Kdy to bylo, to je jasný, viz pozvánka níž. No, stejně už to nestihnete. Tak prvního října v Kadani...
Dvě půlky
Přicházíme s Peťou do Hospůdky nad Viktorkou, projdem výčepem, jsouce přitom bezpečně navigování ke sklepení, kde se bude večer produkovat.
Natočí nám po pivu a už se rozkoukáváme. Rozměrů velice velkých a větších to tu fakt není. Do té polovičky, co bude sloužit za pódium, se na první pohled vejde basová bedna a bicí. A to se nejdřív musí dát pryč nějaké židle a stoly. Přidají se k těm, co
stojí v polovičce o něco větší, pro diváky. Když se to řádně našlape, ono už se tam čtyřicet lidu vleze. Tu a tam se sice někomu roh nábytku bolestivě vmáčkne do měkkých částí, ale to už je riziko nejžádanějších míst pod pódiem.
Pod kaštany
Jsme zatím jenom dva, zbytek sedí ve fordce, se kterou se Vláďa právě začíná prokousávat Prahou. Menší půlka sklepa, ta pódiová, je zatím kromě stolů a židlí okupována dnešní předkapelou. Respektive
předdivadlem, Bohnickou divadelní společností ®. Kolik budete potřebovat na tom pódiu místa? ptá se principál. Ačli může náš smích znít posupně, jest upřimen. Stačí trocha obratné diplomacie
a předkapela se posouvá po schodech na dvorek. Mezi námi – je to nakonec pod kaštanama malebnější a pěknější. Chlapci a děvčata se za přemítání o časech a zastávkách na trati Praha–Kladno rajcovně balí do potravinových fólií, patlají po
sobě nudle, oždibují se vidličkami a podobně. Marťanské etudy. Je to docela vtipná věc, třeba vidět.
Václav a piáno řvou
Hraní bylo omezené z jedné strany jednadvacátou, kdy končilo divadlo, z druhé strany policejní, dvaadvacátou hodinou. Přímo nad pódiem totiž pilně větrá nezadělané okénko, kterým se dřív dovnitř sypalo uhlí
nebo brambory. Škrtáme v plejlistu, kromě jiného také resuscitovaný hit Modrý náměstí. Tak holt si obnovenou premiéru užije jindy, ste1ně by se v něm sypaly brambory.
Václav se sice pomalu chystá na další cestu za tvrdou švédskou korunou, zatím ale statečně pěje druhé hlasy a tluče na congas. Když pak Leoš s Honzou a Peťou dávají Vlkodlaka, jímá zbytek
kapely hrůza, jestli to piáno opravdu takhle řvalo celou dobu, nejspíš mu můžou konkurovat jen bicí, ale ty dneska Ondřej vydržel chvíli i šetřit. A asi jo, asi řvalo, mixpult je totiž avantgardně až na pódiu za kapelou.
Prudký průnik zvukaře, je to lepší. Dáváme zbytek programu. Přídavek? Ne, předejde od baru barman a zvukař v jednom minimálně čtyřicetihlavý dav s nábytkem zarytým do měkkých částí. Udeřila policejní hodina.
Smršť
Neděláme problémy, balíme. U pódia je nachystanej Tomáš, organizátor nejen dnešního večírku, ale celého festiválu Otevřený Žižkov. Slaví narozeniny... a záhy máme v rukách děsný lampy a
slavíme též. Musí se nechat, že v tomhle jsme vážně dobrý. Cestu domů, za níž jistě v fordce vládlo tradiční veselí, jsem bohužel nezažil, kodrcal jsem, kytaru na zádech, deformátory zvuku v ruce, tramvají do Buben a
Holešovic.
Fotky
Fotky nejsou, měl jsem pohovořit s krásnou fotografkou...
-g-