném venkovním pódiu s překvapivě dobrým zvukem. Šla nám pára od pusy a na stoupající louce před pódiem část diváků stála a pohupovala se do rytmu. Ostatní se choulili ve spacácích nebo seděli u ohně o něco dále.

Potom, co jsme ráno vyšli ven z chaty, kam nás ubytovali, všichni horolezci polehávali všude kolem, snídali a v tichosti se vraceli domů, do malých a větších civilizovanějších měst. Do největší české metropole jsme měli namířeno i my. Praha! Skoro celou cestu jsem v autě poslouchal Dire Straits, tu písničku s "Romeo and Juliet", jak její akustickou cover verzi hráli The Killers v Abbey Road. Nářez! No a v Praze to všechno kromě zvukovky a vlastní přípravy na koncert 18.06. probíhalo pekelně rychle. Až jsme se najednou potili na pódiu při předposlední Bathroom Song. Písnička She´s A Good Swimmer uzavřela vcelku povedený koncert.

Co bude dál? Teď poslouchám Politik od Coldplay a mám hrozný hlad, "Give me real, don´z give me fake..." Teď budeme hodně cvičit a hrát, abychom na desce zněli podle našich představ. Těšíme se taky na nejbližší koncerty, kde by nejspíš mělo být hodně lidí! Tak zatím, Albert.  

Když asi tři traktory přestaly hnojit na přilehlých polích a my jsme se nebáli, že je budeme mít ve zpěvovýh stopách, nahráli jsme za jeden víkend Your House, Running Up a Nothing. Všechno se to událo docela rychle. Od středy jsme se postupně stěhovali do téměř holé místnosti obdelníkového půdorysu s plovoucí podlahou a výhledem na rozorané pole. Už ve čtvrtek jsme s Honzou vytírali mopem, načež jsme dostali strach, jestli se tou vrstvou vody parkety nezprohýbají, a tak jsme si sundali ponožky (já ještě i mikinu) a vytřeli naší novou zkušebnu do sucha.

Další dny jsme už vozili židle, koberce, stůl, skřínky, nástroje a matrace. Právě matrace jsme naložili do kufru auta na čerstvě natřený stůl a skřínku tak, že mi nazbývalo než vlézt pod ně na sklopená zadní sedadla a za jízdy držet nábytek za nohy, aby nevypadl. Bylo drsné sledovat bílé šipky na silnici a orientovat se čistě podle zatáček a děr. Nejzajímavější to bylo, když jsme se míjeli s kamionem, stejně to ale mělo hustou atmosféru, vážně! Johny ten den nějak dostal chuť na Pussycat Dolls a půjčil si jejich cédéčko od mojí sestry. Tak autem dunělo: "Don´t you wish your girlfriend was hot like me?! Don´t you wish your girlfriend was fun like me?!", a oba jsme docela dost cítili, jak jdou splodiny vznětového motoru skrze pootevřený kufr dovnitř k nám. Když jsme dojeli na místo a vyložili náklad, nejen, že jsme měli ruce od hnědé barvy, ale Honza, řidič, zjistil, že zapomněl klíče... Něco podobného se nám pak stalo i s Pavlem a Michalem, ale to už měl aspoň Pavel v kufru akordeón, na který se po dobu, co jsme čekali na klíče, dalo hrát. Byla to hrozná sranda!

Albert 

Byli jsme teď v pondělí v Praze. Setkali jsme se s lidma, se kterýma chceme spolupracovat a diskutovali o budoucnosti. Na našich nových stránkách si můžete přečíst naše cíle... Smělé, to jo, ale já mám teď nějak tak dobrý pocit. Dneska jsem po cestě z hudebky vymyslel další písničku, včera a předevčírem taky každý den jednu. Máme už skoro 30 věcí, ze kterých budeme vybírat na desku, tu chceme točit v srpnu 2007.

Místo školy hraju na kytaru a na klavír... A to mě baví! Albert