Z davu alternative-rock / Rakovník

Na finále soutěže Šiba Music Chance jsme se dost těšili. Černošický Club Kino má totiž skvělý interiér a zvuk, není to daleko – a ještě tam týž večer hrála taky Zima. Měli jsme trošku obavy z dopravy. Byť bez Václava, který si s námi odpoledne zahrál naposled před odjezdem do Švédska, bylo nám těžké nacpat se i s plnou baterkou bicích do dvou vozů. To nakonec vyřešil Martin, sehnav vůz třetí. Několik desítek minut před odjezdem ještě nadýchal 0,2 ‰.

„Vy se toho nějak bojíte, vy jste něco pil?“ ptal se ho policista hned na vršku za Rakovníkem u obludné novostavby Tesca. Martin přemýšlel o falešném vzduchu a tré prdelí ve voze cvakalo jako Helenka s Jiřím v okovaných botkách na estrádě. Poctivý guláš podávaný v zákulisí oslav a oupěnlivé modlitby udělaly své: směli jsme jet dál. Jiný vůz mezitím stačil vyzvednout Petrovo děvče a marně popátrat v Pecínově po Leošových kalhotách (jak tam o ně přišel, na to se ovšem ptejte jeho).

Do Černošic jsme dorazili ve chvíli, kdy dohrála Klika (co je to mít Kliku, hledejte v březnových reportech) a kluci ze Zimy se právě chystali nosit cajky na pódium. (Čtvrtý finalista, kapela Zylwar z Brna nedorazila "ze zdravotních důvodů našeho kytaristy Vládi".) Při zvukové zkoušce kluci docela bojovali, odposlechy je zlobily i potom při vystoupení. Na sále to ovšem prakticky nebylo znát, celá ta mašina je dobře naolejovaná a šlape.

Zima

Ondřej a šikovný zvukař. Další foto (smíchané s pátečním Dvorkem a sobotním Ra náměstím) u Šmidry výhledově pak u Štefika a snad i u Ájy.

Svůj čtyřicetiminutový setík vyplněný především songy se zapracovanými bicími nástroji, aby si to Ondřej užil, jsme odehráli ve velké pohodě. Jsme prostě rozehraní. A přece nás překvapilo, když porota soutěže přišla s tím, že tentokrát jsme první. Dostali jsme tři tisíce na futrály na nástroje či aparaturu – a teď nevíme co s nimi. Co jsme ale vyhráli především: účast na festivalu Bigbeatové dunění 11. července v Černošicích. Takže si týden před COOMBALEM vyzkoušíme pořádné open-air pódium.

Další report z akce u Zimy. Zdaliž jsem já strážným bratra svého? jak říká Kain...

V pátek hrajeme v Hořesedlích, v sobotu v Třeboni. Těšíme se na vás.

 -g-

... že vařili pivo už v pravěku. Oslavy královského města Rakovník a 555 let rakovnického pivovaru na rakovnickém náměstí. Davy piva, bazény lidí.

V Rakovníku a jeho pivovaru se rozhodli, že ještě nemáme pořádnou alkoholovou veselici pro prostý lid, jak jsou teď po celém Česku populární. Jednak si myslím, že na chudý lid musí být spíš přísnost, jednak třeba žatecké dočesné (abychom nechodili daleko) se ta naše legrace ještě dlouho ani nepřiblíží na dohled – ale nehraj tam. A pro kapelu to bylo nakonec úplně super.

Brutus, který hrál svoji hodinku před námi, přitáhl lidi k pódiu, ale soutěž v pití piva, která probíhala během přestavby, je zas trošku zchladila. Takže jsme to do nich začali sázet, když byli zhruba v nejlepším rozpoložení. K němu samozřejmě přispělo i pivo, točené všade v hojné míře. Popravdě: lidé nebyli rozptylováni, jak to na takových akcích bývá, celou řadou atrakcí a stánků a vuřtů a pečených žebírek, buď mohli jít domů, nebo stát před pódiem a) jenom tak, b) ve frontě na pivo.

Nejsem dobrý počtář, ale věřil bych, kdyby někdo řekl, že tohle odpoledne jsme hráli před víc lidmi než za všechny kšefty, co Z davu doposavád odehráli. Chtěl jsem vás potěšit fotografií a článkem z Rakovnického deníku, jehož redakce disponuje celou řadou pronikavých mozků a báječných stylistů. Bohužel, od soboty: "Bližší informace pro vás zjišťujeme." Chachacha. Rádi poskytneme.

-g-

V pátek 19. června jsme zavrzali na letošním Dvorku. Netuším kolik let přesně se tenhle festival, pořádaný novostrašeckou zuškou, dělá, ale je to už slušná řádka.

Při ranní vizuální a pokožkové rekognoskaci aktuálního stavu počasí nám asi všem vytanul na mysli jeden z předchozích ročníků open-air akce na dvorku za zuškou – tehdy jsme nevystupovali pro hustý déšť. Letos ovšem pořadatelé včas zaveleli k přesunu do pecínovské hospody Na Růžku, v jejímžto milém, avšak akusticky nepříliš příznivém sále to pak všechno mohlo dobře dopadnout.

Vystoupili jsme druzí po Anče, Kubo, hajnej bandu, a to v undergroundovější podobě: bez sličné zpěvačky a sličného bubeníka. Od trumpety Honza a Petr se saxíkem se taky krapítko šetřili, poněvadž potřebovali pevnou ruku a ostrý zrak na kapelu následující, jazzrockovou smečku NS band, vedenou dávným přítelem Zdenkem Frolíkem. Tam totiž tvořili část asi sedmihlavého dechového draka.

Šmidra a Šupla oporou dechového draka.

Po NS Bandu čekalo publikum na Vivien’s Shadow a Cinka a Teje, část kapely odjela s vLáďou k domovu, část zůstala až do koncertu konce, dokola melouc že to bylo dobrý. Přesto ale zaznamenány i dílčí ztráty: Venda pohřešil svetr, Leoš kalhoty. Kalhoty vzal ďas, svetr vLáďa, Václav mu ho nechal ve voze. Ale ti dva už se před Václavovým dalším odjezdem do Švédska neviděli...

-g-