B4 - Novinky | Bandzone.cz

B4 psychedelic-Lo-Fi / Nový Bor

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • Die Mitternachtsmaus
    Nezařazeno
  • Cesta zpátky (2013)
    Nezařazeno
  • Error in my Soul (2012 singl)
    Nezařazeno
  • Didaktik Nation (2011)
    Nezařazeno
  • Alkohol (2011)
    Nezařazeno
  • Avomet (2010)
    Nezařazeno
  • Mushrooms (2008)
    Nezařazeno
  • Phil song (2004)
    Nezařazeno
  • Words (2004)
    Nezařazeno
  • Swampeflora (2004)
    Nezařazeno
  • Fussbal (2002)
    Nezařazeno

Šumy a nálady z lesa i od Dunaje

Zvonění v uších Antonína Kocábka / Týden.cz, Neděle 4. 9. 2011

 

Někdo hledá v hudbě melodie, jiný důmyslný rytmus. Někoho zajímá chuť interpreta experimentovat a jiný dává přednost schopnosti předat náladu. A jsou i tací hudebníci, kteří rádi vše vyjmenované. A přesto mohou znít zcela rozdílně a k věci přistupovat po svém. Stačí je najít - že jich nebudou plné televize ani rozhlasové vlny asi nepřekvapí.

B4: Didaktik Nation Legendary Rock (Polí 5)
http://bandzone.cz/b4musicfortrees

Loňský rok byl pro improvizační seskupení B4 mimořádně plodný a zlomový. Po dlouhých letech existence o sobě dalo víc vědět vynikající nahrávkou Ringo Paul George John, a jak vidno z bookletu novinky, ještě stihlo na výjezdní nahrávací session  vytvořit základ pro letošního nástupce. A ten opět rozhodně není tuctovou či samoúčelnou exhibicí, ale sevřeným hudebním tvarem, kde nespoutaný experiment střídá lásku k tradičnímu, analogovému a zavedenými postupy charakteristickému hudebnímu řádu.

Novinka B4 poněkud nakynula.Tvůrčí přetlak vyústil ve dvojdiskové vydání. Základní nahrávku, u které se až nechce věřit, že vznikla na první pokus, orámovanou příznačně skladbami Vědecká I. a Vědecká II., doplňuje druhý disk, přesmyčkově pojmenovaný Antitank Kiddo Legendary Cork, s remixy těch samých skladeb. Dvě tváře téhož, jak poznamenávají tvůrci, jsou sice jen dva z mnoha způsobů, jak s materiálem bylo možno naložit, nicméně právě na nich je patrné, s jakou invencí a muzikantským talentem má posluchač tu čest.

Skutečnost, že trio (které tentokrát doplňuje hned několik hostů) má zálibu v dnes již historických analogových mašinkách a léta za přežité považovaných nástrojích, vlastně ani moc nehraje roli – je to jen jeden z dílů výsledné mozaiky. Ta představuje otevřenou mysl, která dovoluje na jedné straně nabídnou zcela konzervativní skladbu Grüss aus Löbau, jistě potěšící i v hluboké hudební minulosti setrvávajícího posluchače či melodicky milou Chanson de la Vengeance, a na druhé pro téhož posluchače zcela nestravitelné experimenty, hraničící s otevřeným zvukovým terrorismem.

B4 mají rádi retro.Tato poloha jde ještě dál na remixovém druhém disku. Rozsah od ambientního relaxu The space přes divoký rej zvuků v Cesta je dlouhá a čirých ruchů v Music For Trees, až k neubautenovskému industriálu Kosto laulu, představuje přesně to, před čím tradiční posluchač v lepším případě ohrne nos, v horším nechápavě a zděšeně prchá. Pro hledače nových cest, kteří jsou zároveň znechuceni elektronickými skládankami, vydávanými za progresi, jde však o zcela ojedinělou lahůdku.

B4 aktuálním dvojalbem dokazují svou silnou formu a potvrzují, že řazení předchozího alba k nejzajímavějším tuzemským titulům loňského roku, rozhodně nebylo náhodné. Takhle nápaditě si zároveň s vstřícnými melodiemi, promyšleným zvukem i  kombinací muzikantství s experimentem u nás zkrátka opravdu nikdo jiný nehraje.

