Vyšel z domu. Zjistil, že jako vždy zapomněl doma hodinky, tak se otočil na podpatku o 360 stupňů a se stále se točící hlavou šel omylem dál. V dáli hodinky samozřejmě nebyly, tak se vrátil do domu, jak původně plánoval. V domu hodinky nebyly kupodivu.
Pak si uvědomil, že zapomněl, že vlastně neví, jestli hodinky vůbec má. Praštil se dlaní do čela v domnění, že zapomněl, že ví, že ne, z čela vystříklo neštědro kapek potu a On vyšel z domu směrem odvnitř ulice do.
Po kvazi patnácti stech metrech narazil na branku, za níž vedla cesta prašanem sněhu nechvalně obsypaná. Nečinilo mu potíž branku otevřít a protože chtěl, potíž si neučinil. Za brankou obešel spícího draka, v listopadu ho pani
domácí Hatlmajcová nechává spát u boudy na dvorku, aby nepožíral jedlé kaštany z nejedlého sporáku a vešel do zkušebny. Tam už se ostatní bedlivě rozcvičovali na hudební nástroje, zejména na křišťálovou brumli a tenorfamfrnoch.
Když po dvou dnech docvičili, přišel čtvrtek. Na uvítanou dostal půlku chleba s celou solí a dvojnásobkem zeleninové polévky, protože čtvrtek nejradši pojídá své násobky, pokud možno v geometrické posloupnosti, jak praví kulinářské šestnáctero
pana PůlReicha. Čtvrtek zahleděl skelným pohledem skrz přízemní luxfery a v nábožném obložení zvolal: "V Bratislavu jedouc musíte, tam nástroje rozdělejte a tudli dudli tralalá zahrejete." Čtvrtku, čtvrtce ani čtvrti se jak známo neodmlouvá, a tak chlapci
vzali pytlík instatních "Kapelních cajků v prášku", pomalovarnou konvici, nasedli na zastřešený klimatizovaný létající šicí stroj, model s přítlačnými křídly u závlačky, sacímy ventily pod výměníkem jehel, nastavili šicí mód na Bratislavu křížkovým
stehem, vznesli se a elá trrrrr - vyšili si to do sešívané dáli.
Když míjeli obrácený stůl bratislavského hradu, ukáplo jim na druhé hodině odpolední pár tónů se slovní omáčkou do střešní tlamy místního rádia FM. Budova rozhlasu si říhla a éterem města zazněly tři písně a pozvánka na večerní koncert. V bratislavském
KC Dunaji dosedli akorát včas, docházela jim totiž nit a v předTatří se vznáší špulkové pumpy v přílišné dálce od sebe. Přišel místní švec a než by řekl sám sebe, banda vyrazila do zdejší nalévárny napustit pomalovarnou konvici a připravila si instantní
"Cajky". Po zalití a nabobtnaní byla skupina připravena spustit.
Chlapci se v KC Dunaji spustili úderem hodinové ručičky do luminiscenční čárky označující osmou večerní na budíku z roku 1987, nejistě spočinulém na kašírovaném kabinetu stojícím hned
vedle karmínového divanu, na němž třeskutě chropil spící předák rychlebské junácké obce. Udeřená luminiscenční čárka se urazila a uražená šla trucovat ke dvěma hodinám odpoledne, kam to měla nejdál. Než tam došla, měl již hudební spolek půl produkce za
sebou, čárka šla totiž velmi pomalu, konkrétně rychlostí světla násobenou Planckovou konstantou umocněno a oslabeno na pí půl, tedy na p nebo í, podle preference čtenářovy oblíbené půlky Ludolfova čísla.
Konečně hurózním jásotem završený koncert si říkal o pokračování, a tak se strojvůdce šicího vehiklu Šéfšič (titulován díky svým značně vyvinutým schopnostem kompaktního uskladnění hudebního aparátu jako Velitel tetrisové brigády) jal namotávat další
špulku na cestu, neboť pátečním cílem byl všelidovým hlasováním všech členů „Komise pro výběr koncertu pro příští den“ vybrán Prešov.
