Zdar lidi,
pravidelný návštěvníci našeho profilu si zajisté všimli, že nepatříme mezi kapely se spisovatelským talentem. Reporty na naše koncerty se také nikde neobjevují, tudíž profil, až na upoutávky na chystané akce, zeje prázdnotou.
Včera jsem dostal mail od kamarádky, kterou zvu pravidelně na naše akce. Jana si udělala v sobotu 23.2 čas a přišla se podívat do Motorbaru (nejen) na naše vystoupení. Nedalo mi to a samozřejmě jsem jí
podrobil dotazům typu " a jak se Ti to líbilo?" Jana si dala s odpovědí na čas, ale o to víc stojí její odpověď za to. Níže si můžete přečíst dojmy nezávislého posluchače z našeho vystoupení. J.C.
Každej ví, že muzika dokáže změnit nebo ovlivnit mysl a celýho člověka. A přesně ten váš styl se u mě řadí k těm „protistresovejm“ (hmm…nejni to přesně ono, ale jinej
výraz mě nenapadá). Jednoduše, pokud má člověk vztek splín nebo bůh ví co ještě, tohle pomáhá. Syrovost, hutnost, tvrdost a rychlost… všechno dělá zázraky, spolu s tónama odplouvají i sebeagresivnější sklony (nebo třebas velkej smutek, cokoli), ale nejvíc
zabírá zpěv (nebo spíš řev)…ať už sou texty o čemkoli, víceméně si ho přivlastňuju. Funguje to jako projekce (od Freuda, akorát, že to nemá negativní a destruktivní účinky, všechno se to děje pouze a jen v mý hlavě- zní to možná jako magořina a ač se to
možná nezdá, občas moje fantazie dovede divy…). Asi nejsem jediná kdo to dělá, snad sem o tom slyšela mluvit i nějakýho psychologa.
Co mě zaujalo na první poslech (ať teď v Blasphemer nebo v minulosti v Elyseu), máš parádní hlas. Výraznej, silnej a…takovej řvací. Jediný, co mi trošku kazilo celkovej zážitek byly bicí, nebyly
moc výrazný a občas se až ztrácely…
Podle mě je to jako s literaturou…ti nejlepší spisovatelé taky nejsou pro davy. Hlavně když něčim vybočujou z předepsaný linie. Je to škoda, ale je to prostej fakt…a asi se to jen tak
nezmění. Ale i to je jejich určitý kouzlo. Je spousta lidí, který nejmaj rádi frmol a houfy lidí.
Je to jako síto, poznáš, kdo kam zapadá…nevim, stačí se zamyslet nad kvalitou a kvantitou.
Byli ste jak očistec, člověku je ze zažátku trochu blbě, přece jenom vztek, smutek, nepochopení atd…, kterej v sobě má…dokud je v hlavě, nemá žádný tvary, rytmy, nic…ale pak se najednou promítne do nějakýho řvanýho textu…a je to krapet děsivý…ale po
chvilce nevolnosti přichází pocit nedaleký euforii.
Je taky celkem zajímavý porovnání počtu hráčů a kvalita. Naběhli tam Pawnshop, samý mladý kucí…a bylo to nic… Pak tam naběhnou tři pomalu taťkové (mno…i když jo, teoreticky by
to šlo) a člověku se najednou otevřou oči dokořán a všechny smysly sou v pozoru…na někoho to funguje jak paralýza a přibije ho to ke zdi…v někom to probudí juchavý a hopsavý tendence…
A pár slov nakonec? Snad jen přání brzkého uzdravení šlach (Jose dostal zánět šlach a doufejme, že do příštího koncertu 15.3. na Blanici bude o.k. pozn. J.C.), nekonečný proud inspirace, dostatek nadšení a uspokojivou budoucnost...