Petr vyhrabal staré zápisky o starých koncertech a poslal mi je mejlem. Byla to velká sranda.
Dneska už takovou srandu psát asi neumím. Ale po dalších patnácti letech, to už budu suchar, že se Kalahári zastydí, určitě ocením i letošní kroniku. Jen ji nezanedbávat, že jo.
Byli jsme v srpnu na kolešovické dočesné. Říkají jí RockChmele. Večer před akcí jsem potkal Zdeňka z kapely Zima. Říkal, že to jede zvučit, že už tam jezdí pár let, a přidal pár břitkých předpovědí. Vyplnily se skoro všecky.
Co ale nemohl tušit... Později jsem Leošovi, když měl splína, říkal, že už mu nikdo nikdy nevezme, že zažil devadesátky. Což byla doba famózní nejenom proto, že nám bylo -náct nebo dvacet něco. Byla to famózní doba i proto, že se v kdekteré Kolešovici
dály koncerty se stovkama lidí. Konkrétně na sále hospody, před kterou se teď konaly tyhle RockChmele, jsem zažil koncert s například + našima a Guten Tagem a... a při vší úctě a při vší radosti z toho, že dneska každá druhá Kolešovice a každý druhý město
a jeho okrašlovací spolek uspořádají lidovou veselici s rokenrolem – to se nedá srovnat, kamarádi.
Už proto, že na obecní veselici by si nikdo nelajznul pozvat Guten Tag. Ono by se to jaksi nehodilo. Samozřejmě občas na tyhle akce z veřejných peněz prosákne i něco z hudební odvahy, ale z povahy věci jsou to akce stvořený pro mainstream a
revival.
Hipík uděluje Šuplíkovi právo foukacího sóla
Chovám samozřejmě naději, že i dneska existuje jistý podzemí a hledačská scéna. Vlastně jsem si tím jistej a něco z ní znám. Devadesátky ale byly speciální v tom, že tenkrát se hledalo a objevovalo ve velkým. Že hledání bylo norma pro pódium i parket.
Jsem smířenej s tím, že to byla výjimka a že teď jsme v normálním stavu, že tehdejší norma byla abnormální. Bylo skvělý to dejchat.
Nikdo ti to neveme.
Akorát je trochu skličující vidět kluky a holky, kterým revival stačí.
Když hrála kapela Second Chance, zalezli jsme s kamarádama kousek dál. A koukal jsem na to a poslouchal. Věděl jsem, že po nás přijde hardrock Five Sins. Půl hardrockovej revival, půl hardrock, kterej si s revivalem snadno spleteš, když nejsi odborník
přes žánr. Čím dál víc jsem si připadal jako divná pomazánka. Z jedný strany hadrovej toustovej chleba vyčpělýho hardrocku, z druhý strany toustovej chleba křížence metalu a Česko-Slovensko má talent.
Mezi tím náš vcelku krotký pop musel znít jak pasta z psychedelickejch hub. Je to divnej pocit, bejt zmáčknutej mezi dva produkty, člověk si sám trochu připadá jak z regálu v obchoďáku.
Nakládat jak Gerendáš
Ale ještě jsem zachytil nějakou vibraci toho devadesátkovýho hledačství. Snad to bylo echo těch dávnejch bigbítů zevnitř ze sálu, snad to ještě trochu sálá v nás, snad a kéžby to bylo zespodu z lidí. Možná tohle všecko dohromady.
Ještě to někde tluče, jak basovej buben srdce, někde to tepe.
Tep tep.
g