Páteční let ku Prešovu proběhl až na tajfun, Eliášovy ohně na hrotech jehel a námrazu v oblasti rozrážečů křivoletného ptactva celkem modře. Za Vysokou Fatrou řádil fičák, barometr tedy nařídil sestoupit do nižších poloh a chlapci poslušně začli
jódlovat o kvartu níž.
U neonového nápisu Christiania osádka věděla, že se cesta vydařila a nadzvedlá šlápota strojvůdce Šéfšiče zpomalila cvrkot jehličkového úderníku. Další pytlík Cajků, zalít vodou z pomalovarky a rokenrol prešovským vlkům mohl započít. Těsně před
zahájením výstupu předstoupil k úděsu místních alfanumerických znaků Čas, nasadil si rudou kutnu a z přísedících cifer vybral třesoucí se devítku. Mohutným machem sekery rozetnuv vedví nebohé lichočíslo odstartoval hudební estrádu. Dal tak
vzniknout hynoucí legendě o koncertě Zrní v půl deváté v Prešovské Christianii.
Následující události se udály v takovém shonu, že stenograf místního obdeníku stihl zaznamenat pouze toto:
„KAPELA DOHRÁLA STOP CIFRY UTEKLY STOP LIDÉ ŠÍLÍ VLCI NAŽRÁNI KOZY CELÉ STOP KOMISE PRO VÝBĚR KONCERTU PRO PŘÍŠTÍ DEN ODSOUZENA K DEFENESTRACI ZFANATIZOVANÝM DAVEM STOP OKNA NENALEZENA STOP KOMISE OMILOSTNĚNA K FENESTRACI DEFANATIZOVANÝM DAVEM
STOP KOMISE NAŘIZUJE URYCHLENÝ ÚLET DOMU SE ZASTÁVKOU V TRENČÍNĚ STOP KOZY OBĚTOVÁNY PRO ZDÁRNÝ LET STOP ČAS SE ROZPLYNUL STOP“
Plavci na šicím stroji tedy měli jasný úkol. Brzy zrána v ruinách Christianie sebrali cajky, špulky a dehydrující aparát a vyšili směrem k trenčínskému hradu. Malá zástavka na obroušení zrezlého člunku u špulkové pumpy, ani roztřepenost
momentálně hnědé příze neohrozila let, kozy tedy nezemřely zbytečně.
Když se pod nohama skupiny zjevil plivající vodník, úleva zalila výletníky příznivým blahem na těle i na duchu. Kolmo doseda komínem v trenčianský klub Lúč, odvedli chlapci,
stále ještě mokří od příznivého blaha, svou dechberoucí povinnost opětovným úderem stále ještě trucující osmé.
Když přišlo ráno, byla už prospaná noc mírně opuchlá. Ráno podalo noci ruku a ta groteskně znavenou chůzí odešla do tmy. Skupinka opustila noclehárnu, odebrala se do denstojárny, odkud konečným způsobem vyletěla vstříc rodišti svému. Celní
prohlídka proběhla celkem a celek to ani moc nebolelo, ba naopak, díra zvící vesmíru v jeho útrobách poskytovala celku příjemný přísun zdravého sunu.
Po přistání doma se všeci rozutekli a zapomněli, takže se nic nestalo…
…ovšem nikdo netušil, že kus od zkušebny splynul Čas, zašklebil se šklebem hyperprostorového šaška, luskl prsty a zjevili se u Něj doma hodinky, na které přece jen opravdu zapomněl a na kterých stálo velkými písmeny:
TEĎ
---
A tak nás tedy v následujících dnech čeká:
Ve čtvrtek rozhovor v rádiu FM od dvou hodin, koncert v bratislavském KC Dunaj od osmi hodin s volným vstupem(!), v pátek hraní v prešovské Christianii
v půl devaté a sobotní vystoupení v trenčínském klubu Lúč v 8 hodin.
Nezapomeňte si zajistit lístky na pražský koncert 21. prosince do pražského kostela sv. Šimona a Judy, kde zahrajem s Václavem Koubkem, vstupenky mizí velmi rychle. (lístky můžete
sehnat na Ticketpro nebo v pražské kavárně Unijazz).
Hoj,
On
Těšíme se na vás, užijte si nový klip Tmou
Youtube Video 4ORrKmVJAVE