Recenze HISvoice 4/2011


B4: Didaktik Nation Legendary Rock
Polí 5 (www.poli5.cz)
Stejně jako loňský úspěšný titul Ringo George Paul John (též Polí5) postavila
kapela B4 i nové dvojalbum na svých základních atributech, kterými jsou nekompro-
misní touha hrát vytrvale to své, sběratelské a experimentátorské zaujetí pro veš-
keré historické analogové hudební vybavení a v neposlední řadě také hra s výstavbou
hybných energických rytmů.
Tentokrát se hlavní trojice David Freudl (klávesové nástroje), Tomáš Procházka (baskytara, kytara, elektronika) a Leoš Kropáček (bicí) rozhodla svůj potenciál zhod-
notit dvěma odlišnými způsoby. Ze základního materiálu, který pro celý projekt
vznikl spontánně během pětidenního nahrávacího session, vzešla jednak kolekce
devíti kompozic navazujících v mnohém na sound loňského alba, ale také stejný
počet mnohem divočejších experimentálních kusů pro druhý oddíl pojmenovaný
Antitank Kiddo Legendary Cork. Již přesmyčka hlavního názvu naznačuje,
že druhý celek ve výsledku v podstatě samostatných skladeb vznikl dekonstrukcí
či dotvořením a remixem nahrávek z prvního disku, popřípadě jejich alternativních
záběrů.
K návratu k práci s analogovým vybavením v digitální době docházejí znovu a znovu různí hudebníci s různým stylovým zázemím. Je možné dlouze analyzovat všechny rozličné pohnutky, jež k tomu současné umělce vedou, faktem ale zůstává, že tvorbou B4 mohou být potěšeni fanoušci například jazzmanů á la Medeski Martin
& Wood, nebo hip-hopových Beastie Boys (především jejich instrumentálních alb)
či například hudebních experimentů ve fi lmech ze šedesátých a sedmdesátých let.
Tito všichni se ale mohou začít zamýšlet nad tím, zda jejich dosavadní idoly neznějí
vlastně nějak až příliš akademicky. I šlapající groovy a hezké melodické klávesové
fráze z té „hodnější“ první části dvojalba vyrůstají z temnějších noisově praskajících
a šumících vrstev, ať už dospějí k živě vybubnovanému breakbeatovému fi nále
skladby Alkohol, k zasněné Zimní s obstarožním bicím automatem Vermona,
nebo k francouzsky zpívané hitovce Chanson de la vengeance. Za upozornění
také rozhodně stojí oproti předešlému albu o dost bohatší, ale stále sympaticky
neokázalé aranže i náladově bohatší využití vokálů (hostuje například Markéta Brý-
lová či Pasi Mäkelä).
Druhý „remixový“ oddíl je pak psychedelickým spojením ještě většího množství vli-
vů, než by se očekávalo. Například v kompozici Boof Waff Schinken vycházejí-
cím ze základů Alkoholu se najednou objeví názvuky i nejstaršího blues a country
i třeba League Of Gentlemen Roberta Frippa. Na mnoha skladbách se podepsal
vliv třeba Captaina Beefhearta či Blixy Bargelda nejen v osobitých vokálech. Rytmy
nabírají jakýsi tribální rozměr, ruchové textury jsou pak už čistým rituálem s po-
tenciometry.
Musí se slyšet. Jedna z nejosobitějších domácích kapel je nyní po tvůrčí stránce
rozjetá možná nejvíce za svou zatím dvanáctiletou existenci.  
Jan Faix

Slastný šum rušiček přivál kapelu B4

 "Hypnagog“ v akci. David Freudl při vystoupení B4 

Slastný šum rušiček přivál kapelu B4

16. srpna 2011  13:55
Elektronické retro může někdy mluvit pádně o dnešku. Skupina B4 takhle modeluje na albu Didaktik Nation Legendary Rock ze včerejších motivů slibnou současnou zprávu.

Divadelní scéna hodí jednou za čas zdejší hudbě záchranný kruh - to platí od časů V+W až po skupinu Dva. Z podzemí se teď k širšímu ohlasu prodrala hudba zkušená, zralá -a hlavně v českém kontextu neotřelá. S kulturními kódy minulosti a otázkami ryze dnešními si pohrává B4: kapela z Prahy a Nového Boru, personálně propojená s divadly Buchty a loutky a Handa Gote.

Chceme-li hrát hru na asociace, pak hudba B4 připomíná: Ještěd, výlety rodiny Smolíkovy do budoucnosti, příručky pro radioamatéry, Profesionály, východoněmecké hodinky značky Ruhla, časopisy Věda a technika mládeži a Československá fotografie. V neposlední řadě připomene i "majorzemanovskou" skupinu Mimikry, jíž udělil Zdeněk Liška styl uspořádané parafráze na psychedelický sound.

A teď to přeložme do zprávy o zvuku. Tomáš Procházka, Luboš Kropáček a David Freudl se už před časem rozhodli používat v B4 jen historické nástroje. Ocitáme se tedy pocitem v 70. letech, které ovšem skrze "kosmické" efekty sní o budoucnosti. Slyšíme krautrockový tep, najazzlý taneční break beat, ale i klidný styl tehdejších (dutých, pro někoho půvabných) rozhlasových instrumentálek, implikujících pohodičku a idylu. Slyšíme ovšem i neodstranitelnou "chybu v systému", démony menších šumů a poruch, které člověk nedokázal vymýtit. Béčtyřka je tu pěstuje naschvál.

