Z davu alternative-rock / Rakovník

Zvednul jsem se, že jdu dom. Po koncertě bylo uklizíno, nástroje ve zkušebně, nikde nic nezbylo a už byly nějaký hodiny. U výčepu jsme měli poměrně rozlehlej lístek, tak že zapravím svůj kus. Někdo mě předběh. — Platím všechny sodovky. — Zaplacený. — Měl jsem čaj. — Zaplacený. — Měl jsem slivovici. — Zaplacený. — Aha, tak jo, tak dobrou. – Tak počkej, řikal si, že si měl čaj. — Jo, ale co počítáš? řikáš, že to někdo zaplatil. — Jo, ale abych ti to vykompenzoval. — Jak vykompenzoval? — No, tak někdo za tebe zaplatil, seděl jsi, bavil ses, tak bys měl taky něco zaplatit.

Atd.

Srážka s vyšší spravedlností.

Chodíváme na Zátku občas ze zkoušky, tak Zdeňka znám a vím, že jako výčepní má svoje mouchy. Takže si vždycky hlídám, co si dám, abych ho nepřiváděl do rozpaků. A dělám různý jiný opatření. Sčítám a násobím s ním, protože vím, jak perná chvilka to pro něj bejvá. Když je v lokále víc než deset lidí, jdu si radši k pultu, než bych čekal. A tak.

Někdy ale můžeš udělat všechna opatření – a stejně tě něčím zaskočí.

A tak je to se vším. S celým koncertem to tak bylo.

Nic jsme neodflákli. Lepič nalepil plakáty, jak měl, a byly vidět. Kluci je vecpali do výkladu kdekterého obchodu. Veškerá místní tlač přinesla zprávu o koncertě. Fejsbúčky byly do ruda rozpálený. Hospoda zavezla pivo. Počasí si strčilo hurikán za klobouk. Holky u vstupu se usmívaly. Hráli jsme jak o život. Kolektivní halucinace hrála jak o život, i když oslabená o celou čtvrtinu. Elza za mixpultem se překonával. A stejně to všecko nebylo docela platný. Přišla nějaká vyšší spravedlnost s logikou výčepáka Zdeňka.

Že bys neměnil

Tak jsme například šoupali termínem. Původně jsme rakovnický hraní plánovali na Velkej pátek, ale místní kulturák nasadil velekoncert Vypsaný fixy. Tak jsme se o den šoupli. A bumsho: Manoni si udělali s Mara Jade hraní ve zkušebně, bejsbolisti si vymysleli ples – a rázem jsme mohli škrtnout pár duší. Přičti velikonoční výjezdy a ty, který se ukojili kulturníma akcema ve čtvrtek a pátek… a máš návštěvnost podmíráka.

Nejseš ale rybář, zpátky se nic hodit nedá, víš, že to musí bejt aspoň na sto procent, i kdyby těch lidí přišlo pět. A tak to tam namydlíš a těch pětatřicet návštěvníků ti udělá spokojenej kotel, že bys to za pět set studenejch čumáků a plnou kasu neměnil, no ne? Ono se to samo nějak vykompenzuje.

Devět hvězdiček z desíti

Příští hraní je v půlce dubna, máme tam takovou koncertní vybouleninu: čtvrtek 14. Praha s No Codes Future, sobota 16. Most po letech se Zdarrama a v úterý 19. plzeňskej Anděl s Těma syčákama. Takže dobrý.

-g-

Jestli máte za to, že Kladno dalo světu koks, ocel, Zrní a víc už nic, mejlíte se. Kolektivní halucinace! Budiž to dokázáno v sobotu na Zátce. Začátek je v sedum, prej je zlá sousedka, která hlídá desátou hodinu. Neúplatná.

A teď ohlídnutí za pátečním Ústím. 

Kluci z Točílas slibovali v Činoheráku party jako prase. A asi to tak bylo.

• Ještě než jsme začali hrát, vyšel před barák chlapík, že už viděl dost, a jestli mu nemůžem zavolat taxi..
• Zasloužilý rocker s fousem po pás švihal foťákem o stůl a o podlahu, dokud ho nerozšlehal na kousky. Možná byl původně nasranej, ale demolice v něm probudila jakousi brutální něhu. .
• Kamarádka Káťa přivedla kamarádku Káťu. V pauze na výměnu kapel ji zase odvedla. „Káťa má poblitou bundu, tak už dem.“
• A další.

Točílas v akci: Dan + Kalda + fanynky

Afterparty asi byla taky výživná, původně jsem ostatně chtěl vytrvat do rána, neboť s basistou tělesa Točílas máme jistou družbu již od základní školy. Ale nakonec jsem tam nechtěl prskat pražský bacily a nočním rychlíkem jsem s Peťou zas valil do Práglu.

- g -

13. března 2016, na dálnici cestou z hraní na závěr divadelní přehlídky Valašské křoví ve Slavičíně

Milej Martine,

škoda, že jste s trombónem musili zůstat doma, všichni se po tobě v tom Slavičíně ptali.

Teda nevím, jestli úplně všichni, někdo asi taky ne; já standardně z toho pódia až tak nevidím, ale bylo to ze sálu slyšet. Vlastně to bylo první, co jsme slyšeli, než jsme se pustili do vykládky.

Stará fordka je proměněná ve spací vůz, sama se taky teprv probouzí, v těch kopcích kolem Slavičína do sebe kilometry tlačila jen silou vůle, jak soutěžící v pojídání knedlíků v souboji o první místo.

Ta cesta byla dlouhá. A to jsme vlastně teprve kousek za půlkou, když jsme před chvíli vyrazili.

Včera by sis byl užil to velký pódium. I publikum mělo dost místa, pár desítek lidí sice bylo, ale ta sokolka je přece jenom – tělo tuž, vlasti služ – stavěná na víc cvičenců, navíc se počítá s tím, že musí mít víc místa na hmity a kmihy. Navíc jich s pokročilou hodinou ubejvalo. Měli jsme začít v jedenáct, ale divadelníci nechvátali, takže o půlnoci jsme nato vlítli; končilo se o půl druhý.

Těsně po hře

V repertoáru byly i novinky, střihli jsme tam Nepravou dceru a úplně prvně Kola stroje, docela to sedlo.

Pak impregnace trnkovicí v Pekle pod pódiem, krátkej spánek na balkóně. No a teď ten spací vůz.

Vzal jsem ti do archivu setlist a nějakej plakát.

Tak se měj a za tejden v Ústí počítáme zase i s trombónobotem. Základní info o hraní v Činoheráku v Ústí s Točílasem je asi tady, podrobnosti o nakládání a cestě standardně u Nezbeďáka.

Čau

Gabriel

P. S.: Ještě přilepíme pár fotek, až se uschopní někdo, kdo nějaký má.