V nohách máme dvakrát mill*
V pátek jsme hráli ve Mlejně
Mělo to světlé momenty. A mělo to i momenty temné. To když se v sále rozsvítilo – a bylo vidět, kolik lidí přišlo. Kromě jiného to jistě lze přičíst i tomu, že klub Mlejn se rekonstruuje a svoji činnost
přesunul do náhradních prostor. Ty jsou sice dobře vybavené, ale najít to bez bloudění a obstrukcí je nemožné. Nehledě na to, že normálně je Mlejn vedle metra, kdežto tohle je fakt docela zašitá destinace.
Před námi to vybalili kluci z The Inch. Poprvé po letech, poprvé s novým zpěvákem a kytaristou Ríšou Kadeřábkem. Pro mě to zvlášť v první půlce byl opravdu zážitek. Po půli se
přece jenom projevila únava z hraní do prázdného sálu. To dá rozum, vždycky je lepší, když dáváš nějakou energii z pódia, dostávat taky z hlediště nějakou zpátky. A na to bohužel úzký kroužek přišedších příznivců nemohl stačit. I tak ale
díky jim, respect... a co se tak ještě příhodně říkává.
My jsme koncert hráli opět bez Václava, který kácí Švédsko, bez Martina, který kojí děcko, a bez Aleny, která doléčovala hlasové indispozice. Za ní naštěstí obětavě zaskočila Baaara, tak jsme
aspoň nebyli takoví suchaři jako v Ostravě.
Zleva: Ríša, Michal (ten dělal futrál našich posledních dvou desek, ke stažení jsou i s futrálem hned vedle), Honza, Martin,
Baaara.
Fotky dělala Štefi, najdete je na jejím rajčeti. Štěpánka fotila dokonce i v daleké Ostravě, sakra díky. Tady to je. Foto ze Mlejna pořídil i Petr, jeho rajče.
V sobotu jsme hráli v Dolskym mlejně na Zákolanskym potoce kousek od Okoře
Na jednu stranu musím přiznat, že část kapely zažila kulturní šok. Měl jsem z toho pocit, jako by každou chvíli měly přijet antony, že za chviličku začne hon na máničky. Na stranu druhou je třeba taky
povědět, že se nám dostalo milého přijetí, všeobecné péče i milých ohlasů od poměrně početného posluchačstva.
Ája už zase zpívala jako o život. Rodičovské povinnosti Martinovy i Vencovo tříkorunkové angažmá přišly tentokráte výjimečně vhod. Martin, i když už má nějaké zkušenosti z Nepálu, by možná ten kulturní šok nerozchodil. Václav by naopak
nikdy neodjel.
Za Václava se obětavě několik posluchačů snažilo zaskakovat na přítomné mohutné sady všelijakých perkusí. Pravda, rytmicky to celé kopalo ještě víc než vždycky, ale vlastně to taky byla prdel.
Brka, dva spoluhráči, mlejn.
Kdoví, třeba jednou budeme mít bubeníka, který se plést nenechá... a stejně bude hrát tak nahlas, že ani neuslyší. Ale nechtěl bych to zakřiknout, proto budu ještě chvíli mlčet.
- g -
*Mill (angl.) – mlýn.