První poslechy, v nichž slyšíme dobře zvládnutý "starý styl" bojovat s erupcemi šumu, je u B4 omamný. Zdaleka to není jen inspirace současnou noisovou hudbou: posluchač s pamětí tu může cítit (tvůrčím způsobem přepracovaný) moment rušiček, které po léta zatínaly svůj šum do vysílání Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy a BBC. U B4 "vetřelci" někdy skladbu úplně rozleptají, jindy zvítězí "hezká hudba" a kapela bez ironie překvapí šansonem ve stylu Serge Gainsbourga.

Hudba k módní přehlídce z roku 1976 i 2014

B4 operuje na křižovatce, která nezní nijak nepřístupně. Má ráda taneční, breakbeatové bicí a varhany (připomenou se Medeski Martin & Wood), skrze efekty si prožívá i těsné sepětí s rockovou kytarou. Vrstvením zvuků a soundtrackovou atmosférou evidentně patří k ambientní hudbě. Zkušenější publikum za celou B4 ucítí promyšlené koncepční gesto: ale taneční hybnost a zvuk z ní dělá opak suchopárného konceptu.

Ta hudba by pěkně seděla k módní přehlídce z roku 1976, ale možná také 2014. B4 ovšem zatím nedokážou hrát pádný, stručný tvar z alb na živo: na koncertech spíš volně a pokusně jamují. Kéž se to změní, stálo by to za to. Kdyby Béčtyřku někdo vyvezl na zahraniční festivaly, jistě by ji tam přijali jako svérázného českého zástupce dnešní "hypnagogie", tedy umělečtějšího retra: snivého, transformujícího rozpomínání na styly a zvuky minulých dekád.

Taky by však zjistili, že B4 je daleko od napodobování západních hvězd. Kromě socialistické elektroniky sem třeba proznívá i Procházkova záliba v syrovém blues, jak je hrají Afričané či staří tuláci na vlastnoručně stlučené nástroje.

To už se pak ocitáme ne ve starém rádiu, ale na smetišti dějin, tak trochu po generálním výpadku energie, kde si musíme vystačit s harampádím z nejbližšího smetiště a vlastním umem. Přes Tomáše Procházku má Béčtyřka otevřenou vazbu k divadlu Handa Gote, které v červnu podniklo (spolu s umělcem Milošem Šejnem) čtyřiadvacetihodinové "kempování" na piazzettě Národního divadla.

Vyráběly se pazourky, vařilo se, na konve se odtroubila každá celá, taky se improvizovaně koncertovalo. Záznam z rituálně laděné performance byl publikovaný na webovém Soundcloud: je to bez nadsázky silná hudba, formovaná i nepohodlím noci na dlažbě.

Pokud dnes někdo navazuje na starý československý underground, a to hlavně duchem "nepřijetí podmínek" a pozorné nezávislosti, pak jsou to spojené nádoby Handa Gote a B4.

Předchozí album, nazvané citátem z Gottovy písně Ringo George Paul John (2010), bylo možná kompaktnější: novinka Didaktik Nation Legendary Rock má v sobě ale zas o špetku víc líbivosti, což není na škodu. Béčtyřka může být nejpodstatnější českou kapelou nadcházející éry, právě nové časy jí však neusnadňují pozici.

Dřív se nastupující kapely mohly opřít o propagaci labelů typu Indies. Dnes však všechno ustoupilo na nenápadnější úroveň: firma Polí5 má dobré jméno, ale žádnou mediální sílu. Sami muzikanti se navíc mnohdy tváří, jako by vyznávali taktiku výtvarné skupiny "skálovské" B. K. S. (Bude konec světa): ta si pěstuje nikoli propagaci, ale "oddělení pro utajení"...

Rozhlédneme-li se po dnešní scéně, najdeme dost "nových" kapel tvořených čtyřicátníky, kteří až nyní našli způsob, jak cosi vyslovit jedinečně. Aktivnější publikum by si nemělo B4 (a rovnou dodejme i Handa Gote) nechat ujít. Od nástupu "divadelních" kapel MIDI LIDI a Dva se na české scéně nic lepšího nepřihodilo.

B4: Didaktik Nation Legendary Rock
Polí5, 2011

 

http://www.lidovky.cz/slastny-sum-rusicek-prival-kapelu-b4-d7h-/ln_kultura.asp?c=A110816_135534_ln_kultura_spa