ROZTANČENÝ ŠANTÁN (pivo, pot a slzy)
Jo jo, je to tak. V pátek jsme se takhle navečer vypravili na jednu z nejkratších štací v naší předlouhé historii. Jeli jsme do Slaného, protože Sladké neznáme, a navíc nás tam nikdo nepozval. Na druhou stranu, některé sladké likéry jsou lepší než slaný grog, ale není jich moc.
Do poměrně exkluzivního sálu Šantán při hospodě Na Střelnici nás pozvala místní skupina Kujooni, která večer uzavírala... ale popořadě. Řídil jsem! Do háje – poloviční zábava a dvojnásobná útrata. Kdo by řekl, že nealko je tak drahé? I když vlastně právě proto vám mohu zprostředkovat, na rozdíl od jiných členů kapely (s výjimkou Martina, který řídil starou fordku), nezkreslené obrazy toho osudného večera.
On zase tak osudný nebyl, a co vím, tak ani ostudný, takže poměrně výjimečný ano. Před postupně se zaplňujícím sálem začínala skupina PaaPaa Plankton. A věru pěkně to hoši rozjížděli, až dojeli do bodu, kdy jsme začínali my. Střídání stráží poněkud vyděsilo místního šikovného zvukaře, žádný zásadní problém se zvukem se však nekonal, protože, jak už jsem řekl, byl to šikovný muž. Hráli jsme si pěkně svůj setík, a kdyby mi Gabriel nedal starý playlist, možná bych ani nepopletl pořadí. Vtipné chvilky byly posléze vystřídány poctivým výkonem, který již plný sál vnímal za současného popíjení kvalitního plzeňského. S houstnoucí atmosférou začínal chybět vzduch, zpocená těla zatím mokřila umakartové desky stolů a cigaretový (?) dým dojímal leckoho k slzám.
Po nás nastoupili Kujooni a byl to takový zážitek, že nikdo z davu ani Z davu nechtěl odejet domů. Je fakt, že ta cháska sebraná ze všech koutů nejrůznějších galaxií nechce do kanafasu nikdy a raději kalí (nebo možná popouští?) svoje charaktery v nejrůznějších nápojích. Když jsem opouštěl Šantán, všechno okolo mě bylo blizoučko bodu varu. Sál jako by nabýval na objemu a dobře sešité švy budovy musely dokazovat svoji pevnost. Když se otevřely dveře, ozvalo se zasyčení a do mrazivé noci unikaly oblaky páry jak z papéňáku. Přetlak mě vykopl velkým obloukem k omrzlému vozidlu a duší ještě v tančírně, jel jsem osamocený směrem k Rakovníku. Cestou po Highway to Hell...
